Článek
Ať už se turisté chtějí zastavit jen na dobře vychlazený koktejl ověnčený čerstvými kusy ovoce či na chutný sendvič, nebudou zklamáni. Právě marinované krevety, ceviche, bohaté sendviče a výtečné koktejly toto místo během jeho "prvního funkčního období" proslavily.
"Konečně nastal po tom dlouhém čekání velký den. Myslím ale, že to za všechnu tu bolest a práci stálo. Věřím, že všichni naši zákazníci po vstupu ucítí atmosféru 50. let, která tento podnik charakterizovala," uvedl manažer znovuzrozeného podniku Ernesto Iznaga.
Američané hostům dominují
Historické obrázky zdobí sloupy baru, a velmi živě tak reprodukují éru, ve které podnik Sloppy Joe's prosperoval nejvíce. Byl to snad nejoblíbenější podnik mezi turisty, který kdy Havana měla. A nejčastějšími hosty byli samozřejmě Američané, kteří to mají do Havany z Floridy slabých 150 kilometrů.
Je to, jako byste se vrátili v čase - i tak je to tu ale velmi moderní.
Bar zavřeli v roce 1965, kdy komunistická vláda Fidela Castra znárodňovala takřka všechny soukromé podniky. Místo bylo následně opuštěno a chátralo po desítky let. Teprve v roce 2007 se vláda rozhodla, že by nebylo od věci budovu zrekonstruovat. Historici, architekti a designéři spojili své síly a s pomocí dobových fotografií se pokusili oživit bar, který tehdy toto místo zdobil.
Dlouhý mahagonový bar upoutá pozornost
Tmavý mahagonový bar, který byl dříve se svými 19 metry nejdelším v celé Latinské Americe, byl nablýskán tak, aby každého zaujal. "Je opravdu krásný. Není to něco, co byste v Havaně očekávali," uvedl jeden z hostů Nick Clough z Velké Británie a jeho manželka Joanna dodala: "Je to, jako byste se vrátili v čase - i tak je to tu ale velmi moderní."
Ve své knize Our Man in Havana Graham Greene napsal: "Žádný obyvatel Havany do podniku Sloppy Joe's nechodil, protože to bylo místo, kde se scházeli výhradně turisté."
Bar, který stojí mezi několika přepychovými hotely a je nedaleko od důležitých muzeí, je totiž pro místní příliš drahý. Typický sendvič a koktejl vás tu vyjde v přepočtu na 250 korun, což je více, než si může průměrný Kubánec dovolit utratit za mnohem delší dobu, než je jeden den.