Legendární americké silnici bude 90 let

Ačkoli je tahle silnice od naší republiky vzdálená tisíce kilometrů, má mnoho českých příznivců. Ti nejskalnější se dokonce spojili do České asociace Route 66 a podnikají tam pravidelně dvakrát do roka spanilé jízdy.

Milují ji ale samozřejmě i Američané; existuje řada spolků a hnutí, které se starají o její údržbu a také propagaci. Díky nadšencům najdete po celé trase cedule s typickým logem, ale také dobové obchůdky, čerpací stanice, fast foody i motely. Fotografové ji fotí, spisovatelé o ní píší, režiséři točí filmy. Přitom měla v 80. letech na kahánku, když přestávala stačit nárokům automobilového provozu a nahradily ji mnohaproudé dálnice.

Téměř 4000 kilometrů dlouhá Route 66 se zrodila v roce 1926. Naplnila dávné přání prvních osadníků a zároveň ekonomickou potřebu spojit americký západ s východem. Jejími mezními body se stalo kalifornské Los Angeles na západním pobřeží a Chicago na východě.

První celoročně sjízdná silnice začíná v Grant Parku v Chicagu a končí v Santa Monice. V letovisku, které je součástí Los Angeles – symbolicky na pobřeží Tichého oceánu na dřevěném mole, které se zrodilo jen o pár roků dřív než Route 66. Prochází celkově osmi státy USA, a pokud ji projedete celou, překonáte tři časová pásma.

Proč má tak zvláštní název? Šestašedesátka je považována za magické číslo značící harmonii, ale původně měla mít kulatou šedesátku. Hned po uvedení do provozu se jí neřeklo jinak než Velká úhlopříčka, protože její úsek mezi Oklahomou a Chicagem vedl od jihozápadu k severovýchodu. Později se vžilo označení Hlavní cesta Ameriky. Dnes nese označení Historická silnice 66.

Výstavba Route 66 souvisela i s tím, že ve 20. letech se začal nečekanou rychlostí rozmáhat automobilismus. Americký Ford chrlil díky pásové výrobě každých deset vteřin jedno hotové auto.

Američané si po oblíbené železniční dopravě začali zvykat na osobní vozy. Potřeba silnice však vyvstala i mezi nejchudšími, kteří se chtěli z neúrodných oblastí Oklahomy a Texasu přesunout na západ do Kalifornie. Také farmáři z odlehlejších osad potřebovali nabízet své zemědělské produkty ve větších městech – a bez silnice by se tam jen stěží dostali.

Route 66 se tak stala příslibem lepších zítřků a dostupnějších pracovních možností na „dalekém“ západě. Během třicátých let se po ní přesouvaly milióny lidí. Další zatěžkávací zkouška ji čekala za druhé světové války, kdy se tudy přepravovaly těžké náklady vojenského materiálu.

V roce svého vzniku byla štěrková, postupně se začala asfaltovat. K jejímu kompletnímu vyasfaltování došlo během velké hospodářské krize, kdy na silnici našli obživu tisíce nezaměstnaných. Na některých místech byla široká jen dva a půl metru, což samozřejmě přinášelo chvíle napětí při míjení se s protijezdcem.

Problémy byly dlouho také s čerpáním pohonných hmot, jelikož čerpací stanice v dnešním pojetí se tu nevyskytovaly. Fungovaly tzv. výdejní stojany s ručními čerpadly, pomocí kterých se palivo čerpalo z podzemních nádrží.

Chyběla také možnost ubytování. Během dlouhých cest padala na řidiče únava, a tak se brzy podél Route 66 objevily první motely – jednoduché přízemní domky, u nichž jste zaparkovali přímo před svým pokojem a rovnou z auta vlezli do postele. Tenhle model v Americe funguje dodnes. Jedinečný motel Roy’s, jako vystřižený z filmů 50. let, nabízí na Route 66 kalifornská vesnička Amboy, v Arizoně zase mají motel složený z indiánských vigvamů.

Poslední vrchol zažila legendární šestašedesátka v padesátých letech, v éře rokenrolu, kdy se v Americe zrodily dvě dodnes nesmrtelné ikony – zpěvák Elvis Presley a herečka Marilyn Monroe. Není divu, že se s nimi setkáte na mnoha místech. Zdobí například bistro Mr. D’z v arizonském Kingmanu, kde se ocitnete v čistém retru.

Černobílá kostkovaná podlaha, ostře růžové a zelené koženkové sedačky, majestátní „písničkový“ jukebox Wurlitzer, na stěnách dobové plakáty, reklamy, fotky, v policích modely starých aut a také skvělé hamburgery a lívance s borůvkami, které chutnají jako od babiček.

V Kingmanu se v roce 2014 poprvé konal mezinárodní festival Route 66 a u jeho příležitosti byl založen chodník slávy, jenž vzdává čest všem, kteří sehráli důležitou roli ve vývoji silnice, stejně jako těm, kteří přispěli k její renesanci. Je úžasné, že hned rok nato byla na chodníku slávy zvěčněna právě Česká asociace a svou hvězdu tu má její zakladatel Zdeněk Jurásek ze Zlína.

Silnice mnohokrát inspirovala umělce. Když v roce 1939 napsal John Steinbeck svůj román Hrozny hněvu o životě rodiny oklahomského farmáře, situoval děj právě na Route 66. V roce 1946 po Route 66 projížděl hudebník Bobby Troup a náladu z téhle cesty vložil do písničky Get Your Kicks On Route 66. Z písničky se stal hit, interpretovaný mnoha hudebníky včetně Rolling Stones.

Silnice si „zahrála“ i ve filmu Bezstarostná jízda s Peterem Fondou a Dennisem Hopperem, kteří ji brázdili na strojích Harley Davidson. Film se stal ikonou hippies a životního stylu 60. let minulého století.

Z poslední doby pak Route 66 maximálně vytěžil režisér a animátor John Lasseter, který do ní zasadil děj filmu Auta z roku 2006. Závodní auto Blesk McQueen a jeho přítel, jedinečný odtahový vůz Burák, se stali miláčky všech malých kluků, kteří se nejen donekonečna dívají na jejich příběhy (vznikla už také Auta 2), ale hlavně chtějí mít jejich modely ve svých sbírkách.

V roce 1956 vydala vláda Spojených států zákon o novém silničním systému, počítajícím s vytvořením nové sítě mezistátních dálnic, které by nahradily silnice staré, mezi nimi i Route 66. Po 28 letech byl uveden do provozu poslední úsek dálnice Interstates 40 a k cestě z Chicaga k Tichému oceánu již nebylo nutné použít ani kousek staré silnice.

Šestašedesátka v 80. letech osiřela a dnes ji dokonce už celou nenajdete ani na mapě. V některých místech končí na mrtvém bodě, jinde zase splývá s moderní mnohaproudou dálnicí.

Milovníky starých časů ovšem bude přitahovat čím dál tím víc. Už proto, že Amerika umí psát své story, vytvářet příběhy o věcech, kterým bychom u nás kolikrát nepřikládali žádnou váhu. Nebo si možná časem také najdeme nějakou tu svou retro silnici?