Článek
Snímky, ze kterých člověka doslova mrazí, vznikaly v poměrně dobrodružných podmínkách. Na fotografa Alexandra Buisse totiž stékala roztátá voda a celý promrzlý se chvílemi stal terčem i padajících kousků ledu. Nemluvě o tom, že fotil zavěšený na ledové stěně.
Hrbolatá struktura ledových stěn jeskyně je pro horolezce lepším terénem než hladký povrch ledovců.
O to větším zážitkem ale jeho obrázky jsou. Potemnělé části podzemních ledových jeskyní se střídají s prosluněnými tunely směřujícími ven ze zamrzlého labyrintu. Chvílemi sklovitý a hladký povrch se místy mění v hrbolatou stěnu mnohem přístupnější pro zachycení horolezců. Ti se pohybují přibližně v hloubce 20 až 30 metrů.
Navštívit zledovatělé podzemní chodby lze každý rok zhruba od listopadu do prosince. Jen tehdy jsou dostatečně zpevněné zimními teplotami, aby udržely váhu horolezců. Ne všechny ledové jeskyně jsou ale bezpečně přístupné. Některé jsou totiž až příliš úzké a průchod dospělého člověka tu prakticky není možný.
