Lednicko-Valtický areál nabízí kulturní zážitky, relaxaci i dobré víno

Do Lednice jsme se vydali z Brna motorovým vláčkem, kterému všichni říkají Hurvínek. Prý proto, že je interiér celý ze dřeva. Než jsme se vydali na cestu, ukázal nám zvědavcům strojvedoucí, kde se nachází motor vlaku.

Překvapivě má Hurvínek motor pod jednou sedačkou uprostřed vlaku. V chladnějších dnech tak mají cestující zatopeno přímo pod sebou.

Vzhledem k pokročilejšímu věku Hurvínka jsme jeli rychlostí maximálně 60 kilometrů za hodinu. Příjemnou atmosféru starých časů nerušil ani fakt, že jsme po cestě pouštěli několik rychlejších vlaků, které nás během cesty předjely.

Po příjezdu do Lednice jsme vykročili rovnou do místních lázní, kde jsme měli objednané masáže a koupele. Pokud dáváte přednost plavání, můžete si zde zaplavat v malém, ale příjemně teplém bazénku. V rohu bazénu jsou pro požitkáře připraveny masážní trysky.

V lázních můžete vybírat hned z několika druhů balíčků, ve kterých jsou nakombinovány různé léčebné procedury. Od perličkové koupele, hydro-masážní vany, přes přísadové bylinné koupele nabízí také rašelinové a medové zábaly. My jsme dali přednost aromatickým masážím, které nás povzbudili v dalším putování.

Naším druhým cílem bylo Lichtenštejnské sídlo - zámek a skleník. Projít celý park až k Minaretu a Janovu hradu jsme během jednodenního výletu nestihli, ale prý to stojí za to.

V zámku jsme mohli vybírat mezi dvěma okruhy a obrazovou galerií. Po krátkém zaváhání jsme se vydali po knížecích apartmánech, kde jsme nakoukli i do soukromí, tedy do koupelen lichtenštejnských knížat.

Panstvo si nežilo vůbec špatně. V reprezentativních prostorech přízemí přijímali hosty a přátele. První patro, kde vede první okruh, sloužilo k obývání. Krásně zdobené koupelny, honosné salónky s obdivuhodným systémem vytápění. Ke každým kamnům jsou připojeny malé komůrky, odkud služebnictvo udržovalo oheň.

Mezi ložnicemi a koupelnami panstva jsou šikovně připojeny komůrky služebnictva, tak aby bylo vždy po ruce. Při prohlídce druhého okruhu jsme nakoukli také na knížecí balkón v kapli a obdivovali samonosné dřevěné centrální schodiště na zámku. Není totiž vypodloženo žádnými sloupy.

Skleník byl postaven v letech 1843 až 1845 pod vlivem Anglie vznikl projekt litinových konstrukcí se skleněnými tabulemi. Skleněné střechy skýtaly ochranu tržištím i pěstovaným rostlinám. Je dlouhý 92 metrů, 13 metrů široký a 10 metrů vysoký.

Uvnitř rostou vysoké palmy, kvetou barevné orchideje a v jezírku se lesknou barevní japonští kapříci koi. Mezi listy palem a banánovníků se skrývá busta posledního zámeckého zahradníka, který sloužil Lichtenštejnům. Při prohlídce nás nikdo nepopoháněl, takže bylo jen na nás, jaké tempo zvolíme. Po všech prohlídkách a procházkách mnozí ocenili lavičky.

Z Lednického nádraží jsme se vraceli příjemně unavení motoráčkem Hurvínek v 16.45 hodin. Do Brna jsme přijeli akorát na večeři o půl sedmé.