Článek
Historie léčebny začala jejím otevřením v roce 1925. Zařízení, které mělo umožnit mentálně postiženým dětem i dospělým osobám prožít alespoň částečně normální život, se stalo místem naprostého děsu. A na začátku vypadala léčebna téměř idylicky, v komplexu se totiž nacházelo divadlo, tělocvična, hřiště na basket či baseball a mnoho dalšího.
Kromě volnočasových prostor se v léčebně nacházela i kaple.
V prvních letech místo skutečně plnilo účel, pro který bylo stvořeno. V roce 1960 však bylo ukončeno financování a léčebna začala upadat. Péče o pacienty se stala naprosto druhořadou a nebyl na ni ani dostatek peněz. Ve Forest Havenu dokonce ordinoval lékař, který vůbec neměl povolení k provádění zdravotní péče.
Týrání i sexuální zneužívání
Mnoho pacientů bylo fyzicky týráno, píše britský Daily Mail. Kvůli nedostatku financí dostávali chovanci málo jídla a spousta pacientů připoutaných na lůžko zemřela na takzvanou aspirační pneumonii (zjednodušeně zánět způsobený vdechnutím části žaludečního obsahu). Údajně mělo dojít i k sexuálnímu zneužívání.
Mnoho dětí a dospělých zde nakonec i zemřelo a bylo pohřbeno do masového hrobu. Po roce 1972 se na léčebnu začaly hromadit stížnosti, ale k uzavření došlo o skoro 20 let později.
Prostory léčebny zůstávají plně vybavené.
Objekt je od té doby vybydlený, dnes láká především vyznavače temné turistiky nebo takzvané urbexery, tedy průzkumníky opuštěných budov. V léčebně totiž zůstává spousta původního vybavení, včetně zařízených ošetřoven s děsivými přístroji, pokojů či prádelen. Vzhledem k tomu, že jsou pozemky neudržované, budova je hojně prorostlá vegetací. Mnohá čerstvá graffiti na zdech ovšem dávají tušit, že místo žije dále svým vlastním životem, ačkoli temná a znepokojivá aura odsud jen tak nevyprchá.
