Článek
Vydáte-li se v babím létě za nejznámějšími památkami bretaňského departementu Morbihan, sjeďte z hlavních cest na malé silničky. Odměnou vám bude dosud málo objevená krása této krajiny. Vedle menhirů, chodbových hrobek a množství ruin klášterů a opevněných hradů byste neměli vynechat ani nádhernou zříceninu pevnosti Largoët, úžasnou ukázku vojenské architektury 14. a 15. století.
K vidění jsou dvě věže ze 13. století, o století mladší obytný donjon, věž ve tvaru podkovy zvaná Tour Ronde, obytné prostory ze 17. století či zbytky kaple ze století patnáctého. Strávit tu lze příjemné odpoledne mimo hluk a zmatek všudypřítomných turistů.
Významní majitelé
Ztracená hluboko v lese ukrývá pevnost Largoët svou dávnou velikost, slávu a věhlas, které lze dnes vyčíst snad už jen ze seznamu jejích významných vlastníků. První zmínka o tomto pozemku pochází z roku 1020, kdy patřil rodu Derrien z nedaleké vesničky Elven. Ve 13. století hrádek, jenž tu vyrostl, zdědil rod Malestroit, který jej rozšířil, a v 15. století hrad přešel do rukou Raguenelů.
Largoët jako by vypadl z pohádky o Šípkové Růžence.
Další historické zmínky pocházejí až z druhé poloviny 17. století. Tehdy roku 1656 pevnost i s okolními pozemky o rozloze 45 000 ha koupil ministr Ludvíka XIV. a vrchní intendant financí Nicolas Fouquet. Ten si však hradu moc neužil, neboť o pět let později byl na králův rozkaz zatčen za zpronevěření státních financí. Od té doby putoval z jednoho vězení do druhého a konec svého života strávil v zajetí v pevnosti Pinerolo v Itálii.
Jeho vdova Marie-Madeleine de Castille pak rychle Largoët prodala poradci bretaňského parlamentu Michellovi de Tréméreuc. Od této doby pak již nikdy nebyl prodán, ale jeho majitelé se měnili díky sňatkům.
I tak jeho osud nebyl jednoznačný – v roce 1860 prohlásil inspektor historických památek ruiny za nebezpečné, ale o dva roky později byla pevnost zařazena na seznam francouzských historických památek, a tak začala příprava rozsáhlé rekonstrukce objektů. Tu od roku 1905 vedl architekt Frédéric Jobbé-Duval ze slavné umělecké rodiny z Rennes.
Bydlení ve věži
Od vstupní brány zbudované spolu s domem, jehož schodiště je originálně zdobené sochou obrovského králíka, vede cesta parkem obehnaným zdí. Ta návštěvníky zhruba po kilometru dovede ke zřícenině odrážející se v poklidné hladině jezera.
Hrad Largoët na dobovém snímku z konce 19. století.
Nejvýznamnějším ze souboru budov je nádherná osmiboká věž, která díky výšce 45 metrů byla v 15. století jednou z nejvyšších ve Francii. Patří k typu rezidencí, které vyrostly podle modelu královské pevnosti ve Vincennes, a svou bytelností a zároveň komfortem vyráží dech i dnešním návštěvníkům. Tloušťka jejích zdí dosahuje na některých místech až deseti metrů a neuvěřitelných osm podlaží (dnes je nejnižší zasypané) spojuje 177 schodů.
To, co je však na věži opravdu nejpřekvapivější, je kromě kvalitního provedení stavby s bohatým zdobením jemnými vzory především její vnitřní dispozice. Na celkové obytné ploše 1000 m2 se nachází 25 místností, z nichž jen jedna není vybavena krbem.
Dle archívních záznamů z roku 1481 se v přízemí nacházela strážnice, ale zároveň i archív a pokladna. Začínal tu i průchod pro odsouzené, který vedl do cel v 5. a 6. poschodí. Ty byly v 15. století užívány jen zřídka, ale nějaký čas v nich pobýval i vévoda z Richmondu, tedy budoucí král Anglie Jindřich VII.
Především pohodlí!
V prvním patře měla své komnaty manželka pána domu, který bydlel o patro výš. Ten využíval kromě ložnice i šatnu a přijímací sál a zároveň ze svého poschodí mohl díky propojení po hradbách procházet krytou chodbou do slavnostního sálu umístěného i s kuchyní v samostatné budově.
Třetímu patru dominovala kaple využívaná panovníkovou rodinou, dvořany a blízkými služebníky. Pán i paní tu měli svoji vlastní vytápěnou modlitebnu oddělenou od oltáře oknem, které mohli kdykoli zavřít díky okenici. Čtvrté patro patřilo dětem.
Vannes leží asi 15 kilometrů od hradu Largoët.
Na každém obytném poschodí se nacházel velký sál, ložnice, šatna a latrína. Odpady z nich sváděly trubky do společné jímky v přízemí. I tady byl velký důraz kladen na pohodlí obyvatel: např. latríny v dámském patře se nacházejí na konci ohybu chodby přístupné jen malým bočním schodištěm, aby se zabránilo šíření zápachu do obytných prostor. Pro zvýšení komfortu pak byla kamenná sedátka navíc pokryta dřevem.
Kromě hlavní obytné věže je tu však ještě několik zajímavých staveb. Za pozornost stojí např. tříposchoďová kulatá věž z 15. století, jejíž interiér majitelé na počátku 20. století proměnili v lovecký zámeček, či ruiny domu, v němž se nacházela hradní kuchyně a nad ní slavnostní sál.
Přístav ve Vannes zaujme množstvím jachet.
Nádherná je i samostatná hradní brána, kterou v 70. letech 15. století nechal postavit maršál Jean IV. de Rieux a vybavil ji dvěma padacími mosty – jedním pro kočáry a druhým pro pěší.
Za příkopem z vnější strany komplexu každého zaujmou i půvabné zbytky kaple Panny Marie z 15. století, která podlehla běsnění během Velké francouzské revoluce.
Jak se tam dostat?
Nejbližší větší město v okolí Largoët je Vannes. Odtud se vydejte po silnici N 166 a po asi 13 km odbočte po silnici D 1 směrem na vesnici Elven. Po necelém kilometru na křižovatce typu T odbočíte doleva a odtud již vás tabule navedou až na malé parkoviště ke vstupu do parku.
Co v okolí?
Morbihanský záliv: Uzavřený záliv se spoustou ostrovů a ostrůvků, z nichž většina je neobydlených. Za odlivu je možné k některým z nich dojít suchou nohou, ale stojí za to se nechat převézt i lodí a objevovat megalitické památky či půvabnou vesničku. Malebná krajina je ovlivňována velkým rozdílem mezi přílivem a odlivem.
Carnac: Vesnice u Morbihanského zálivu, necelých 50 km od Largoët, slavná svými megalitickými řadami s více než třemi tisíci menhirů a množstvím dolmenů či menhirových kruhů.
Quiberon: Poloostrov v Atlantském oceánu s historií sahající až do 5. tisíciletí př. n. l. Za prohlídku tu stojí kromě stejnojmenného městečka i rybářský přístav Port Maria, mořské muzeum či tzv. divoké pobřeží se dvěma majáky.
Vannes: Půvabné městečko vzdálené asi 15 km od pevnosti si každý zamiluje díky změti uliček s hrázděnými domy i elegantnímu přístavu plnému jachet. Prohlédnout si lze masívní katedrálu, zbytek městského opevnění či budovu městské prádelny.
Legendy vyprávějí i o podzemním tunelu, jenž vycházel patrně z věže a ústil ve vesnici Elven, vzdálené asi tři kilometry. Přes mnoho výzkumů se však vchod do tohoto tunelu nikdy nepodařilo objevit.