Labská bouda září žlutě. Khaki barva neprošla

„Pískově žlutá nejlépe splývá po většinu roku s okolní krajinou. Nedovedu si dost dobře představit, jak by barva khaki působila v zimě. Byl by to tmavý terč na bílém poli,“ řekla Klára Sovová, spolumajitelka devítipatrové boudy postavené v roce 1975 na spáleništi původního objektu z první poloviny 19. století.

Pražská advokátka léta hospodaří také na Luční boudě. Oba objekty kdysi zachránila před krachem, možnou demolicí nebo osudem Petrovky, místo níž po požáru vyrostla zmenšená replika.

Turistům outfit Labské boudy v nadmořské výšce 1340 metrů připomíná kanárka nebo pořádnou porci smaženého sýra. Mnozí na sociálních sítích nešetřili ostrou kritikou. „Proč to vůbec natírat?“ ptali se lidé.

Inspirací pro žlutý nátěr nebyla kulinářská specialita, ale nutnost zachránit v době stavby odfláknutý skelet z pohledového betonu před počínajícím rozpadem. Zrezivělá železná armatura začínala prostupovat betonovým pláštěm, na kterém vznikaly trhliny, do nichž zatékalo. V prostředí, kde zimní teploty klesají hluboko pod bod mrazu, to byla téměř časovaná bomba.

„Nezbylo než skelet natřít speciální barvou, která trhliny na betonovém plášti boudy spolehlivě uzavřela minimálně na příštích dvacet let. Plášť boudy to vyspraví a celý objekt prokoukne,“ míní Sovová.

„A těm, jimž se barevný odstín nelíbí, bych vzkázala, aby, když půjdou kolem, zavřeli oči,“ podotkla.

Traduje se, že z oken pokojů Labské boudy je nejhezčí výhled na Krkonoše, stavba byla takto opravena vůbec poprvé ve skoro padesátileté historii. Výmalbu dělala parta horolezců. Majitelé Labské boudy, jež prochází postupnou revitalizací, už zrekonstruovali pokoje, interiér restaurace a snaží se také postupně snižovat úniky tepla. Hosté tu mohou využít jak luxusní pokoje, tak i místnost pro turistický nocleh.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Hotel Labská bouda