Kyperské speciality na talíři aneb Co se jí a pije

Zivana je pálenka z matoliny, tedy z vinných slupek, popíjejí ji na závěr jídla pro lepší trávení. Podává se občas také s kandovaným ovocem, ale i třeba s kandovanou mrkví. Nepředstavujte si ale oschlé kousky, spíše je ovoce naopak šťavnaté. Největší specialitou, kterou jen tak nenajdete, je kandovaný ořech. V cukrovém nálevu se louhují celé ještě ne úplně zralé vlašské ořechy ve slupce, které pustí černou specifickou barvu.

Commandaria – víno králů – je prý nejstarší víno na světě, pochází totiž z antiky. Chválil ho i Homér. Dezertní víno se lisuje z pozdních hroznů usušených na slunci, čímž získává vysokou cukernatost. Jeho chuť se podobá sladkému sherry. Původně se jmenovalo Nama. Jako první s ním začali obchodovat templářští rytíři, kteří jej schraňovali na velitelství (francouzsky commandement) u pevnosti Colossy v kyperské oblasti Gran Commanderie.

Elioti je protáhlý a poměrně tenký rohlík. Uvnitř je plněný olivami nebo jejich směsí a navrchu je posypaný sezamovými semínky.

Kyperská káva se připravuje z najemno mletých kávových zrn, připomínajících spíš kakaový prášek. Za studena se smíchá káva, voda a cukr podle chuti. V džezvě se káva vaří buď na sporáku, nebo na malých podnosech naplněných pískem. Podává se v malých šálcích. Hustá usazenina na dně slouží pro věštkyně, které obracejí šálek dnem vzhůru na malém podšálku, kde vzniklé obrazce odhalují budoucnost.

Ttavas je rozplývající se jehněčí maso, může být i vepřové. Marinuje se ve víně a servíruje s kyperskými bramborami, které mají jemnou, ale sytou chuť.

Halloumi (čte se chalumi) je výborný sýr, který se vyrábí z ovčího, kozího nebo směsi obou mlék. Je slanější a vrže mezi zuby. Hodí se k salátům, ale nejčastěji jej podávají grilovaný, protože se neroztéká.

Mandle se 20 hodin namáčejí ve vodě a pak se navlékají na šňůru. Následuje sušení, aby neplesnivěly. Navlečené korále z mandlí se několikrát namáčejí ve vinné šťávě a pomalu suší. Vzniklá silná šňůra se krájí na kolečka a podává se jako dezert. S panákem zivany ji dostávají tradičně návštěvníci jako přivítání, stejně jako u nás dáváme chléb se solí.

Karobový sirup se vyrábí ze svatojánského chleba (rohovníku obecného). Využívá se jako sladidlo, a proto se mu také říká čokoláda ze stromu. Obsahuje třikrát více vápníku než mléko, ale je také zdrojem hořčíku, draslíku, železa a vitamínu B1. V domácí lékárně se používá jako přírodní projímadlo a lék proti osteoporóze.

Soupoutkiu asi nenajdete na žádném jídelním lístku. Připravuje se totiž ze ztvrdlého chleba, který se namáčí v hustém vinném džusu, připraveném podobně jako karobový sirup. Vaří se pomalu a je sladký. Soupoutkiu dávali dětem, které honila mlsná a nechtěly jíst tvrdý chléb.

Lukumia patří mezi tradiční suvenýry. Je to sladké želé posypané cukrem s ovocnou příchutí, ale mají také růži, nejlepší je pak jahoda nebo ananas.

Meze je způsob podávání jídla, kde hranice určuje jen váš hlad a velikost žaludku. Jako by Kypřané chtěli pohostit návštěvu a nosili jí od každého jídla ochutnat. Návštěvníci, kteří ochutnají meze, musí šetřit své síly, protože je může čekat i šestnáct chodů. I tady platí, že to nejlepší se servíruje nakonec. Masové meze pro jednu osobu vyjdou asi na 15 eur, rybí jsou dražší. V restauraci je připravují minimálně pro dvě osoby.