Kus Anglie v Římě. Stoletá čajovna přežila obě války a chodili do ní i slavní herci

Letos podnik slaví 125leté výročí od svého otevření. Čajovna funguje už od roku 1893 a založily ji dvě mladé ženy Anna Maria Babingtonová a Isabell Cargillová. A nemohly si vybrat lepší místo. Jejich podnik stojí hned pod Španělskými schody, jedné z nejslavnějších a nejnavštěvovanějších římských památek.

„Moje prababička s její obchodní partnerkou vyrazily na cestu do Říma a zamilovaly si to tady. Bylo tu rušno a tehdy tu žila velká britská komunita — básníci, spisovatelé a další. Povšimly si, že tu neexistuje žádný podnik, kde by si ti lidé mohli v klidu vypít čaj,“ tvrdí nynější spolumajitel Rory Bruce, potomek Isabell Cargillové. Tehdy se dal čaj prý sehnat pouze v lékárnách a většinou byl užíván jen pro medicínské účely.

Po návratu do Anglie si obě dámy řekly, že by se jim líbilo navrátit se do okouzlujícího Říma a otevřít podnik pro tamní britskou komunitu. Odjela s nimi ještě Isabellina sestra a s pouhými 100 librami založily ženy čajovnu. Jejich nezvyklý podnik se brzy stal oblíbeným nejen mezi samotnými Brity, chodili sem i Italové z vyšší třídy — kvalitní čaj totiž nebyl žádnou levnou záležitostí, ostatně tomu tak není ani dnes.

Podnik mimo to začal lákat i další britské turisty, kteří se do Říma vypravovali na pouť zvanou Grand Tour. Jednalo se o oblíbenou tradici anglické vyšší třídy, která jela do Itálie objevovat renesanční a starořímské památky, nejčastěji právě do Říma, ale i do Benátek či Florencie.

Portréty obou zakladatelek nyní shlížejí na hosty a drží stráž nad svým podnikem. Ten podle Roryho Bruce přežil mnohé. Mimo to obě světové války, finanční krizi a byl oblíbený i mezi někdejšími fašistickými důstojníky a úředníky. Během Mussoliniho vlády si tu vysoce postavení pohlaváři vychutnávali svůj čaj, zatímco antifašističtí partyzáni proti nim v zadních prostorách kuli pikle. „Otevřeno zůstalo i během války, tedy až na jeden den, kdy dorazili do Říma spojenci a na ulicích se střílelo a bylo tedy nebezpečné vycházet ven,“ tvrdí Bruce.

Chodily sem ovšem i známé tváře zlaté éry Hollywoodu. Mezi hosty byly například herečky Liz Taylorová, která proslula zejména svou rolí Kleopatry, nebo Audrey Hepbutnová známá z My Fair Lady či Snídaně u Tiffanyho. Ta sem prý chodila pravidelně. Mezi léty 1950 a 1960 se totiž Řím stal oblíbeným natáčecím místem pro mnohé filmaře.

Dnes je klientela složená z nejrůznějších lidí. Míří sem turisté, které láká opulentní historie podniku, ale kromě nich je čajovna oblíbená dále i mezi obyvateli Říma. A chodí sem i britská velvyslankyně Jill Morrisová. „Je to oáza klidu a míru a má úžasný příběh. Založily jí dvě anglické průkopnice za viktoriánské éry. Měly jen minimum peněz, ale díky svému nadšení a drajvu vybudovaly podnik, který prosperuje dodnes,“ myslí si velvyslankyně.

Příliš levno tu samozřejmě není. Konvička čaje vyjde na 12 až 14 eur, v přepočtu mezi 300 až 350 korunami. Spolu s dezerty se účet pro dva lidi může vyšplhat až na 30 eur. Podle Roryho ale lidé platí nejen za čaj nejvyšší kvality, ale především za atmosféru s duší.