Kudowa Zdrój: České lázně v Polsku

Město se totiž chlubí především malebnými lázněmi, kolonádou a rozlehlým lázeňským parkem, cukrárnami, překypujícími tradičními polskými zákusky, příjemnými restauracemi a řadou turisticky zajímavých míst v nejbližším okolí. V poslední době tu také přibývá smažíren pstruhů, patrně proto, že si je Češi velmi oblíbili.

Ale vezměme to popořádku. Jako všichni ostatní totiž nejprve míjíme onu zmíněnou tržnici, a tak se tu na chvíli zastavme. České ceny, mezi polskými prodejci často zní docela dobrá čeština, tak není pochyb o tom, kdo je tu většinový zákazník.

Svědčí o tom ostatně i parkoviště, kde byste jen obtížně hledali vozy s jinými než českými registračními značkami. A v uličkách tržnice, ve kterých se v exponovanějších časech tlačí jeden kupující přes druhého, je také převažující mluva zřejmá.

Potraviny jsou tu často levnější, a podle mnohých i kvalitnější či chutnější než u nás. „Já jsem tu byla párkrát, ale naši sem jezdí často. Pro máslo, těstoviny, uzené makrely, ty si hodně chválí. A mají tady i velký výběr oblečení,“ vypočítává lákadla místa Monika Nováková z Královéhradecka.

„Máme rádi zeleninu nebo jezdíme pro konkrétní potraviny, které nám doporučí moje mamka. Je totiž Polka,“ přidávají se Jiráskovi.

Lidé si pochvalují také zdejší uzeniny a líbí se jim, že tu seženou snad všechno, na co si vzpomenou. Šaty i obleky (které jsou dle prodejkyně Ireny dílem polských krejčích, a nikoli čínských továren), elektroniku, vybavení do domácnosti, kožešiny, jídlo všeho druhu…

Aféry s polskými potravinami, které jsme mohli v Česku v minulých letech zaznamenat, se návštěvnosti této tržnice zjevně moc nedotýkají. „Tady je stále plno,“ říká Monika Nováková, ačkoli její partner pobaveně dodává: „No, koupil jsem si tady fakt ukázková rajčata, a tak mi hlavou proběhlo, čím to asi vyhnali.“

Nutno dodat, že aféry se týkaly potravin dovezených do Česka. Je možné, že kvalitní výrobky si Poláci nechávají na svém území a ty fušované posílají za hranice. Jistě by v tomto ohledu nebyli jediní.

„Máme u nás opravdu jen kvalitní a dobré věci, klobásky samé maso. Máme přísné předpisy, to nejde nějak šidit. V televizi toho běželo hodně, podle mě nám chce konkurence uškodit,“ má jasno prodejce Stanislav, jenž tu pracuje už třináctým rokem.

V uličkách tržnice by se daly nachodit kilometry, ale je čas přesunout se do poněkud romantičtějších kulis zdejších lázní. Jejich český a původní název zní Lázně Chudoba, neboť oblast bývala svého času součástí zemí Koruny české.

Dnešní Kudowa patřila pod náchodské či novoměstské panství, po bitvě na Bílé hoře byla konfiskátem Trčky z Lípy a vystřídala se tu celkově řada majitelů. Byla také německým územím a až po druhé světové válce je její historie ryze polská.

O samotných lázních se dokumenty zmiňovaly už v 16. století. Kazatel Giorgius Aelurius v roce 1580 například psal o vynikající chuti a zdravotní prospěšnosti zdejších minerálních vod. Hosty tady prý v pozdějších dobách byli i Johann Wolfgang Goethe, Winston Churchill nebo Alois Jirásek.

Pro léčení tu dnes využívají pět z devíti pramenů a na ozdravné kúry sem jezdí hlavně pacienti se srdečními, oběhovými či neurotickými onemocněními či poruchami funkce štítné žlázy.

Kudowské léčivé vody obsahují mnoho důležitých prvků, od sodíku po železo. Ale nás teď spíše zajímá, kde se vzalo poněkud nuzné pojmenování tohoto místa. Jistě se nabízí jednoduché vysvětlení, že ve zdejším kraji bývala bída. Místní báchorka prý dává rovněž vinu jinak spravedlivému a dobrotivému Krakonošovi.

„Legenda praví, že Krakonoš sem vypustil velké hrozné monstrum jménem Chudoba, které způsobilo nouzi. Všechno bylo mrtvé, nebylo jídlo, nedařilo se pěstovat ani chovat zvířata. Místní se pak vypravili za Krakonošem s prosbou, aby je Chudoby zbavil. On na ni však zapomněl, a tak ji nakonec lidé přemohli sami, chytili ji, zavřeli do pytle a svrhli do hluboké jámy. A tím nastal konec chudých časů, jen název přetrval,“ vypráví pohádkový příběh Urszula Ozierańska.

Ta v Kudowě žije a také pracuje ve zdejším vyhlášeném muzeu hraček, prý největším v celém Polsku. Ve světě pohádek je tedy doma. A tak když hovoříme o místech, která stojí za návštěvu, nejprve samozřejmě zmíní tuto vpravdě velmi ceněnou sbírku „zabawek“, jak hračkám Poláci říkají. Nechybí tady nic z evropské hračkářské výroby a vystaveny jsou tisíce exponátů, od prastarých až po ty novodobější.

Procházku lázněmi a parkem začínáme u sanatoria Polonia, které je architektonickou dominantou prostranství. Na kolonádě si Kudowané vytvořili takové komorní subtropické letovisko, zasadili tu do obřích květináčů desítky palem.

Pokračujeme k pavilónu s minerálními léčivými prameny, což je krásná a významná památka z roku 1853. Pavilón má tvar polokruhové rotundy a lázeňští hosté tady mohou okusit vodu hned ze tří kudowských pramenů.

Jeho interiér tvoří dále obrazy, palmy i kavárna. I dál v parku pak ochutnáváme vodu ze železitého zřídla (i když ta nám zrovna nešmakuje). Cesta vede až k rybníčku či k sousoší hudebních nástrojů, jež tu stojí na počest kudowského rodáka a operního sólisty Władysława Skoraczewského.

V některé z těch kaváren a cukráren je nutno samozřejmě také posedět. „Já mám ráda kavárnu Magnolii, mají tam moc dobrou vratislavskou kávu, nebo restauraci Cudova Bistro,“ doporučuje Urszula z muzea hraček.

Zvláště rušno je také v cukrárnách Sisi v pavilónu s prameny nebo v Caffe Gieraccy v přízemí sanatoria Polonia, které patří do kudowské sítě cukráren rodiny Gierackých.

Jejich úspěch a dobrá pověst jsou založeny na výrobě tradičních polských dortů a zákusků i na vlastním pražení kávy. A jistě také na sladké pastvě pro oči v chladicí vitríně.

„Můj táta je cukrář a mamka mu pomáhá. Všechno je naše výroba,“ říká Bartek, syn majitelů, který v Gieraccy obsluhuje. „Nejtradičnější jsou asi dorty s pusinkovým korpusem nebo tvarohové serniky,“ láká jeho kolegyně Aňa. Odolat nelze.

Kudowské putování gastronomicky i zakončíme, neboť se závěrem vydáme do jedné ze zdejších rybích smažíren. Ty jsou v Kudowě velkým fenoménem. Hlavními zákazníky jsou i tady Češi, a snad právě proto, že našinci si tato místa tak oblíbili, jich tady a v okolí přibývá.

Pokud strávníci chtějí, sami si mohou v lovišti chytit pstruha, poté ulovené ryby putují do kuchyně a k zákazníkům na stůl. Nejznámější je asi smažírna ve venkovské čtvrti Pstrążna, kde také najdete skanzen lidové kultury.

Kudowa Zdrój a její okolí je součástí historické oblasti Kladsko a tato její část bývá někdy označována jako Český koutek. Už od 10. století byla součástí přemyslovského státu.

Od 13. století přicházeli němečtí kolonisté. V roce 1742, po porážce vojsk Marie Terezie, oblast obsadilo Prusko. Německé obyvatelstvo začalo Čechy vytlačovat na okraj Kladska, právě tam, kde se dnes nachází česko­polská hranice a největší polské lázně Kudowa Zdrój. Proto zmíněné pojmenování Český koutek. Právě tady se totiž udržela česká menšina (většinu i zde tvořili Němci) a také starobylý dialekt češtiny.

Ve 20. letech minulého století tu žilo okolo šesti tisíc Čechů. Změna nastala po skončení druhé světové války a porážce Německa, kdy bylo území předáno do polské správy. Německé obyvatelstvo bylo odsunuto a přicházelo polské. Spolu s Němci byli mnohdy vyháněni i kladští Češi, někteří se tak usadili na Náchodsku a Hronovsku.

V „koutku“ zůstalo okolo tisícovky Čechů. Snaha o jeho připojení k Československu nenašla pochopení u Polska ani u Sovětského svazu, který jako jedna z vítězných mocností fungoval v těchto místech jako arbitr. V roce 1947 Československo uzavřelo s Polskem dohodu o respektování poválečných hranic.