Článek
V městečku Remedios, v provincii Villa Clara, byla jakási slavnost. Na náměstí se dvěma kostely a parčíkem se seřadil dětský karnevalový průvod. V horkém odpoledni netrpělivě čekali, až spustí muzika. S prvními tóny se krojovaná mrňata rozjela a v párech „střihala“ figury okoukané od dospělých.
V rytmu salsy se vlnilo celé náměstí, v Cafetería Louvre voněla káva a podávala se poncha de parroquía, nápoj, jehož šesti ingrediencím vévodila agua ardiente, tedy silná třtinová pálenka. Ta k dobré náladě svátečního odpoledne vydatně přispívala.
kubánská tanečnice
Za poslední dvě desítky let se Kuba pomalu mění. Hlavním hospodářským odvětvím se stal turismus, jemuž se dříve země spíše bránila a který nahrazuje všudypřítomný cukr. Dnes tam ročně přijede ze zahraničí 2,3 miliónu lidí a země se snaží, aby každý z nich odjížděl spokojen a měl důvod se vrátit.
Proto na Kubě přibývají místa jako Remedios. Malá vypulírovaná městečka, v jejichž ulicích má člověk pocit, že se vrátil o dvě stě let zpět. Domy mají pastelové fasády pod stinnými podloubími, jsou tam galerie s díly místních umělců a řemeslníků. Obrazy, předměty vyřezávané ze dřeva, dečky.
Kromě Havany, jejího historického centra, je na Kubě dalších šest míst, která jsou na seznamu světového dědictví UNESCO. Jsou to koloniální čtvrti měst Trinidad, Sancti Spiritus, Cienfuegos, Camaguey, Bayamo a Santiago de Cuba. Vzhledem k tomu, že jde často jen o náměstí a pár přilehlých ulic, je jejich rekonstrukce a údržba zvládnutelná snadněji, než je tomu v Havaně. A tak jako by jmenovaná města a městečka spolu soutěžila v tom, kdo si to své víc vyšperkuje.
V oněch dobách, která mají dnes ta místa připomínat, toho tam skutečně nebylo o mnoho víc. Kostel, panský dům s prostorným stinným patiem, kde tryskala fontána. Na náměstí býval i park, socha světce, patrona městečka. Zbytek tvořily úzké, kameny dlážděné ulice, bary na nárožích.
Některá z měst měla to štěstí, že v nich sídlil provinční guvernér, jsou viditelně více „světácká“. Na náměstí nestojí jen panské domy, ale skutečné paláce s architekturou, která si s havanskou příliš nezadá.
V některých městech sídlil provinční guvernér. Na náměstích tam nenajdeme jen panské domy, ale skutečné paláce. Např. Cienfuegos se pyšní výstavným divadlem.
Takové štěstí má např. Cienfuegos, jehož rozlehlé náměstí se vedle všeho ostatního pyšní i výstavním divadlem. Bayamo na východě ostrova má zase nádherně upravenou pěší zónu s obchody, hospodami, fontánami, které zmírňují tropický žár.
Kuba se snaží ukázat, že její přitažlivost nespočívá jen v nádherných plážích, ale že je zemí, která má také bohaté dějiny, že je ostrovem, který lze bez nadsázky označit za velmoc Karibiku.
Varadero
Na Kubě nemají pozůstatky takových civilizací, jako byli Aztékové, Mayové nebo Inkové na jihoamerickém kontinentě. Po stopách původních obyvatel ostrova však odborníci pátrají a sem tam i něco naleznou.
Orchideje i kolibříci
Kuba, což se příliš neví, je také rájem botaniků, entomologů a ornitologů. Tito lidé nepatří do kategorie masové turistiky. Mají spíš rádi klid a málo lidí kolem sebe, aby mohli nalézat, fotit a kreslit to, co už je málokde k vidění. Jsou to třeba orchideje u městečka Soroa a kolibříci velcí jako čmelák.
Varadero se nemusí bát ani žraloků
Bylo tak kolem deváté, pláž byla skoro prázdná, jen pár lidí se čvachtalo u kraje. Šel jsem mělkou vodou, abych si v hloubce, dál od břehu, pořádně zaplaval. Najednou jsem uslyšel křik. Otočil jsem se a viděl chlapíka, který běžel mým směrem, něco hulákal a mával rukama.
Pak jsem zaslechl slovo „tiburón“. Mám dojem, že jsem cestou ke břehu onoho muže předběhl. Tiburón je španělsky žralok a ten dobrý člověk byl plavčík, který si v první chvíli nevšiml, že si někdo vyrazil daleko od břehu.
Varadero je pojem, který nepotřebuje nijak zvlášť vysvětlovat. Je to sedmadvacet kilometrů pláží s bělostným pískem. Stojí tam sedmačtyřicet hotelů a rostou další. Vzhledem k tomu, že v mexickém Cancúnu je pláž stejně dlouhá a hotelů je tam na sto šedesát, má Varadero to nejhorší teprve před sebou.
Varadero patří mezi deset nejhezčích pláží
Kouzlo Varadera, jehož pláže se pravidelně objevují v desítce nejhezčích na světě, je v tom, že stále ještě působí velmi poklidně a venkovsky. Je to tak trochu kamufláž.
Najdete tam totiž všechno, co očekáváte od letoviska s jeho pověstí. Golf, potápění, rybolov na širém moři, program all inclusive ve většině hotelů, který si nijak nezadá s tím, co nabízí třeba Dominikánská republika.
Kousek od Varadera je půvabné koloniální městečko Cárdenas, které stojí za několikahodinový výlet. Dalším místem, které by návštěvník Kuby neměl vynechat, je přirozeně Havana. Ta je sice vzdálená 150 kilometrů, ale je to skvost, jemuž se v karibské oblasti nic nevyrovná. Rumunský kolega, s nímž jsem se v Havaně setkal, jen kroutil hlavou: „Když stavěli tyhle paláce, tak u nás byli jen vlci, Turek a Drákula.“
Strávit dovolenou na Varaderu a nevytáhnout z něj paty, je nenapravitelná škoda. Varadero není Kuba stejně, jako Playa de Las Américas na Tenerife není Španělsko.
Varadero se nemá čeho bát, ať se na Kubě stane cokoliv. Toho jsou si vědomi i zahraniční investoři, pro něž je mořská voda a bílý písek zárukou prosperity.
Je toho hodně, co může Kuba svým návštěvníkům nabídnout. Ne na všechny z těchto věcí mají tamní turistické instituce hotové programy, v mnohém dosud improvizují.
