Křížová cesta v Kvasicích jako památka

Ministerstvo kulturní památky vyhlašuje podle zákona o památkové péči. „Prohlášení těchto staveb za kulturní památku by nám mimo jiné umožnilo čerpat dotace z národních zdrojů na jejich stavební a restaurátorskou obnovu,“ vysvětlila Zuzana Fišerová. Ve Zlínském kraji se aktuálně nachází 1390 nemovitých kulturních památek.

Současná podoba křížové cesty v Kvasicích pochází z roku 1883. Má čtrnáct zastavení, která vedou směrem z Kvasic na Nový Dvůr.

„Zastavení se skládají z kamenných třístupňovitých soklů a litinových reliéfů zhotovených v Salmovských železárnách a slévárnách v Blansku dle návrhu významného rakouského sochaře Antona Dominika von Fernkorna,“ přiblížila Fišerová.

Křížová cesta vrcholí na kopečku zvaném Kalvárie kamenným sousoším ukřižovaného Krista na Golgotě. „Svým provedením patří k výjimečným dílům svého druhu. U samotné Kalvárie je unikátní naturalistické zpracování postranních křížů,“ podotkla radní.

Kovárna v Rymicích byla vybudována v domě číslo 116 v 19. století. Nachází se na území s archeologickými nálezy a je evidována ve Státním archeologickém seznamu. Je součástí řadové zástavby situované severovýchodně od kostela. Společně s jinými objekty významně dotváří obraz lidové architektury v obci. Rozdělena je na dvě části se samostatnými vstupy – na obytnou část a kovárnu.

„V interiéru dílny se nachází expozice kovárny konce 19. století s dochovanými nástroji a nářadím. Fasáda světle oranžové barvy je doplněna bílými plastickými prvky,“ popsala Fišerová.

Krajští radní v minulých dnech také schválili zápis „starýho hanáckýho práva“ a „vizovického pečiva“ na seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Zlínského kraje.

„Starý hanácký právo je starý ostatkový zvyk, který byl součástí masopustního veselí. Je to památka na to, jak se naši předkové dříve bavili. Chasa si ze svého středu zvolila stárka a dva mladší stárky, které vyslala k rychtáři se žádostí, aby konec masopustu patřil jim,“ sdělil Jan Vandík ze Zlínského kraje.

Na východě Moravy se tento zvyk dodnes dodržuje například v Sazovicích, Mysločovicích, Lechoticích nebo Rackové. Koná se jednou za deset let.

Vizovické pečivo je nejedlé figurální pečivo dekorativního charakteru, vyznačující se miniaturními tvary a precizním způsobem provedení. Jeho výroba se dědila z generace na generaci.

Těsto se vyrábí pouze z mouky a vody a ručně se tvaruje, bez použití formiček či vykrajovátek. Po zaschnutí se natře vajíčkem a suší několik hodin v troubě.