Kréta: ráj pro milovníky pláží, požitků i historie

Ostrov má víc než 1000 kilometrů dlouhé pobřeží a na něm přes 300 udržovaných pláží s nejrůznějšími povrchy. S bílým, žlutým i šedočerným pískem, s různě velkými kamínky nebo se skalami. Víc než třetina z nich získala modrou vlajku za čistou vodu a čisté prostředí, stejně jako za splnění dalších podmínek. Když budete na internetu hledat 10 nejkrásnějších pláží Kréty, často najdete trochu jiné seznamy jmen. Některá se ale opakují. Například Elafonisi, Balos nebo třeba Vai.

Ta první je na jihozápadě ostrova. Má průzračné vody a hezky narůžovělý písek z rozpadlých korálů. Můžete sem přijet autem, ale jezdí sem i autobusy, jsou tu taverny, podobně jako lehátka nebo slunečníky k pronájmu. Balos má bílý písek, v zátoce mělké dno a křišťálově průzračnou vodu. Vai najdete na východní straně Kréty, kde roste největší palmový háj v Evropě se zhruba 5000 stromy. Ústí právě na tuto písčitou pláž s azurovými vodami.

Vyhlášené pláže s bílým pískem a s tyrkysovým mořem, u kterých stojí cedrový háj, má také ostrůvek Chrissi, kam jezdí výletní lodě z Ierapetry, města na jihu ostrova. Každá pláž mívá své přednosti i nedostatky. Proto je dobré, když si na internetu najdete podrobnější informace o té, která zajímá právě vás.

Severní a jižní pobřeží Kréty se od sebe liší tím, že na severu je víc hotelových komplexů a rozvinutější turistický průmysl, ale také víc rušných měst a víc lidí na plážích. Jih je klidnější, divočejší a romantičtější. Snáz tu najdete pěknou pláž, kde budete třeba úplně sami. Je tu také snazší ubytovat se za rozumnou cenu v malém městečku nebo vesnici, kde lidé ještě zčásti žijí tradičním životem a turistický ruch je nepoznamenal tak silně, jako se to stalo ve velkých městech, zejména pak na severu.

My jsme se ubytovali v městečku Myrtos, odkud jsme vyjížděli do okolí. Například do výborné rybí restaurace Lambros a na pláž v Tertse nebo do hor do restaurace Aghia Peraskevi na skvělé kůzlečí upečené v tradiční peci na dvorku anebo podobně dobré jehněčí připravené na grilu v nedaleké Kalamafce v restauraci Panorama. Odsud byl z terasy nádherný výhled dolů k moři, z hor vysokých až přes 2000 metrů. Zdejší kopce navíc voněly jehličím borovic a nejrůznějšími bylinami tak, jak jsem to ještě nikde nezažil. Kdo má rád byliny, může je nakoupit u jeptišek v horském klášteře v Exakousti zaplaveném květinami.

Zlověstné kroužení žraloků, legrační pohyby mořských koníků, kličkování klaunů očkatých, které proslavil film Hledá se Nemo, ale také „tance“ nebezpečně jedovatých perutýnů v načančaných hávech jejich prodloužených ploutví. Krétské akvárium leží na pobřeží asi deset kilometrů na východ od hlavního města. Je jedno z největších v Evropě.

V 60 akváriích v něm žije víc než 2000 živočichů, kteří reprezentují 200 živočišných druhů hlavně z oblasti Středozemního moře. Jeho návštěva je zážitek. Nejvíc asi pro rodiny s dětmi. Dostanou se sem autem nebo autobusem. Třeba z Heráklionu.

Víno se na Krétě pěstuje už od starověku. Najdete tu spoustu zajímavých vinařství. Já jsem se vypravil do kláštera v Toplou na východě ostrova, kde vyrábějí červená, růžová i bílá podle standardů bio. Díky zdejší půdě mají zajímavé chutě, navíc tu můžete vyzkoušet i méně známé místní odrůdy: Thrapsathiri, Assyrtiko, Liatiko, Vilana aj.

Nejzajímavější mi připadalo víno Filotheou. Bylo sice sladké, ale docela decentně, navíc mělo velice vyrovnanou a neobvyklou chuť, vůbec ne sladce fádní, jak to u podobných vín bývá časté. Vinaři ho pojmenovali po osvíceném opatovi, který klášter řídí. Ochutnávku si musíte dohodnout předem přes ktimatoplou.gr.

Památkou číslo jedna je na Krétě mínojský palác v Knóssu. Leží na předměstí hlavního města Heráklionu. Je zhruba 3500 až 4000 let starý. O jak monumentální stavbu s několikapatrovými budovami šlo, to můžete zjistit na modelu v Městském archeologickém muzeu v Heráklionu nebo díky počítačovým animacím na YouTubu. V 1300 komnatách tu žilo několik tisíc lidí, kteří uměli neuvěřitelné věci.

Mínojci byli výborní řemeslníci, obchodníci, mořeplavci i stavitelé. Vybudovali třeba dokonale vyspádovaný akvadukt, 1500 roků před Římany. Přiváděli sem vodu ze vzdálených kopců. Rozváděli ji po komplexu pomocí trubek z vypálené keramické hlíny. K pitné vodě měla tedy přístup každá domácnost. Jinak splachovací toaleta s prkénkem a koupelna s vanou na teplou vodu byly výsadou nejvyšší aristokracie. Naopak kanalizace byla součástí zdejšího systému.

Zajímavá mi připadala i organizace mínojské společnosti. Třeba ženy v ní měly stejná práva jako muži. Mohly se aktivně účastnit společenského a sociálního života. Přirozeně projevovaly mimořádný zájem o svůj vzhled: šaty, účesy, ozdoby a šperky. Elegantní róby si nechávaly ušít tak, aby mohly chodit s obnaženými ňadry, protože to zdejší společnost nepohoršovalo, naopak považovala to za hezké a přitažlivé.

Nejslavnější král Mínos se stal součástí řeckých legend díky mýtu o Mínótaurovi, obludě s lidským tělem a býčí hlavou, která pojídala lidi. Král ji údajně držel v labyrintu pod palácem, aby nemohla uniknout, a krmil ji lidskými oběťmi. I když se pod palácem našel komplex jakýchsi chodeb, kosti obludy tam samozřejmě nebyly.

Dojem labyrintu mohl v Knóssu vzniknout spíš propojením oněch 1300 budov a legenda vznikla jako pohádka a výplod fantazie vojenských vítězů, kteří často haní náboženské symboly poražených. A býci na Krétě takovým symbolem byli. Mínojskou kulturu zničilo postupně zemětřesení, tsunami, úpadek obchodu a pak i vpád vojska z řeckých Mykén do oslabené říše.

Pokud se rozhodnete palác v Knóssu navštívit, neprocházejte ho sami. Udělejte to s dobrým průvodcem, který vám bude vyprávět vedle historických fakt i řadu zajímavých historek a postřehů. Teprve pak začne být minulost barvitá, dramatická a vzrušující. Bez něj nebudete úplně přesně chápat, na co se to vlastně koukáte. Uvidíte zbytky prastarých ruin, které samy o sobě nevypadají až tak oslnivě, a pak už jen stručné vysvětlivky na tabulích. Bude to podobné, jako kdybyste sledovali napínavý příběh, ale rozuměli z něj jenom některým větám.

Užitečné je navštívit před Knóssem Městské archeologické muzeum v centru Heráklionu. Patří k největším a nejvýznamnějším v Řecku. Uvidíte tady hlavně předměty ze všedního života Mínojců (keramické truhly, amfory, nádoby na potraviny, ale třeba také na kosmetiku). Některé mají krásné, nadčasové tvary i ozdobné vzory. Bez problémů by se daly používat ještě dnes. Uvidíte tu také disk z Faistu, jednu z tajemných a nerozluštěných archeologických záhad, které dodnes dráždí lidskou představivost.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Řecka