Kréta obyčejná, jedinečná i málo známá

Na Krétě jsou tři horské masivy s téměř šesti desítkami dvoutisícovek, náhorní planiny, hluboké soutěsky, nekonečně dlouhé pláže i malé písčité zátoky. Ve východním cípu ostrova, v místě zvaném Vai, je jediný přirozený palmový háj v Evropě. Svou rozmanitostí je největší řecký ostrov místem, kde si dovolenou podle svého gusta vybere snad každý.

Většina návštěvníků, kteří s cestovními kancelářemi přiletí do Heraklionu nebo do Chanii, míří do letovisek na severním pobřeží. Není to žádná romantika nabílených kamenných domků s modrými okenicemi a malé, nepovolaným očím skryté pláže ve skalnatých zátokách.

Na Krétě už léta funguje klasický turistický průmysl ve všech jeho podobách. Hotelové komplexy, mnohé s nabídkou all inclusive, bazény, někdy s atrakcemi pro děti, s animačními programy. Je celkem jedno, jestli si zvolíte Kokkini Hani, Guves, Malii, Cherssonisos u Heraklionu anebo některé z letovisek na západ od Chanii či na východním konci ostrova v okolí Agios Nikolaos. Dokonce ani opěvované letovisko Bali už není tím, čím bývalo.

Všude v těchto místech je ale pohodlná dovolená, při níž máte čas na odpočinek u moře, ale také dostatek prostoru na večerní procházky, na kávu, zmrzlinu a nákupy v obchůdcích všeho druhu. V tavernách a restauracích můžete okusit místní speciality v podobě, kterou vám program all inclusive sotva nabídne.

Pokud hledáte na severním pobřeží něco opravdu řeckého, alespoň podle našich představ, tak to nejřečtější najdete paradoxně ve městech.

Nejstarší část současného Heraklionu, který je administrativním střediskem Kréty, je benátská pevnost ze 13. století. Její mohutné hradby vymezují prostor, v němž jsou úzké stinné ulice plné kaváren a obchodů. Jsou tam pravoslavné kostely i muzea včetně Archeologického, v němž jsou soustředěny poklady jako sošky, mozaiky, zbraně, z nichž mnohé jsou starší než tři tisíce let. Mezi nejobdivovanější v kolekci šperků patří dvojitá zlatá včelka z naleziště v Malii. Z fresek je to kromě série delfíních motivů zejména Pařížanka, portrét ženy, působící až neuvěřitelně současně.

K ostrovům patří přístavy, které bývaly a dodnes jsou jednou z nejvýznamnějších částí místní infrastruktury. Dnešní trajekty, výletní lodě i nákladní plavidla kotví v novém přístavu, ale mnohem živěji a zajímavěji je v tom starém, který toho pamatuje ještě více než mohutné hradby benátského opevnění.

Od stolku na nábřeží můžete u šálku kávy sledovat defilé zahraničních návštěvníků a dělat si představu o tom, co se letos v létě nosí v Berlíně, v Londýně nebo třeba v Římě. Pokud byste u kávy seděli už kolem sedmé, mohli byste sledovat, jak rybáři vykládají z loděk svůj úlovek, o jehož nejlepší kousky se budou za chvíli přetahovat nákupčí z místních restaurací.

Starý přístav Heraklionu, stejně jako ten v Chanii, je podkova, z moře chráněná náspem, na němž stojí maják. Na nábřeží, v někdejších skladech, loděnicích a kupeckých domech jsou kavárny, restaurace, krámky se suvenýry a s kdejakými tretkami. Většinou právě tato místa dělají na návštěvníky největší dojem a tady si nahrazují onu řeckost, která jim chybí v hotelích a na plážích severního pobřeží.

Ještě jedno zákoutí v Heraklionu stojí za návštěvu. Je to místo posledního odpočinku zřejmě nejznámějšího řeckého spisovatele, krétského rodáka Nikose Kazantzakise. Prostý památník se nachází na baště Martinengo, která je součástí městského opevnění.

Pokud návštěvník Kréty chce zažít více Řecka, méně pohodlného kosmopolitního prostředí, měl by se vypravit na jih ostrova. Přejezd přes hory trvá několik hodin, protože silnice jsou klikaté, často vedou podle toku horských řek, které si vybírají tu nejsnadnější, byť mnohdy delší cestu.

Místa, k nimž na jižním pobřeží dorazíte, nepatří k těm nejznámějším. Jsou to městečka nebo vesnice, v nichž nejsou hotelové komplexy jako na severu. Návštěvníci tam bydlí v malých rodinných hotelích, penzionech případně v kempech či v soukromých domech. Žádné all inclusive. Pokud vůbec nabízejí stravu, tak nanejvýš snídani. To ostatní si hosté obstarají sami v obchodech nebo v tavernách, kde jsou však ceny výrazně nižší než na severu.

Jižní pobřeží Kréty je podle jedněch pro méně náročné, podle jiných je tomu právě naopak. Pokud náročnost spočívá v potřebě mít stále k dispozici veškeré pohodlí hotelu a jeho služeb, pak jednoznačně vede sever.

Těm, kteří chtějí něco víc než pláž, pohodlné zázemí a večerní estrádu, bude spíš vyhovovat jižní pobřeží. Horské treky, cyklistika, putování ke klášterům, pobyt v autentickém řeckém prostředí. Nemusejí se samozřejmě zříkat ani pláží a dobrodiní moře. I na jihu jich je dost, ale je potřeba vědět, kam se vypravit.

Nejzápadnějším navštěvovaným letoviskem na jižním pobřeží je Paleochora na stejnojmenném polostrově. Je to klidné městečko, v němž se večer uzavírají ulice pro dopravu, aby lidé měli více klidu. V pěší zónu se na noc promění vlastně celý polostrov. Na západ je větrná písčitá pláž, kde se scházejí windsurfaři, východní oblázková pláž je klidnější.

Plakias o něco dál na východ, má dlouho písčitou pláž, samo středisko bylo před dvaceti lety moderní, ale dodnes nabízí velmi slušné ubytování v hotelích i penzionech. Z pobřeží se je možné vypravit do okolních horských vesnic, které si svou původnost uchovaly dodnes.

Vesnička Agia Roumeli je izolované místo, kam nevedou silnice, jediná schůdná cesta je po moři. Je to ideální místo pro ty, kteří chtějí být co nejdál od zástupů dalších rekreantů.

Desítky kilometrů pláží jsou na východ od kláštera Preveli. Některé dlouhé se zázemím hotelů, jiné jen v malých zátokách, obtížné přístupné.

Asi nejvíce „profláknutým“ letoviskem na jihu je Matala, kde je v sezoně skoro stejně rušno, jako na severu ostrova.