Krásné a zapadlé. Břidlicové vesničky středního Portugalska

Říká se, že břidlicové vesničky uprostřed Portugalska jsou jedním z nejlépe ukrytých tajemství země. Každá je samozřejmě trochu jiná. Některé jsou obydlené s veškerým turistickým zázemím a typickými prodavači suvenýrů, jiné pak zcela opuštěné.

Břidlicové domky pamatují časy, kdy tekoucí voda a elektřina ještě zdaleka nebyly součástí každodenního života, a některé je nemají dosud. Uvnitř najdete jen malé místnosti s krbem z časů, kdy lidem k životu stačilo mnohem méně. Značná část z nich byla opuštěna při stěhování mladších obyvatel do měst za prací, což si vybralo svou daň. Snad v každé vesničce tak najdete miniaturní domečky s propadlou střechou, které vyhledávají nadšenci poetických zřícenin.

Značná část byla ale citlivě opravena a vybavena moderními vymoženostmi. Nemyslete si ale, že o ty opuštěné a volající po opravě nikdo nestojí. Ceny starých domků v bídném stavu bez vybavení se nedostanou pod dva milióny korun. Jedná se ale o architektonický unikát s příslibem vlastního skrytého ráje k odpočinku či podnikatelskou příležitost v cestovním ruchu.

Břidlicové domky prošlé renovací už dnes slouží jako útočiště pro cestovatele, kteří neholdují masovému turismu a chtějí si naopak užít naprostý klid uprostřed místa, které pamatuje kus historie. Jednou z takových vesniček, kde se můžete ubytovat, je Gondramaz v oblasti Serra da Lousã. Zdejší usedlosti mají jedinečnou barvu svoru (slídnato-kamenné břidlice), která prý odkazuje na unikátní povahu jejich obyvatel. Těch stálých žije ve vsi všehovšudy osm. V mládí odešli vydělávat do světa a po produktivním věku stráveném povětšinou v Brazílii se vrátili, aby si doma užili stáří.

Vesnice mezi ostatními vyniká nejen snadnou dostupností autem, ale je přístupná i hendikepovaným. Ze svoru jsou totiž nejen domy, ale i dlažba. Gondramaz má ale ve středu uliček rovný chodníček. Jen se připravte na časté chození z kopce a do kopce, a to ve všech vesničkách. „Je to vlastně výhoda. Když tu strávíte nějaký čas, jste ve formě, můžete jíst, co chcete, a zaručeně nepřiberete,” usmívá se místní správkyně, když nás vede do jednoho z domků poeticky pojmenovaných Mountain Whisper House (horský šeptající dům).

Sama holduje adrenalinovému sportu - sjezdu na horském kole, pro který je oblast zcela ideální. Pobyt zde má ale samozřejmě i určitá specifika. „Před cestou do nejbližšího městečka si musíte velmi dobře rozmyslet, co chcete vařit, nejbližší obchod je dvacet minut cesty autem. Žila jsem tu pět let, člověka to naučí plánovat. Byla to krásná doba.”

Za dřevěnými dveřmi čeká obýváček s kuchyňkou a krbem. Ložnice a koupelna jsou netradičně umístěny o patro níž. Velká okna míří přímo do malebné kamenné uličky. Po počátečních rozpacích, že vysoké okno u postele začíná v rovině zdejšího chodníku, člověk brzy přestane mít potřebu zatahovat závěsy. Není totiž proč. Je začátek října, teploty jsou stále okolo 28 stupňů, ale ve vesnici jsou jen další dva návštěvníci, které potkáme u snídaně, a starousedlíky nespatříme vlastně vůbec. Je to trochu jako výlet do jiného času a dimenze.

Přes to všechno z vesnice nevyzařuje opuštěnost, ale dokonalá útulnost. Navzdory malému nebo dokonce někdy i nulovému počtu stálých obyvatel totiž vesničky každý večer rozzáří teplé zlaté světlo pouličních luceren, což do zdejších končin láká hlavně romantiky a umělce. Jednu z nedalekých břidlicových vesnic dokonce obsadili hippies. Prostě ideální místo pro relaxaci, čtení a snění.

V Gondramaz funguje o víkendech jediná restaurace. Ale pokud nejste zásobeni, nebo se vám zrovna nechce vařit, nemusíte zoufat. Některá z místních dívek spravujících domky k pronájmu na požádání připraví večeři, která je sice tak trochu překvapením, ale jedním z gastronomicky nejpříjemnějších v regionu. Nečekejte jídelní lístek a jako předkrm pozornost šéfkuchaře, ale poctivé a chutné domácí jídlo z čerstvých surovin. Život tu prostě funguje zcela jinak než ve městech.

Nedostatkem volnočasových aktivit ale trpět nebudete. Za návštěvu rozhodně stojí i okolní vesnice, ke kterým můžete buď dojet autem, ideálně s pohonem 4x4, nebo dorazit po svých po značených stezkách. Jednou z nejmenších, ve které nenajdete snad žádné turistické služby, je dříve opuštěná vesnice Casal Novo, do níž se pomalu navrací život.

Turistickou stezkou je spojena s Talasnalem, kde funguje kavárna, restaurace a obchod s místními produkty, jako jsou sušené byliny, med rozličných chutí a pálenky. O víkendech je v jednom z typických domků otevřen i stylový sklepní bar s malebnou vyhlídkovou terasou. Jedná se o největší břidlicovou vesničku v oblasti Serra da Lousa a říká se o ní, že „vyskočila” přímo z pohlednice. Musíte ochutnat tradiční po vesnici pojmenovaný dortík Talasnicol. Autem můžete z Talasnalu vyrazit na nejvyšší vyhlídkový bod s kouzelnou houpačkou „na konci světa”.

Asi nejznámější vesnicí z břidlice je vzdálenější Piódão v chráněné krajinné oblasti Serra do Açor. Zde už lze ale hovořit o regulérním turistickém ruchu. Úzké uličky jsou plné krámků s místními rukodělnými výrobky a je zde několik restaurací. Zdejší domky jsou na rozdíl od skromnějších obydlí v Serra da Lousã třípodlažní a značná část má okna a dveře obmalované kontrastní modrou barvou. Prý proto, že vesnice, která je poměrně stranou od hlavních tahů, disponovala plechovkami barvy právě jen tohoto odstínu, a proto se s ním museli spokojit všichni obyvatelé.

Pohořími ukrytá vesnice dříve sloužila jako skvělé útočiště pro uprchlíky před spravedlností a prý se zde ukrýval i jeden z vrahů milenky (a po exhumaci i uznané manželky) portugalského krále Petra I. Turisty láká vyjma historické hodnoty i z kamenného panoramatu na první pohled vystupující zářivě bílý kostel z 18. století a říční pláž.

Stezkou pak můžete z Piódãa dojít, nebo během pár minut dojet, do nejoblíbenějšího koupacího místa v oblasti s názvem Foz d’Égua. Zde se dvě řeky stékají pod půvabnými břidlicovými mosty a křišťálově čistá horská voda tu láká k odložení nejen fotoaparátu...

Může se Vám hodit na službě Firmy.cz: