Hlavní obsah

Království zapomenutých pláží

Právo, Roman Zvarič

Druhý největší ze čtveřice baleárských ostrovů, španělskou Menorku, lemuje řada malých zátok a panenských pláží. Čím menší, tím jsou hůře přístupné, ale odměnou za krkolomnou cestu může být naprosté soukromí.

Foto: Roman Zvarič, Právo

Děti si na pláži bohatě vystačí jen s pískem.

Článek

Na Menorku na rozdíl od její známější sestry Mallorky míří podstatně méně turistů, a proto tu ani uprostřed sezóny nehrozí přelidněné pláže, kde kvůli pestrobarevným ručníkům naskládaným těsně vedle sebe skoro není vidět odstín písku.

Ostrov o rozloze zhruba 700 kilometrů čtverečních má tvar obtloustlého bumerangu a je překvapivě zelený – ani ve vnitrozemí nemáte pocit nepříjemně vyprahlé krajiny bez kousku stínu. Na jeho protilehlých koncích leží dvě největší sídla – na východním pobřeží hlavní město Maó (nebo také Mahon) s mezinárodním letištěm a na západě Ciutadella.

Obě spojuje asi 50 kilometrů dlouhá, kvalitní silnice ME-1 s širokými kruhovými objezdy a perfektně značenými odbočkami, které vedou do letovisek na severním a především na jižním pobřeží. Orientaci dále usnadňují barevně odlišené cedule odkazující na vše, co by mohl turista hledat. Pokud si půjčíte auto a budete se po ostrově pohybovat na vlastní pěst, určitě nezabloudíte.

Foto: Roman Zvarič, Právo

Idylka - zeleň a tyrkysová hladina moře

Kolem silnic rostou palmy či upravené záhonky, nikde žádné hromady odpadků, které jsou běžné třeba v Řecku. Krajina ve vnitrozemí je lehce zvlněná – hornatá by bylo příliš silné slovo – a řídce osídlená. Osamělé bílé zemědělské usedlosti obklopují políčka, pozemky jsou ohrazené nízkými zídkami, které působí spíš estetickým než praktickým dojmem. Na menším kopci občas vykoukne kostelíček, na větším větrník(y) na výrobu elektrické energie.

Na sever i na jih

Pokud se vydáte právě na Menorku, pak nejspíš plánujete strávit většinu času na pláži. V tomto ohledu je nabídka opravdu pestrá – podél více než 200 kilometrů dlouhého pobřeží jich najdete nepočítaně.

Foto: Roman Zvarič, Právo

Na téhle plážičce dost možná před lety piráti schovávali své poklady.

Severní část, kde často fouká silný vítr, je spíše nedotčená. Vzniklo zde jen několik resortů chráněných v polozavřených zátokách obehnaných skalami, třeba Arenal d’en Castell. Mezi nimi se najde několik menších, špatně přístupných, a tudíž nepříliš vyhledávaných pláží – jsou vhodné pro ty, jimž jde hlavně o soukromí.

Foto: Roman Zvarič, Právo

Na pobřeží je západ slunce snad vždycky romantický.

Obecně jsou pláže hlavně na jihu a západě a v jihovýchodní části ostrova. Na jižní straně stojí za zmínku krásné pláže kolem zátoky Cala Galdana. Ta přímo v letovisku Cala Santa Galdana bývá přes den dost plná, proto je lépe sem zajet brzy ráno nebo až k večeru. Poblíž je řada menších pláží, třeba (směrem na východ) Cala Mitjana nebo Cala Trebalúger, případně (cestou na západ) Cala Macarella.

Zhruba uprostřed jižního pobřeží leží nejdelší pláž ostrova Son Bou, měří přes dva kilometry.

Pláže, pláže, pláže

V jihovýchodním cípu Menorky leží vyhlášená pláž Punta Prima. Je vzdálená asi 15 minut jízdy z letiště, má sněhobílý písek, kolem jsou restaurace, obchody se suvenýry a dokonce i malý supermarket. Ale pozor, za silného větru se tu dělají dost velké vlny. Na větších plážích bývají půjčovny lodiček, vodních skútrů, vybavení na potápění a mnoho dalších vodních radovánek.

Oblíbené jsou zejména mořské kajaky – na nich se totiž můžete vydat na průzkum pobřeží a objevovat malé zátoky a pláže, kam se jinak než přes vodu nedá dostat.

Pěšky nebo na kole

Rozhodně doporučujeme alespoň na den si pronajmout auto a objet pár pláží – už jen proto, abyste je mohli porovnat s tou, u které bydlíte. Další možností, jak se dostat ke špatně přístupným plážím, kam vedou jen hrbolaté (případně vůbec žádné) cesty, je pronájem kola.

Foto: Roman Zvarič, Právo

V parných odpoledních hodinách ve městě potěší každý stín.

Kolo dobře poslouží i na delší výlety, ty jsou však vhodné spíš pro fyzicky zdatné jedince. Nečekejte sice žádnou Tour de France, ale není to ani rovinaté Třeboňsko a ve zdejším klimatu síly rychle ubývají. Na ostrově je hustá síť turistických stezek všech obtížností, mnohé z nich vedou terénem, který se často mění.

Hluboké zalesněné rokle střídají skály a otevřené planiny. Obecně platí, že náročnější túry s vyšším převýšením jsou spíše ve vnitrozemí (třeba u městečka Sóller), snazší trasy vedou podél pobřeží.

Vydejte se třeba z Maó na již zmíněnou pláž Punta Prima, pobřežní trasa je dlouhá 16 kilometrů, má převýšení sotva 100 metrů a zabere asi čtyři až pět hodin. Pěkná vnitrozemská okružní túra vede okolo městečka Ferreries, 11 kilometrů s převýšením 250 metrů trvá asi čtyři hodiny.

Související témata:

Výběr článků

Načítám