Král zvířat má ve Dvoře Králové svou pevnost, hlídačům na strážní věži nic neunikne

Pár kilometrů od Hradce Králové na necelých 100 hektarech vítá od roku 1946 Zoologická zahrada Dvůr Králové návštěvníky. Důležitým mezníkem zahrady byla 70. léta, kdy Josef Vágner prosadil specializaci zoo na africká zvířata. V tomto období vyjelo ze zoo osm expedic do Afriky, odkud přivezly stovky zvířat. Stala se tak největším chovatelem afrických zvířat v Evropě. Cekem má Dvůr Králové kolem 2 700 živočichů.

Když chcete navštívit zoo v létě, musíte se obrnit trpělivostí, poněvadž stejný nápad má mnoho lidí před vámi. Až si vystojíte řadu na vstupenku, která stojí bez pěti korun dvě stě korun, vzhůru za zážitky a poznáním. Cest za branou je několik a zahrada se dá projít křížem krážem bez nějakého plánu. Areál je malý, takže prohlídku v klidu stihnete za tři hodiny. U pokladny si můžete vzít prospekt s mapou, které však chybí popisky pavilónů.

Hned na začátku nás upoutá expozice hyeny skvrnité, šakala a z druhé strany medojed kapský či gepard, v rozpáleném dopoledni však kašlou na jakoukoliv aktivitu a my si je můžeme prohlédnout ležící a spící. Mají však jedovaté sousedy, kterým horko vlastně vyhovuje.

V pavilónu jsou různorodí plazi jako chameleon třírohý, kobra černá nebo nově mamba černá. Pod vodou se pak nenápadně krčil krokodýl. Protože v expozici jsou také všemožní mořští živočichové, upoutá naše oči pestrá směsice barev, velikostí i tvarů zdejších obyvatel. Mořský svět je asi nejbarevnější oblastí na planetě.

Od těch menších zvířat k těm největším nás dělí od vodního světa několik kroků. Až sedm tun vážící a čtyři metry vysoký slon africký překvapil. Na rozpáleném slunci u oplocení výběhu si dopřával manikúru svých obřích nohou. Zoo slony chová od roku 1983 a samec Kito je se svými pěti tunami nejtěžším slonem v ČR.

Kolem afrických sudokopytníků a želv nás cesta přivádí k nejoblíbenějšímu výběhu, kterým není nic jiného než pavilón opic. Gorily se při naší návštěvě divákům příliš nevěnovaly, podřimovaly na nejrůznějších místech a chvílemi nakukovaly ven, zda je dostatečné teplo, nebo jestli už ti čumilové konečně odešli.

Pohled na ně vybízí k zamyšlení, proč je lidé zabíjejí kvůli tomu, aby ochutnali jejich maso. Publikovatelná odpověď se však hledá těžko. Kromě goril mají v zoo naše nejbližší příbuzné šimpanze, a pak také orangutany. Dvůr se může pochlubit odchovem jejich devíti mláďat, z toho šest porodila samice Žaneta.

Krásnou procházku před vrcholem návštěvy si lze užít na pěším safari. Po dřevěné lávce s altánem je úchvatný pohled na žirafy, zebry nebo nosorožce, kterým se v červnu narodila dvě mláďata. O kus dál vykukují osli somálští či přímorožec šavlorohý a hroch obojživelný. Zpestřením je čáp bílý, který ovšem není chovancem zoo.

Po pěším safari přichází to pravé safari. Loni v červenci zoo otevřela unikátní lví safari, které nemá ve střední Evropě obdoby. V sezóně je na africa truck, jak se říká vyhlídkovému automobilu, docela velká tlačenice. Proto je lepší si lístek na přesně stanovený čas koupit ihned po příchodu do zoo, abyste pak nebyli zklamaní, že nepojedete. Lístek stojí 60 Kč, druhou možností je jízda autobusem, která stojí 30 Kč. Ta je ale kratší a nepodíváte se za lvy.

Africa truck vyjíždí od brány, kudy se můžete na safari vydat i vlastním autem. Přijdete ale o komentář se zajímavými postřehy a zaplatíte dvakrát tolik.

Projížďka začíná u surikat, kde se vám dostane vysvětlení, proč jeden z členů smečky neustále panáčkuje a hlídkuje, zda se neblíží nebezpečí. Z opačné strany pak opět uvidíte osly, kudu či paovci. Za plotem následně odpočívají gepardi. Po přejetí mostu jsme pak v tom pravém safari mezi zvířaty.

Na rybníku je zástup nejrůznějších pelikánů. Královédvorská zoo jako první u nás rozmnožila pelikána kadeřavého či afrického. Pelikán bílý se podle našeho průvodce barví do růžova, když dostane najíst sladkovodní ryby.

Vyjíždíme z lesa na pastvinu, kde míjíme jedno stádo za druhým. Po chvíli nám stojí v cestě zebra, která se nechce hnout a užívá si svých pět minut slávy. Za námi už zastavují auta, a tak raději jde dál ke stádu. „Jejich pruhy na těle nejsou nikdy stejné,“ upozorňuje řidič a průvodce v jedné osobě.

S vykulenýma očima zírají všichni na stádo watusi, což je plemeno známé od starověkého Egypta. Jejich rohy jsou impozantní a mohou dorůst do více než dvou metrů. Rozhodně se s nimi nemůže měřit pakůň bělobradý, který je rovněž součástí výběhu.

To nejlepší nakonec. Přijíždíme k vysokému plotu se strážní věží a dvojitou branou. Trochu to připomíná vjezd do věznice. Na okna nám řidič stáhl ocelové mříže a některým se v očekávání tají dech. Ti, co jedou autem, musejí zavřít okna a nemít psa. Brána se za námi hermeticky uzavírá a my vyrážíme za šelmami.

Ve výběhu se střídají tři samice se třemi samci. Na odpočívající lvice narážíme pod stromy. Jsou rozvalené a téměř neví o světě. Že jsme u nich zastavili, sice registrují, ale nijak je to nezajímá. O kus dál stojí zamřížované auto s hlídačem, který lvice nespouští z očí. Aparáty cvakají a průvodce popisuje život lvů. Nepřijdeme ale ani o jejich partnery, kteří jsou ve výběhu za plotem. Málem bychom je nepoznali, nemají totiž typickou lví hřívu.

„Samci jsou vykastrovaní, a hříva jim postupně vypadává, až ji ztratí úplně,“ popisuje průvodce a návštěvníci se nestačí divit. Po bezpečném vyjetí z lvího safari se vracíme zpět. Hodinová projížďka sice není žádná opravdová Afrika, za to je to bez nebezpečí, ať už od zvířat, ale spíše od lidí. Každopádně lidé vystupovali z africa trucku nadšeni a plni zážitků.