Krakovec Jíry z Roztok, králova milce, svou noblesností předčil panovnická sídla

V sezoně je tu hodně lidí, Krakovec je dobře dostupný a v kraji kolem Berounky je jedním z nejvyhledávanějších cílů. Hezky je tu i v dalších obdobích, kdy tu nenarazíte na nikoho.

Byly to nedobré časy, kdy panoval Václav IV. (1361-1419), za jehož panování hrad vznikl.

Žádné terno pro českou zemi, která se nemohla vzpamatovat z morové pohromy, která ji v roce 1380 decimovala. Království v předchozím období prosperovalo, černá smrt vše změnila. Václav měl tu smůlu, že na trůn nastoupil po svém otci Karlu IV. (1316-1378).

Císař byl na domácím a zahraničním kolbišti tvrdým hráčem, Václava vládnutí nebavilo, měl rád víno, ženské a lov. Václav se začal kamarádit s těmi, kdo mu byli nejblíž a uměli to s ním skoulet. Zástupci nižší šlechty se stali jeho kumpány.

Král se rád zdržoval na Křivoklátě, v královském hvozdu to byl oblíbený lovecký hrad. Tady se mu připletl do cesty Jíra z Roztok, vsi v těsné blízkosti Křivoklátu.

Jeho původ je neznámý, možná pocházel ze zemanského rodu, možná jeho otec přišel do Čech jako dvořan Karla IV. z Francie.

Je to Jíra, zřejmě dobrý pijan a lovec, který Václavovi zaimponoval a začal stoupat do nejbližšího králova okolí. (Ve Zbečně u Křivoklátu byl v rozmezí let 1872-1875 nalezen Jírův zlatý pečetní prsten, nyní ve sbírkách Národního muzea v Praze.)

Stal se členem královské rady, nejvyšším královským lovčím, křivoklátským purkrabím a vedoucím dvorské stavební hutě.

Jírovi se dostalo té výsady, že si mohl nedaleko Křivoklátu nechat vystavět velmi pohodlné panské sídlo. Prameny uvádějí, že Krakovec postavili v létech 1381 až 1382, ale publikace Zeměpisná jména Československa (MF 1982) uvádí, „…jméno hradu je doloženo od roku 1370 (Cracouecz), kdy je užil ve svém přídomku Jan z rodu bavorských Wittelsbachů, který se do Čech dostal asi už roku 1349 se svou nevlastní sestrou Annou Falckou, druhou manželkou Karla IV.“

Pro běžného návštěvníka věc celkem nepodstatná, ale Jíra asi stavěl na již připraveném pozemku. Protože v zemi panoval mír, Jan Žižka v té době lapkoval někde v rožmberském dominiu, Jan Hus se na scéně objevil až o desítky let později, nechal si křivoklátský purkrabí vystavět reprezentační hrad s minimem obranných prvků. I tak, po další přestavbě Jindřichem Leflem z Lažan, to byla podle dobové rekonstrukce kompaktní pevnost.

To vidíte při příchodu ke stále opravované zřícenině, kde probíhají sanační práce, směrem od nedávno zvelebené hospody, která nabízí slušný sortiment jídla i pití. Krom hradu upoutá pozornost dřevěný most, zhotovený přes příkop v letech 2000 až 2005, kdy stavitelé použili technologii ze 14. století, vše provedli ručně.

V zimním období se dá hrad obejít krátkou procházkou, při níž narazíte na sochu Jana Husa, která by měla vystihovat knězovu pravou podobu, obtloustlého kazatele, a ne asketického vysokého muže s téměř jurodivým výrazem, jak ho ztvárňovali umělci v předchozích dobách.

Hus je s hradem spjat pobytem od 15. července do 11. října 1414, kdy mu nabídl azyl Jindřich Lefl v době, kdy kazatel nesměl působit v Praze. Kázal tedy na místech kolem hradu, v okolních vsích, při poutích a posvíceních.

O Krakovci píše i vynikající historik a hradolog Tomáš Durdík:

„Krakovec dospěl až na samou hranici, k níž bylo možno při omezování obranné složky hradu vůbec dojít. Stojí tím na přechodu k mladším zámkům, k nimž by, podobně jako ve Francii, vývoj dospěl, kdyby nebyl přerván výbuchem husitské revoluce. Velký důraz na pohodlné a krásné bydlení (palác na Krakovci překonává počtem místností a jejich vybavením prakticky všechny současné i královské hrady) svědčí o vysoké úrovni pražského královského dvora, která ovlivnila i význačné šlechtické stavebníky. Podobně jako na Točníku přestává být věž klíčovou obrannou stavbou, v pohledu ze zadních nádvoří na Krakovci dokonce nijak nevyniká. Krakovec představuje vrchol na cestě k elegantnímu reprezentativnímu pohodlnému bydlení, jaké vůbec mohl poskytnout středověký hrad, měl-li hradem ještě zůstat.“ (Čas hradů v Čechách, díl 1., strana 190)

Jíra sloužil dobře nejen panovníkovi, ale stal se i hofmistrem královny Žofie. Posléze upadl u krále v nemilost, zadlužil se, proto prodal roku 1410 hrad Jindřichu Leflovi z Lažan. Na Jírovo místo nastoupil paradoxně Jan Žižka z Trocnova.

Lefl byl také královským oblíbencem, i on měl funkci komořího. Prebendy pěkně vynášely, Krakovec koupil za 2500 kop. Zpočátku byl Husovým přívržencem, zastával se ho i u krále, kterému nejprve kazatel imponoval, posléze se od něho odvrátil. Lefl, který mezitím roku 1414 zakoupil bechyňské panství a začal se psát z Lažan a Bechyně, stanul dokonce pro sympatie s Husem před papežskou stolicí.

Po kazatelově upálení roku 1415 se přidal na Zikmundovu stranu, byl dost vypočítavý. Smrtelně byl raněn v řadách české šlechty 1. listopadu v bitvě pod Vyšehradem. Poslední pomazání dostal od kališnického kněze.

Král Václav IV. měl za sebou řadu velmi nepříjemných domácích i zahraničních incidentů, hned zpočátku své vlády odmítl plánovanou cestu za císařskou korunou do Říma. Názorově i lidsky se rozešel s bývalým přítelem arcibiskupem Janem z Jenštejna, vše vyvrcholilo smrtí Jana Nepomuckého roku 1393.

Zatímco jeho otec vždy podporoval úzké sepětí světské a církevní moci, Václav vše bořil. Po incidentu s Jenštejnem, kterého chtěl nechat zabít, dosazoval arcibiskupy sám.

Vysoká šlechta se postavila proti králi, její představitelé vytvořili uskupení jednota panská a Václava IV. zajali. Pokusili se jeho jménem vládnout, byli ale poraženi Janem Zhořeleckým. Další šarvátky nastaly po zavraždění čtyř členů královské rady na Karlštejně. To už v Čechách bylo po klidu.

Další zajetí přivedlo na rok krále do vězení ve Vídni. Stál za ním jeho bratr, tolik dehonestovaný a dějepisem znectěný Zikmund Lucemburský, který byl v Uhrách daleko schopnějším vladařem a pragmatickým politikem. Po opuštění vězení musel král slíbit, že bude daleko více respektovat nejvyšší nobilitu.

Velké nepokoje oslabily české soustátí, roku 1400 byl Václav IV. sesazen z římského trůnu, události pomalu spěly k velkému výbuchu. Vše podtrhla smrt Jana Husa v Kostnici, nerozhodný panovník si nevěděl se situací rady a nakonec se uchýlil na Nový hrádek u Kunratic. Když se dozvěděl o smrti konšelů na Novoměstské radnici v neděli 30. července 1419, ranila ho mrtvice.

Když vstoupíte branou na nádvoří hradu Krakovec, těžko byste řekli, že to bylo přepychové sídlo, krom vysokých obvodových zdí, prázdných místností a rozsáhlého sklepení nic nenasvědčuje předchozím řádkům. Přitom palác měl asi 30 komnat.

Nejzajímavějším místem je arkýřová kaple Panny Marie a svaté Kateřiny s pětibokým portálem, je vysunuta částečně ze zdi, takže při venkovní prohlídce kolem hradu vás ihned upoutá. Tady Mistr Jan Hus kázal. Za pozornost stojí také unikátní křížové klenby zachované celé i ve fragmentech.

V jednom ze sklepení najdete vyobrazenou dceru rytíře Brtníka z Brtníku Leontýnku a tabuli, na kterou si můžete něco napsat křídou. Jde o připomenutí dětské veselohry „Ať žijí duchové!“ režiséra Oldřicha Lipského z roku 1977. Pojednává o skupině dětí, která chce zachránit hrad Brtník, obývaný rytířem Brtníkem a jeho dcerou Leontýnkou, jejichž plány chce zhatit vedoucí samoobsluhy.

Původně to měla být oslava Pionýrské organizace, ale autorům se z toho podařilo elegantně vybruslit, a tak vznikl výborný dětský muzikál s dodnes oblíbenými písněmi dvojice Svěrák–Uhlíř. Ve filmu byly velmi zdařilé triky, kdy trpaslíci na Brtníkův rozkaz pomáhají s opravou hradu, hlavně střech. Dalšími lokacemi při natáčení byly Mníšek pod Brdy a Nový Knín.

Krakovec využili filmaři i při natáčení snímku Princ a Večernice jako sídlo čaroděje Mrakomora. (Dalšími lokacemi byly skály v Adršpachu, Ploskovice, Hrádek u Nechanic a Kopicův statek).

Ale zpět proti proudu času… Roku 1445 zakoupil Krakovec Albrecht z Kolovrat, potomci se psali Krakovští z Kolovrat, po nich přišli Lobkovicové. Objekt zpustl během třicetileté války, v roce 1660 ho koupil Ota Jiří Helversen a zahájil nákladnou opravu. Podle červených střešních tašek dostal název Červený zámek.

Letní bouřka přinesla v roce 1783 zkázu, blesk v noci zámek zapálil, vše shořelo, zůstaly jen obvodové zdi.

Nakonec ho zachránil svaz turistů, který ho postupně dostával z rozvalin. Je s podivem, že se to podařilo. Od roku 1952 je ve správě státu.

Hrad je již několik let opravdu částečně zakryt plochými zatravněnými střechami ze smrkové tyčoviny. Tráva pohlcuje vodu a zabraňuje jejímu stékání do zdiva, zbylá voda je odváděna do okapu a chrliče.

Ve sklepě zimují čtyři druhy netopýrů. Každoročně od roku 2002 probíhá jejich sčítání.

Na nádvoří je stavební materiál, zdivo potřebuje vyspravit, přesto se tu v sezoně i mimo ni díky nezměrnému nadšení a zápalu dlouholetého kastelána pana Jiřího Sobka pořádají různé kulturní akce.

Tipy v okolí: Městské muzeum v Kožlanech, rodiště Edvarda Beneš, muzeum veteránů a Galerie Anderle v Pavlíkově, rozhledna na Senecké hoře, památník J. Barranda ve Skryjích, elektroskanzen ve Šlovicích…

Může se vám hodit na Firmy.cz: Hrad Krakovec