Kouzlo Sv. Mořice si můžete vychutnat na lyžích nebo v horké kádi na sjezdovce

První zimní návštěvníci přitom do městečka v údolí řeky Inn zamířili už před 150 lety, když se hoteliér Johannes Badrutt rozhodl přilákat sem své letní hosty z Anglie i v chladnějším období roku. Udělal jim lákavou nabídku; pokud stráví v Mořici Vánoce a nebudou spokojeni, zaplatí všem cestu z Anglie do Švýcarska i náklady za zpáteční odjezd. Angličané zůstali až do Velikonoc a příští rok přijeli samozřejmě v doprovodu dalších zvědavců, kteří byli na ten bílý zázrak zvědaví.

Dnes má město dvě části, lázně (St. Moritz Bad) ve výšce 1772 metrů byly původním společenským centrem, ve vesnici (St. Moritz Dorf, 1856 m) zase dlouho žili jen sedláci a krávy.

V šedesátých letech minulého století se právě tady začaly stavět luxusní hotely, kousek od náměstí s radnicí je i nástupní lanovka do střediska Corviglia, v němž se jezdí závody Světového poháru. Lyžuje se kolem nádherných jezer, která za sebou zanechal ustupující ledovec. Na něco podobného v Alpách narazíte jen stěží.

Corviglia je příjemným překvapením pro každého, kdo zažil švýcarské sjezdovky ještě před pár lety; převládaly zastaralé lanovky a jako přibližovadla většinou fungovaly kotvy. Nad Mořicem jsou ale svahy obrácené ke slunci protkané moderními sedačkami, jimž nechybějí ochranné bubliny z plexiskla.

Postavila se tady i první šestisedačka ve Švýcarsku. Míří na vrchol Las Trais Fluors, dolů se lyžaři dostanou po skvěle upravené červené nebo černé. Středisko je tak rozlehlé, že za celý den nemusíte jeden svah sjet dvakrát.

V poledne většina lidí, kteří chtějí být především viděni, zamíří v Corviglii na oběd k Mathisovi. Je to nejvýše položený jachtařský klub na světě (2486 m) a ještě nedávno stávala před restaurací, kterou založil otec dnešního majitele v roce 1967 jako reakci na rychlé občerstvení „na stojáka“, výstavní jachta.

Nyní se jachta opravuje, musí se zbavit hlavně nánosů rzi. Šéf Reto Mathis osobně dohlíží na chod podniku – dochucuje saláty, kontroluje ryby, jež se sem dovážejí vrtulníkem, a hlavně pokrmy s lanýži. Vyhlášené jsou třeba proužky lanýžové pizzy. Předkrm s romantickým názvem Kolotoč, kde jsou vedle kachních jater hlavně mořské plody a ryby, přijde na 49 CHF (1 CHF je asi 18,60 Kč), s kaviárem stojí 325 CHF.

Dvě a půl hodiny dopoledního lyžování a pokaždé jiná scenérie. Stejný luxus jako na Corviglii prožijí sjezdaři v rozlehlém areálu Corvatsch. Nástup na sníh se sice prodlouží kvůli víc než půlhodinové jízdě skibusem z centra Mořice k první lanovce, odměnou je ale každému bílá pokrývka, která drží i pod spalujícím jarním sluníčkem, neboť jsme na severních stráních. Sjezdy jsou bez jediné boule, je tu ale hodně pom a nechybějí ani kotvy.

Před okny panoramatické restaurace ve výšce 3303 metrů přistávají vrtulníky s lyžaři z dalšího střediska, Diavolezzy. Za jeden den a 120 švýcarských franků za jednu cestu je tak možné zvládnout hned dvě zajímavé oblasti. Je krásné počasí, a tak z terasy pozorujeme nejenom střemhlavé starty pilotů, ale i v dálce se rýsující špičku Matterhornu (4478 m n. m.). Vpravo na nás čekají červeně značené tratě vykreslující své ladné křivky na ledovci, z mezistanice si můžeme užít večerní lyžování.

Koná se každý pátek od 19 hodin a osvětlená trať je dlouhá kolem pěti kilometrů. Noční permanentka přijde na 25 franků. Akce je i velkou společenskou událostí, při které sjezdaři nezapomenou něco dobrého popít a pojíst v otevřených barech a restauracích. Nejvíc jdou na odbyt samozřejmě sýrové fondue.

Ani další zábava v Mořici nepatří zrovna mezi ty, jež bychom si běžně v českých horách mohli dopřát. Ve stínu horských velikánů stojí při výstupu na konečné lanovky ski areálu Diavolezza nenápadná měděná káď. Jen komín prozrazuje, že právě tady se v mrazivém vzduchu noří do horké vody odvážlivci v miniaturních plavkách. Za necelých třicet franků jim je spolu s koupacím pláštěm a osuškou půjčí ochotný personál.

Objednat se dá i šampaňské. Lázeň je osvěžující, doporučuje se ale až po lyžování. Na Diavolezze není nijak divoké, sjezdovky jsou široké a dlouhé. Komplikovanější je jen přejezd z Berniny-Diavolezzy do druhé části, do Lagalbu. Chvíli se musí bruslit po rovině, pohyb usnadní možnost chytit se tažného lana. Zpátky do Berniny dopraví lyžaře skibus.

Sáňkařskou dráhu, jízdu na židli nebo na snowbiku v NTC aréně, ale i široké sjezdy z výšky až 2713 metrů. To vše nabízí Savognin, lyžařské středisko nedaleko Sv. Mořice. Nástupní stanice je hned vedle hotelu Cube.

Původně měly tyto hotely „v kostce“ přitáhnout především mladé lidi, tomu odpovídá jejich vnitřní uspořádání.

V létě umožňuje široká betonová rampa, jež se táhne vnitřkem hotelu v Savogninu, pohodlný transport horských kol přímo do ubytovací jednotky. Ta se skládá z prosklené předsíně a pokoje s vestavěnou toaletou, samostatnou sprchou a odděleným umyvadlem. Ani se zimní výstrojí nemusí host složitě manévrovat – lyže odloží v prosklené části, boty pak natáhne na instalovaný sušič. Před každým pokojem jsou pohodlné sedačky na klábosení s přáteli, v Cube nechybí ale ani lezecká stěna, PlayStation aréna a v podzemí se konají diskotéky.

Nad hlavami návštěvníků klokotá ve velké vstupní hale s barem, jídelnou a otevřeným krbem v potrubí voda. Architekti totiž nic složitě nezakrývali, vědomě přiznali použitý materiál, včetně třeba betonu s původní barvou. Prosklená fasáda zase mění svoje zabarvení díky hře reflektorů. Do stylového hotelu dnes směřují i rodiny, a dokonce se tam ubytovávají i postarší páry.