Článek
Zdejší kostel sv. Martina je krásnou ukázkou barokní architektury. Jedná se o jednolodní, obdélníkovou stavbu se čtvercovým presbytářem a obdélníkovými sakristiemi po stranách, jehož věž je postavena v průčelí.
Na kostele je jeden z prvních hromosvodů
Z té samé doby, tedy ze druhé poloviny 18. století, z období pojmenovaného obrozenci Temno, pocházejí i jeho oltáře. A to jak hlavní, který byl původně určený pro kostel v Rokycanech, tak oba boční oltáře, jež byly do líbeznického svatostánku přeneseny z kostela sv. Michala v Praze.
Ovšem tato dominanta obce, viditelná na kilometry daleko, je také připomínkou počátků výstavby hromosvodů v Čechách. Na střeše kostela totiž nechal instalovat profesor mechaniky z Prahy Antonín Renner jeden z vůbec prvních hromosvodů v Českém království.
Ves Líbeznice je stará asi osm set let
První písemná zmínka o Líbeznicích pochází z latinsky psané edice Regesta Bohemiae et Moraviae z roku 1236. Jedná se o právní akt, jímž král Václav I. uzavřel s kanovníkem Marquardem smlouvu, v níž se panovník zříká vymáhání všech dávek – především volů a dalších domácích zvířat – a věnuje zdejší statek (villa Lubeznic) pražské kapitule, kterou zastupoval právě kanovník Marquard.
Ze zápisu vyplývajícího o sporu moci světské a církevní nad tímto kusem české země je patrné, že Líbeznice budou staré možná až 800 let. V roce 1294 byly Líbeznice rozděleny mezi kapitulu svatovítskou a vyšehradskou, do kterých plynuly z obce dávky jak naturální, tak i peněžní. I během století patřila obec Líbeznice k majetku církve.
Mezi jejími pozdějšími majiteli ale kromě bohatých pražských měšťanů nalezneme posledního krále z českého českého Jiřího z Poděbrad. Od 17. století až do století dvacátého pak Líbeznice patřila šlechtickému rodu Nosticů.
Je zajímavé, že se za celá ta staletí jméno obce prakticky nezměnilo. Stáří obce odpovídalo i jejímu tehdejšímu významu. Ležela totiž na jedné z obchodních cest, odbočujících pravděpodobně v blízkosti dnešních Zdib ze středověké „magistrály“ z Prahy do Litoměřic.