Koně Převalského už pobíhají v nové expozici pražské zoo. Otevře se v sobotu

Ikoničtí koně Převalského se do Troje vracejí po třech letech. Návštěvníci se mohou těšit také na manuly, kteří si vysloužili přezdívku nejmrzutější kočky světa, řadu dalších zajímavých savců a plazů a na bájného olgoje chorchoje.

Původní stáje dospěly za hranici životnosti, zmínil jeden z důvodů, které zoo vedly k budování nového zázemí, ředitel Miroslav Bobek. Výběh obývají čtyři zvířata.

Koně Převalského chová zahrada 92 let. Nového prostoru se za tu dobu dočkali počtvrté. Bobek připomněl, že zoo vede Světovou plemennou knihu a Evropský chovný program, do Mongolska už vyslala devět transportů, další chystá na východ země. V červnu odletí osm zástupců tohoto posledního divokého koně na planetě do Kazachstánu.

Před výběhem, kde si ve čtvrtek po poledni pochutnávala čtyři zvířata na hromadě sena, vyčnívá ze země obří balvan s tajemnými obrázky. Váží sedm tun a zdobí ho repliky petroglyfů, obrazů vytvořených různými technikami na povrchu skal nebo stěn v jeskyních. „Vzorem byl balvan, který jsem našel u hranic s Čínou,“ uvedl Bobek.

Až na jeden oddělený obrázek kozy autor rytiny soustředil do jednoho rohu. Mezi mnoha z velké části nezřetelnými liniemi lze na povrchu skály rozeznat tři asi sedmicentimetrové obrázky koz s typickými zaoblenými rohy. Jiný znázorňuje nejspíš psa. Rovnoramenný trojúhelník podle všeho představuje rodový znak.

Petroglyfy, které patří k nejstarším mongolským památkám, zůstávají zahalené tajemstvím, ani na otázku jejich účelu neexistuje jednoznačná odpověď. Mohly mít rituální povahu, nebo vytyčovat území.

Cesta expozicí pokračuje k Planoucím útesům, pavilonu, jenž byl inspirován světově významným paleolontologickým nalezištěm na severu Gobi. Nejvíc proslulo objevem vajec oviraptora, jenž byl popsán jako vejcodravec. Tento zástupce teropodů žil asi před 76 až 72 miliony let na území dnešní centrální a východní Asie.

Návštěvníci před vstupem do objektu uvidí hnízdo s několika vejci, lebku s kusem páteře a lebku protoceratopse, býložravého dinosaura.

Venku stojí také ovoo, druh mongolské mohyly, obvykle vyrobené z kamenů nebo dřeva. Představuje symbol pro komunikaci mezi lidmi a přírodou. Lidé mohylu obcházejí třikrát ve směru hodinových ručiček a pokládají na ni tři kameny, přitom vysloví svoje přání.

Pavilon obývají savci, kteří se dokážou přizpůsobit extrémním teplotám od minus čtyřiceti do plus padesáti i extrémnímu suchu. Ježek ušatý, křečíci Roborovoského, pískomilové. Také agamky, štíři, švábi.

Svůj domov tam našel i hroznýšek tatarský, předobraz legendárního olgoje chorchoje, smrtícího červa z Gobi, údajně zabíjejícího na dálku. Jako první o něm napsal šéf americké paleontologické expedice, která ve 20. letech působila v Mongolsku. Po válce tvora hojně zmiňovali Rusové, díky překladům z ruštiny se povědomí o olgoji chorchoji rozšířilo k nám a tvor vzbudil zájem českých záhadologů.

Hroznýšek žije v malé části Gobi, kde se hadi obvykle nevyskytují. „Když je ohrožen zvedá ocas, jenž má stejný tvar jako hlavová část, a vyměšuje smrdutý sekret. Se značnou mírou fantazie a pověrčivosti může vyvolávat dojem, že je to červ, který na vás chce zaútočit,“ míní Bobek.

Gobi osídlil také pár manulů, stepní kočky ze střední Asie, která loví pišťuchy a sviště. „Je to zvíře poměrně výjimečné, velmi citlivé i z hlediska infekcí. Proto má voliéra speciální konstrukci,“ uvedl kurátor savců Petr Brandl. U země je prosklená, aby se manulové nedostali do kontaktu s volně žijícími hlodavci nebo toulavými kočkami. „Čtyřletý samec, který se narodil ve Francii, vedle si zvyká samička z Helsinek,“ přiblížil Brandl osazenstvo.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zoo Praha