Kokořín: koráb plující v rozbouřeném moři lesů

Přijměte pozvání na okružní cestu okolo obce Kokořín a stejnojmenného hradu v chráněné krajinné oblasti na sever od našeho hlavního města. Výchozím bodem nemůže být nic jiného než strážný hrad hlubokých lesů a skal.

Když přijdete pod Kokořín, dýchne na vás majestátnost stavení. Na pískovcovém skalním ostrohu s vysokou věží a palácem se tyčí kamenný hrad ze 14. století, jako by ho teprve včera dostavěli.

Přitom odborníci odhadují, že ho má na svědomí pražský purkrabí a známý šlechtic Hynek Berka z Dubé. Jeho rod ho vlastnil možná sto let, následovník Aleš Škopek z Dubé byl posledním rodovým vlastníkem.

Není stoprocentně jisté, zda hrad poničili či dokonce dobili husité. Dostupná literatura se v tomto neshoduje, pokud uvěříme textu, který vydal přímo nynější majitel Kokořína, pak nikoliv.

Dalším držitelům Kokořín přestal vyhovovat pro jeho obtížnou dostupnost a nedostatek místa, panstvo se chtělo veselit a pořádat zábavy, které ale na poměrně malé ploše hradu prostě nebyly možné. Císař Ferdinand III. to pak dovršil tím, když hrad prohlásil za prokletý. Nesměl být udržován ani upravován.

Během dalších 350 let se postupně rozpadal a byl studnicí uměleckých fantazií. Pro Goetheho byl například korábem plujícím v rozbouřeném moři lesů. V roce 1895 koupil hrad rod Špačků, kterým patří dodnes. Za ta léta z něj udělali honosné stavení s náručí otevřenou turistům. I když jim byl za totality znárodněn, Špačkovi na něj nezanevřeli a od roku 2006 jim opět patří.

Dnes si můžete za 80 korun prohlédnout třípatrový palác, kde uvidíte erbovní síň s historickými zbraněmi, lovecký pokoj či obytné místnosti. V nejvyšším patře repliku hradu, expozici archeologických nálezů či zajímavosti týkající se Mistra Jana Husa.

Kromě toho můžete zhlédnout obraz z doby, kdy Špačkovi hrad kupovali. Následuje prohlídka hradeb po ochozu a návštěva věže. Po točitém schodišti se dostanete nad kokořínské lesy a teprve tam poznáte krásu zdejšího kraje. Zalesněné údolí na podzim hraje všemi barvami, na jaře na vás dýchne teplo a vůně lesa. Pozornému divákovi však neunikne netradiční kopule věže — je totiž kamenná.

Po okouzlujícím výhledu se vydejme vstříc onomu nekončícímu lesu. Seběhneme do Kokořínského údolí, v němž je hlavní křižovatka turistických tras a hurá po zelené ke skalnímu hradu Nedamy. Po vyšlápnutí kopce se dostanete k světničce a úzkému průchodu s vytesanými schody.

O hradu Nedamy je velmi málo informací, našly se zde artefakty ze 13. - 16. století. Zda byl hrad předsunutým opevněním Kokořína či sídlem manů, panují dohady. Po vytesaných schodech se můžete dostat do další místnosti a na skály, z níž je omezený výhled do údolí a na Kokořín. Chce to ale trochu obratnosti a houževnatosti, poněvadž mezi schody je skalní proláklina. Hráči geocachingu mají ovšem výstup povinný, samozřejmě s nadsázkou řečeno.

Až se pokocháte skalním pískovcovým obydlím, pokračujte lesem po zelené kolem mohutných skalních bloků až na rozcestí Malá Jestřebice. Naší další průvodkyní se odtud stane žlutá značka.

Po asi kilometrovém putování se zastavujeme u Kostelíčku. Je to další skalní obydlí a zřejmě také středověký hrad, kde byla nalezena keramika ze 13. století. Na rozcestníku rovněž čteme, že se zde ukrývali protestanti v pobělohorské době. Skalní místnost po vytesaných schodech je lépe přístupná, než tomu bylo u Nedam, takže si ji může prohlédnout každý.

Po žluté posléze scházíme do Šemanovického dolu, což je údolí lemované jak jinak než skalami. Při naší návštěvě okořeněné o myslivce, kteří zde měli hon. Míjíme skálu Sněženku, když se před námi objeví jeskyně Rozbořenka. Ta už skoro vypadá jako rodinný dům ve skále – okna, dveře, větrací otvory a uvnitř stoly a židle. Nadšenci ji zřejmě rekonstruují k obrazu svému.

Mnohem známější je asi o půl kilometru dál jeskyně Klemperka. Vznikla možná ve středověku, možná ještě dřív. Proslavila ji však pověst o loupežníkovi Klemperovi, jenž odtud měl vyrážet do okolí. Má tu být i tajná chodba do obce Truskavna, ale nikdo ji zatím nenašel.

Ať tak či onak, připravte se na adrenalinový zážitek. Do jeskyně se dostanete po žebříku a prohlédnout si její rozsáhlé místnosti můžete jenom s baterkou. Vyzbrojeni čelovkou jsme se vydali do jejich útrob, v níž jsme kromě stop po tábornících našli také netopýra. S vytesáním místností si dal někdo hodně práce a tu nezbývá než ocenit, stejně jako malebný pohled do údolí. Nad jeskyní žasly i děti, které šly okolo a viděly nás stoupat po žebříku.

Blížíme se pomalu na závěr výletu. Zakončíme ho na modré značce, jež nás dovede ke kokořínskému zámku, který byl kdysi tvrzí, a dnes je v něm penzión. Mnohem významnější je pro nás jeskyně v zarostlém zámeckém parku. V její zadní části, do které se dostanete alejí stromů, se ukrývá jeskyně Staráky.

Někdo říká, že Staráky byly skalní hrad, předchůdce Kokořína. Jisté je, že okouzlily K. H. Máchu natolik, že sem umístil část děje románu Cikáni. Nápomocný v určení stáří hradu by mohl být archeologický průzkum. Půjde to však těžko, protože majitel jeskyni pronajal a nájemce ji opevnil palisádou. Správa CHKO s ním kvůli tomu vede spor, poněvadž tak učinil bez jejího povolení a v chráněné oblasti.

Dovnitř se tudíž nedostanete, ale i z venku stojí prohlídka za to. Místnosti jsou vytesané ve skále údajně ve třech patrech. Některá okna jsou dnes zasklená, patrné jsou větrací otvory, terasa nebo skalní výklenek. Hradní pán si uvnitř zřídil i topení, jak lze usoudit z komína, a stavení zřejmě využívá jako chatu. Nicméně palisáda hradu dodává pravý středověký ráz.

Zakončení výpravy je vskutku úžasné. Učiníme tak o dva kilometry dál po modré před pohádkovým pohledem na Kokořín. U cesty z obce do údolí máte hrad jako na dlani. V zapadajícím slunci hrají všechny barvy a oči se nemohou odtrhnout od jedinečné podívané na majestátný koráb uprostřed lesů.

Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.