Kodaň jako centrum severské kuchyně drtí svou drzostí Paříž i Londýn

Kodaň není levné město. Pokud plánujete svou cestu na poslední chvíli, tak počítejte s tím, že vám vaši peněženku pořádně provětrá i jen samotné ubytování, zejména pak pokud se vaše setkává s termínem nějaké z početných akcí, které se ve městě konají. Když si však svůj prodloužený víkend v Kodani naplánujete s dostatečným předstihem, můžete díky své prozřetelnosti ušetřit značnou část svého cestovního rozpočtu na gastronomické orgie. A věřte tomu, že je oč stát.

Zapomeňte na historické centrum Kodaně v podobě kanálu Nyhavn obklopeného budovami ze 17. století - tam číhají spíše předražené turistické pasti, ač by se tu v tomto ohledu mohli ještě od historického centra Prahy učit. Jídla jsou obvykle spíše průměrného rázu a shrnuto podtrženo za zaplacenou cenu takřka bez výjimek nestojí. Platíte hlavně za výhled. Gastronomické srdce dánské metropole je ale trochu rozměrnější, než aby se vešlo do jednoho slavného nábřeží, kde jen tak mimochodem není michelinská restaurace ani jedna.

Začněme však s poněkud jednodušší kuchyní - ani Kodani se nevyhnula móda hamburgerů. A překvapivě mohou být pro vaši peněženku velmi dostupné, nehledě k tomu, že se najíte dosyta. Zejména mezi místními je vyhlášený burger bar Sporvejen, kde nenarazíte na nic zmrazeného, vše je čerstvé. Žádná vysoká gastronomie, ale pořádná porce skvěle ogrilovaného burgeru v kombinaci s domácí bulkou a velkým výběrem typů dochucení způsobuje, že je tu skoro neustále plno, ač je podnik kousek stranou od centra.

Ale těžko jste přijeli do Kodaně, abyste se spokojili s burgerem, to by nedávalo tak úplně smysl. Pokud si ovšem myslíte na nějakou z nejlepších restaurací ve městě, měli byste vědět pár věcí. Michelinské podniky v Kodani nejsou o moc dražší než ty v Praze. Pokud se bavíme o jednohvězdičkových podnicích, jsou ceny opravdu relativně srovnatelné.

Myslíte-li si na nějakou ze dvou dvouhvězdičkových restaurací (AOC, Kadeau) či snad dokonce na tříhvězdičkové Geranium, bavíme se už o opravdu nákladné útratě přes deset tisíc korun za osobu za degustační menu se sladěnými víny k jednotlivým pokrmům.

Samostatnou kapitolou je restaurace Noma, která je cenově srovnatelná s třemi výše zmíněnými, ale poté, co uzavřela na delší dobu brány a zcela změnila lokalitu, o hvězdy přišla. Přesto má restaurace šéfkuchaře René Redzepiho vyprodáno na měsíce dopředu a nové termíny na několik měsíců dopředu jsou pryč obvykle během několika hodin.

Dostáváme se nicméně k tématu velmi důležitému, a to jsou právě rezervace. Když chcete počátkem týdne zarezervovat místo v nějaké z michelinských restaurací na následující víkend, budete vybírat z několika zbytkových termínů, obvykle na samém počátku či konci otevírací doby. Rezervační systémy jsou technicky velmi pokročilé, rezervace tak můžete udělat všude bez potíží on-line.

Pokud máte jakákoliv alergická omezení, vše je možné nahlásit dopředu a personál s tím při vašem příchodu od první chvíle počítá. Osobně ověřeno v jednohvězdičkové restauraci 108. Jen počítejte s tím, že v michelinských restauracích musíte už v momentu rezervace hradit kartou zálohu, která zaručuje to, že do restaurace skutečně dorazíte.

Restauraci 108 jsem si při své návštěvě Kodaně vybral proto, že skvěle znázorňuje moderní skandinávskou kuchyni, není nikterak formální a je považována za jednu z těch pokrokovějších. Skutečností je, že smažený hnědý líhovec moučný (pro Čechy poměrně exotická houba známá i jako shimeji) obalený v prášku z drcených sušených mořských řas s omáčkou z uzeného žloutku byl rozhodně tím nejoriginálnějším jídlem, které jsem letos jedl, a to za jídlem cestuji po světě hodně často.

Berte michelinské hvězdy však pouze jen jako jakési doporučení a punc toho, že se v restauraci odehrává něco, co by mohlo stát za vaši pozornost v momentě, kdy se o vyšší gastronomii skutečně zajímáte. Nikdo ovšem neříká, že se mnohdy nenajíte lépe v „běžné” restauraci, kde vám zrovna sedne způsob, jakým tamější šéfkuchař vaří a třeba i servíruje větší porce. Mluvou obyčejného Čecha: „Proč bych měl olizovat talíř umaštěný od dvou krevet, když si můžu dát svíčkovou se šesti?”

Kde si dát v Kodani svíčkovou se šesti vám sice poradit neumím, můžu vám však dát osobní doporučení na restauraci, která bude stát za každou vynaloženou korunu. Dá vám v kostce dokonalou představu, o čem je vlastně moderní severská kuchyně, aniž byste se kvůli tomu museli zadlužit. A nemusíte se ani nikterak šňořit. Já do té restaurace vlastně vešel ve žluté pláštěnkové bundě, protože mě zastihlo klasické kodaňské počasí. A jakže se jmenuje? Høst, v průvodcích mnohdy uváděná i jako Höst. Stále jde však o jednu a tu samou restauraci.

Příjemný a mírně rustikální interiér s velkým množstvím dřevěných prvků a dokonce stromem uvnitř ve vrchním patře restaurace je členitý, a tak není problém najít poměrně klidné místo pro dvě osoby, stejně tak jako družit se s přáteli. Tříchodové menu vyjde na 350 dánských korun, tedy asi 1200 Kč, pětichodové menu na 450 dánských korun (1550 Kč) a za případná sladěná menu doplácíte 850, respektive 1200 Kč. Můžete si pořídit také kompletní balíček, kdy máte za sto dánských korun v ceně navíc neomezenou vodu a na závěr kávu i čaj.

Říkáte si, že to vlastně není zas až tak levné? Určitě jsem neřekl, že je levná, ale je dostupná, a hlavně nabízí skvělý poměr cena/výkon. Z tříchodového menu se totiž vyklubalo včetně amuse bouche sedmichodové. A co jsem se tak díval okolo, z pětichodového podle všeho desetichodové. Mezi ohlášenými chody totiž létaly na stůl neustále pozdravy a nutno dodat, že inovativní výtvor šéfkuchaře, a my jsme tak odcházeli po našem „tříchodovém” menu nejen nadšeni z jídla, jeho prezentace a servisu, ale také zcela dosyta najedeni. Žádná kostka ve skluzu.