Klenot ve stínu kostnice

Na nedalekém parkovišti zastavuje autobus plný turistů, ti však bez výjimky míří do kostnice. „Často se stává, že přijede skupina a na Kutnou Horu má přesně vyhrazený čas. Navštíví tak kostnici, ale katedrálu už nestihnou,“ říká Radka Krejčí z Římskokatolické farnosti Kutná Hora-Sedlec, která obě památky spravuje. A je to škoda. Katedrála totiž skrývá řadu zajímavostí.

Původně tu stál románský kostel založený v roce 1142, ten se po zničení na konci 13. století proměnil v úctyhodnou katedrálu. Hotovo bylo v roce 1320. „Stavělo se rychle, protože místní cisterciácký řád si finančně nevedl špatně. V okolí se totiž dolovalo stříbro a řád vlastnil a pronajímal pozemky,“ vysvětluje průvodkyně.

„A pak se také řád řídil heslem Ora et labora, tedy Modli se a pracuj,“ dodává s úsměvem. O století později už na tom byli mniši o poznání hůř, když museli čelit řádění husitů.

„Sám Jan Žižka tehdy vojákům nakázal, aby katedrálu ušetřili, ti ho však neposlechli. Místní mnichy v roce 1421 vyvraždili, navíc zapálili střechu katedrály,“ pokračuje Krejčí. Velitel, který nechal katedrálu zapálit, nezůstal bez trestu. „Žižka mu údajně nechal nalít rozžhavené stříbro do chřtánu.“

Z katedrály zůstaly obvodové zdi a trvalo další tři staletí, než se její rekonstrukce na pozvání opata Jindřicha Snopka ujal Jan Blažej Santini-Aichel, tehdy mladý začínající architekt. „Na začátku 18. století jí vtiskl podobu, jakou má dodnes,“ vysvětluje průvodkyně Krejčí.

Vstupujeme dovnitř a rázem jako bychom se zmenšili - klenba nad námi sahá do výšky úctyhodných 28 metrů. „Santini-Aichel tu stavěl ve stylu gotizujícího baroka. Spojoval zdobné baroko s jednoduchou čistou gotikou,“ pokračuje. Nahoru stoupáme po schodišti, s nímž se pojí jedna zajímavost. „Je točité a samonosné. Santini jej používal i v dalších stavbách, ale zde v Sedlci jej použil zřejmě vůbec poprvé.“

Stoupáme do podkroví, kde nás čeká další specialita: česká placka. Nejedná se o žádný pokrm, ale o důmyslnou kopuli klenby. „Stejně jako schodiště je samonosná. A protože je podkroví otevřeno návštěvníkům, mohou si zde českou placku prohlédnout zespodu i shora.“

Scházíme zpět dolů a prohlížíme si další zajímavosti. „Toto je zřejmě nejstarší dochovaná gotická monstrance na světě,“ ukazuje Krejčí na schránku ze 14. století, která sloužila k vystavování hostie. „Dokonce by měla pocházet přímo z dílny Petra Parléře,“ zjišťujeme. „Vypadá jako ze zlata, ale jde o stříbro,“ dodává s tím, že i tak se jedná o památku nevyčíslitelné hodnoty. Vystaven je tu navíc přímo originál.

Jdeme dál a prohlížíme si vzácné obrazy malíře Petra Brandla. K němu má náš doprovod další historku. „Přestože Brandl vydělával na tehdejší poměry ohromné částky, byl schopen vše prohýřit, a ještě se zadlužil. Na sklonku života se uchýlil právě do Sedlce, kde pro zdejší opatství maloval a vlastně se tak trochu skrýval před věřiteli,“ vypráví.

„Brandl byl natolik vychytralý, že si údajně vyrobil model svých nohou, které vykukovaly zpod rozdělaného obrazu. Opat viděl nohy umělce a byl spokojen, že tvoří, zatímco Brandl ve skutečnosti popíjel v hospodě.“ V Kutné Hoře také výjimečný malíř zemřel. „Místo jeho skonu už vás zřejmě nepřekvapí - zemřel před hospodou.“

Následně nás průvodkyně upozorňuje na značku na podlaze. Na první pohled na ní není nic zvláštního. „Stoupněte si na ni a podívejte se směrem k plastice kříže,“ vyzývá nás Krejčí. „Za křížem je umístěn obraz Panny Marie a z tohoto místa to vypadá, jako kdyby Marie z obrazu pomáhala Ježíši na krucifixu nést jeho kříž,“ popisuje netradiční výhled. „Stačí však přejít jen o kousek vedle a tento efekt zmizí,“ dodává. Zda je to náhoda, nebo je za tím něco víc, to už nechává na každém návštěvníkovi.

Další záhadu - proč nemá zdejší socha madony vlasy - nám však objasňuje. „V minulosti jí pro různé příležitosti mniši nasazovali různé paruky. Žádná paruka se však nedochovala, a tak jsme madonu nechali bez vlasů,“ vysvětluje Krejčí. Návštěvníky to prý často zaskočí a někteří i prosí, aby se madoně vlasy vrátily. Zatím však její hlava zůstává holá.

„Po rušení řádů za doby Josefa II. se z katedrály stal sklad. A v místech, kde dříve přebývali mniši, se začaly vyrábět cigarety,“ pokračuje průvodkyně.

Od té doby prošla katedrála řadou rekonstrukcí a v roce 1995 byla zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO. Bývalé zázemí mnichů patří sice i dnes výrobci cigaret, který tam má kanceláře, avšak katedrála samotná slouží církevním účelům a hostí i řadu netradičních akcí.

„Poslední rekonstrukce zde probíhala v letech 1998 až 2009. Letos tak slavíme deset let od znovuotevření katedrály,“ říká Krejčí. „Oslavy vyvrcholí 25. až 27. října. V pátek přivítáme symfonický orchestr se sborem, v sobotu zahraje se svojí kapelou jazzový kytarista Rudy Linka a v neděli se bude sloužit slavnostní mše,“ popisuje.

A komu by to nestačilo, pro toho má Radka Krejčí ještě jeden tip. Vedle kostnice a katedrály totiž sedlecká farnost spravuje ještě románský kostel sv. Jakuba z roku 1165. Najdete ho v obci Církvice pět kilometrů východně od Kutné Hory. „Je tam nejrozsáhlejší zachovalý soubor románské plastiky u nás,“ dozvídáme se.

Vysvěcení tohoto kostela se účastnil i český král Vladislav II. s manželkou Juditou. „Běžně je otevřen pouze o víkendech a svátcích, případně na zavolání,“ láká Krejčí na závěr. Navštívit v Kutné Hoře a jejím okolí jen kostnici by zkrátka byla škoda.

Může se vám hodit na Zboží.cz: