Klášter pro českou patronku Anežku Přemyslovnu má velmi pohnutou historii

Dcery ze šlechtických rodů, neřkuli přímo královských, byly určeny již od narození jako výhodné „zboží“. Sňatkem, většinou předem dohodnutým už po narození, měly pomoci rozšířit otcovu, tedy královu, moc.

Tak tomu bylo i u dcery Přemysla Otakara I., která vstoupila ve známost jako Anežka Česká a byla za svou charitativní činnost prohlášena za svatou.

Do ojedinělého areálu dvojkláštera, který je národní kulturní památkou a objektem Národní galerie, se vstupuje úzkou Anežskou uličkou za kostelem svatého Haštala. (Má se za to, že lokalita mohla posloužit spisovateli Jaroslavu Foglarovi jako inspirace pro jeho literární Stínadla.)

Na místě bývalého špitálu u kostela svatého Haštala dal založit roku 1231 král Václav I. pro svou sestru klášter klarisek a o něco menší a méně významný mužský františkánský klášter.

Klášter vysvětili již v roce 1234, z tak krátkého období je patrné, že pro oba členy královské rodiny se jednalo o velmi důležitou stavbu. Anežka se stala první abatyší. Již v raném věku se vzdělávala v doksanském klášteře u Litoměřic, po několika neuskutečněných sňatcích se rozhodla pro církevní život, v tom ji bratr Václav velmi podporoval.

Stavbu Anežka sama vedla, do kláštera pozvala klarisky, sestry působící v řádu svaté Kláry. Této světici Přemyslovna adresovala několik dopisů, osobně se nikdy nesetkaly.

Klára (Assisi, 1194-1253) vlastním jménem Chiara Offreducio di Favarone, byla zakladatelkou řádu chudých paní svatého Damiána z Assisi, později stvrzeného papežem jako řád svaté Kláry.

Anežka Přemyslovna byla jednou z prvních následovnic Klářina učení přísné prostoty života a samaritánství. Klarisky chodí bosy, nejedí maso a odmítají vlastnictví jakéhokoli majetku.

Anežka byla velmi vzdělaná, psala a četla česky, latinsky, německy, italsky. Klášterní jádro je první gotickou architekturou u nás, nejstarším objektem je raně gotický kostel svatého Františka. Dále sem patří ještě kostel svatého Salvátora, kaple svaté Máří Magdalény, svaté Barbory, velké klášterní křídlo, kuchyně, dům abatyše.

Z klášterního kostela svatého Salvátora chtěla Anežka vytvořit přemyslovské pohřebiště. Nechala si tu zbudovat ložnici a oratoř, ze které mohla nepozorována sledovat bohoslužby. V kostele jsou hroby Václava I., jeho ženy Kunhuty Štaufské i druhé ženy Přemysla Otakara II. Kunhuty Haličské.

Byla tu pohřbena i Anežka, která zemřela na tu dobu v úctyhodném věku 71 let.

Za husitských válek klášter opanovali kališníci, ti nutili přijímat jeptišky pod obojí. Klarisky prchly do svého kláštera v Panenském Týnci, kde kališníci roku 1420 také řádili. Tělo své abatyše vzaly řeholnice s sebou a od té doby je záhadou, kde se tělo světice nachází.

Přemyslovna byla průkopnicí v samaritánské a nemocniční péči. Vynikala v dobročinnosti, milosrdenství, byla činná i politicky. Legendy o ní se začaly šířit hned po její smrt. Její postavení v klášteře převzala praneteř Kunhuta.

Samozřejmě jako svatá musela konat zázraky. Jedním z nich bylo uzdravení malého Václava, pozdějšího císaře Karla IV. Nemocné dítě posadili na Anežčin náhrobek a potíže zmizely.

Husité si udělali z kláštera zbrojnici a mincovnu. Objekt pustl, v 16. století ho využívali dominikáni. Velké škody areál utrpěl při mohutném požáru Starého Města roku 1689.

Klášter zrušil v rámci reforem roku 1782 císař Josef II. Stavby sloužily jako skladiště a obydlí chudiny. Františkánský konvent pobořili, zčásti byl přestavěn na obytné domy. Rekonstrukce začala v roce 1892, průběžně pokračovala do roku 1963, tehdy objekt připadl Národní galerii.

Kostel svatého Františka byl novodobě dostavěn, záchranné práce zasáhly celý objekt. Poslední velký zásah přišel v 70. letech minulého století, kdy byly zbořeny klasicistní domy na nábřeží v místech nynější klášterní zdi. Na té jsou umístěny tabulky s vyobrazením průčelí odstraněných domů.

Rozsáhlé klenuté prostory přímo lákaly k instalaci monumentální expozice otevřené v roce 2000. Představuje středověké a raně renesanční umění v Čechách v malířské i sochařské tvorbě od 13. do 16. století a porovnává ho s ostatními středoevropskými regiony. Na návštěvníka mohou poklady národního kulturního dědictví působit mnohdy strnule, neživě, ale odborná veřejnost ví, kde hledat opravdové skvosty tehdejšího umění.

Byli to Lucemburkové, ale i představení církevních řádů a šlechta, kteří byli donátory pro vytvoření mimořádných děl. Protože jména autorů jsou neznámá, jsou určena podle místa výskytu povětšinou slovem mistr nebo rozšířením na „z okruhu mistra…“.

V galerii se představují Mistr Theodorik, jenž je známý hlavně výzdobou Karlštejna, Mistr třeboňského oltáře, vyšebrodského oltáře, Mistr michelské madony.

Další období se dotýká vlády Jagellonců, kdy přišel nový rozkvět českých zemí - vystavena jsou díla Mistra litoměřického oltáře, svatojiřského oltáře, Mistra Puchnerovy archy nebo Mistra oplakávání ze Žebráku. Převážně se jedná o obrazy Madony, povětšinou s děťátkem.

Prohlídkový okruh v přízemí představuje jednotlivé části středověkého kláštera, projdete všemi významnými prostorami, včetně Anežčiny oratoře, kostela svatého Salvátora a kostela svatého Františka s místem uložení ostatků Václava I.

Ve venkovních prostorách jsou vystaveny soudobé plastiky. V klášteře se pořádají koncerty a krátkodobé tematické výstavy.

Další tipy v okolí: V klášteře je restaurace se zahrádkou U Anežky, v okolí najdete množství restaurací, kaváren a vináren. Zmíněná Stínadla jsou tvořena několika úzkými uličkami v okolí kostela svatého Haštala. V ulici U Milosrdných, kde vyrůstá moderní obytný dům, stojí i kostel svatých Judy a Šimona. Najdete tu i celoročně otevřené alchymistické muzeum Speculum Alchemiae. Poblíž se nachází celoročně otevřená Španělská synagoga s expozicí Židovského muzea.

Anežský klášter je otevřen celoročně kromě pondělků.