Článek
Život na ostrovech plyne svým vlastním rozespalým tempem. Léta tu bývají krátká, a tak se sem návštěvníci v průběhu roku dvakrát nehrnou. Ti, kteří dorazí, míří většinou na Velký solovecký ostrov, kde je hlavním tahákem působivý klášter založený v roce 1436. Býval jedním z nejvýznamnějších a nejvlivnějších duchovních center v Rusku, ale jeho novodobá historie je o poznání temnější.
V komplexu kláštera totiž vyrostl jeden z prvních a vůbec nejkrutějších gulagů. Otevřel se v roce 1923 a údajně se stal předobrazem pro další pracovní tábory, které se začaly v následujících letech budovat po celém Rusku, píše Daily Mail. Historici tvrdí, že v soloveckém gulagu panoval nejtvrdší režim a zemřelo v něm více než milión vězňů. Mniši, kteří do té doby v klášteře žili, byli samozřejmě vyhnáni.
Není výjimkou, že se do krutého gulagu dostaly i děti, a to kvůli rozličným prohřeškům proti sovětskému režimu, dokonce i kvůli politickým zločinům. Vězni museli vykonávat těžké a náročné práce a žili v drsných podmínkách.
Vrátil se k původnímu účelu
Nejtragičtější pozůstatek gulagu ovšem neleží v areálu kláštera, ale kousek za vesnicí na kopci Sekirnaja. Na něm totiž byla izolovaná cela, kde se trestali vězni samotkou. Kromě toho se v ní i mučili a popravovali. A jakkoli může krajina Soloveckých ostrovů klamat svým okouzlujícím divokým vzhledem, pro obyvatele gulagu byla většinou tím posledním, co viděli. Kdo byl totiž do tábora poslán, neměl prakticky šanci na návrat.
Gulag se uzavřel v počátcích druhé světové války, kdy se z tábora stalo výcvikové středisko pro vojáky. Původní účel se klášteru navrátil až po roce 1990.
Už v průběhu 70. let Sovětský svaz ustanovil Solovecké ostrovy jako významnou přírodní i historickou rezervaci. V roce 1992 stejný krok učinila i organizace UNESCO, na jehož seznamu dědictví jsou ostrovy od té doby zapsané.
Z kruté minulosti se ale klášter vzpamatovává dodnes a jeho rekonstrukce stále není u konce. Přesto do něj mohou částečně nahlédnout i návštěvníci – buď to bývají běžní turisté nebo poutníci, kteří na Velký solovecký ostrov míří kvůli jeho duchovnímu významu. Odlehlé ostrovy jsou ovšem ideální destinací i pro ty, kteří se chtějí ztratit v divoké severské přírodě daleko od skutečné civilizace.