Článek
O skutečně exkluzivní poloze zahrady svědčí to, že ve středověku tady byly jedny z nejlepších pražských vinic, které nesly jméno Ráj. V roce 1828 se celý pozemek o rozloze 22 hektarů dostal do rukou rodiny Kinských a tím začalo budování zahrady v anglickém stylu.
Přestože vzkvétala a byly v ní postaveny skleníky a vkusný letohrádek, rodina se začátkem 20. století rozhodla rozdělit ji na stavební parcely. Protože by tak obec přišla o jeden ze skutečně krásných koutů na odpočinek Pražanů, odkoupila od Kinských celou zahradu i s nemovitostmi.
V letech 1948–1989 se zahrada neudržovala a už to vypadalo, že většina objektů, které se v ní nacházely, nenávratně zchátrá. Od roku 2004 se ale blýská na lepší časy, protože celé sady procházejí velkou rekonstrukcí.
Před vchodem je Štefánikova hvězdárna
Nejlepší je samozřejmě vyrazit na procházku směrem z kopce dolů, takže se nechte vyvézt Petřínskou lanovkou ze zastávky tramvaje Újezd do horní stanice a potom se dejte vlevo. První, na co narazíte ještě před vchodem do Kinského zahrady, je Pražská Štefánikova hvězdárna.
Hvězdárna má otevřeno denně, kromě pondělí, o víkendu připravuje pravidelné programy pro děti i dospělé, včetně astronomických pozorování, výstav a podobně. Samozřejmě nejlepší je pozorování hvězd na noční obloze, a tak má hvězdárna v letních měsících otevřeno také od 20 do 23 hodin.
Divoká příroda
No a po prohlídce hvězdárny už není daleko ke vchodu do Kinského zahrady, kde nechybějí vyhlídkové terasy ani romantická zákoutí. V horní části zahrady se nacházejí unikátní pískovcové skály, které nabízejí iluzi divoké přírody uprostřed Prahy. Pokud se vydáte od pískovcových skal směrem k Hladové zdi, narazíte na vyhlídkovou terasu.
Petřínské sady nabízejí známé panorama Pražského hradu a Starého Města, tady se můžete rozhlédnout i na druhou stranu – směrem k Vyšehradu, Podolí a Pankráci. Panorama je to neméně krásné. Pod vyhlídkovou terasou jsou jediné dva průchody Hladovou zdí, kudy se případně můžete dostat ještě do Petřínských sadů.
Dvě jezírka
Dalšími dominantami Kinského zahrady jsou dvě jezírka a malý vodopád. Ty jsou napájeny unikátním systémem 380 metrů dlouhé ražené štoly, která k nim přivádí vodu. Vodopád je v horní části zahrady mezi jezírky. V tom horním je malá expozice bahenních rostlin a je zde plastika lachtana z roku 1953 od sochaře Jana Laudy.
Dolní jezírko je menší, ale určitě nikoliv méně zajímavé. V roce 1939 sem byla přemístěna z Kampy socha Herkula ze 17. století. Obě jezírka s artefakty vytvářejí krásná zákoutí, kde lze posedět a odpočinout si před další cestou.
Národopisná vzpomínka na Podkarpatskou Rus
Bohužel v letech 1948–1989 celá zahrada byla hrubě zanedbávána, a tak některé objekty se staly ruinami bez velké šance na záchranu. Štěstí měl dřevěný kostelík svatého Michala. Pochází z 2. poloviny 17. století a sem byl přestěhován v roce 1929 z Podkarpatské Rusi z Medvědovců u Mukačeva. Byl postaven v klasickém stylu tamější architektury a působí tak v zahradě trochu jako zjevení z jiného světa.
Ocitl se tady z jednoduchého důvodu; stal se součástí národopisných sbírek, které v zahradních objektech vznikly v roce 1895 a byly uloženy především v Letohrádku Kinských. Přestože i tahle budova prošla smutnou dobou chátrání, je dnes rekonstruována a opět v ní jsou veřejnosti přístupné národopisné sbírky Národního muzea. Především lidové oděvy, umění a nábytek. Otevřeno je denně, kromě pondělí, od 10 do 18 hodin.
Z dalších zajímavých koutů zahrady stojí za zmínku původní kočárovna tzv. Švýcárna a v blízkosti letohrádku umístěný památník herečky Hany Kvapilové od Jana Štursy z r. 1913, pod nímž je urna s jejím popelem.
Zahrada nabízí i vyžití pro nejmenší návštěvníky. Nejen v horních partiích s nádherným zeleným „kobercem“ pod letitými stromy, ale také ve spodní části, kde je dětské hřiště. Bohužel přes svou rozlohu v zahradě nenajdete restauraci ani možnost občerstvení, takže je s tím nutno počítat a vzít si zásoby s sebou.
Zahrada by v budoucnu měla být opět uzavřená, tedy oplocená, jako tomu bylo při jejím vzniku. Přístup do ní bude buď od horní stanice petřínské lanovky od zadní části strahovských vysokoškolských kolejí, dvěma průchody v Hladové zdi z Petřínských sadů, nebo ze smíchovského náměstí Kinských, kam dojedete tramvají hned od několika zastávek metra: od Anděla, I. P. Pavlova nebo ze stanice Malostranská. V západní části zahrada plynule navazuje na výstavbu v okolí ulice Na Hřebenkách, kudy je také možné se do ní dostat.
