Článek
Thajsko je obecně velmi bezpečná země. Turistům je tato destinace v jihovýchodní Asii nakloněná někdy až přespříliš. To však vadí spíše jen zatvrzelým baťůžkářům a dobrodruhům. Páry hledající exotiku a mladé rodiny s dětmi si na něco takového nestěžují. Na letišti si za pár stokorun zakoupí datovou SIM kartu a v destinaci už pak s internetem v mobilu fungují po celou dobu pobytu jako doma.
Většinu Evropanů netíží ani nárůst cen, které s sebou přinesl covid. S výjimkou piva je totiž v Thajsku stále vše levnější než v Česku, zejména když vyjedete alespoň pár kilometrů mimo hotelové komplexy a oblíbené turistické destinace.
Zhulená jóga? Ne, to není vtip
Je více než logické, že ne všichni turisté hledají rušný noční život, diskotéky, zběsilá kabaretní vystoupení „thajského třetího pohlaví“ či lehké drogy. A když už jsme u nich, Thajsko vloni započalo poměrně zvláštní experiment. Z přísného zákazu konzumace marihuany přistoupilo k její legalizaci a aktuálně země vyhodnocuje následky. Realitou, a nikoliv špatným vtipem je to, že v mnoha letoviscích se během několika měsíců stala na plážích hitem tzv. „zhulená jóga“.
Pláže v letovisku Khao Lak. Při východu slunce na nich najdete obvykle jen několik nadšenců.
Něco takového byste však jen velmi těžko hledali v Khao Laku. Na tamějším nejznámějším nočním trhu najdete jen jeden až dva stánky, které marihuanu prodávají, kvůli vysokým cenám navíc nepatří k těm nejobletovanějším. Na větší frontu narazíte i u stánku prodávajícího tepelně upravený hmyz. Ani barová scéna není v Khao Laku nikterak bohatá, a tak v destinaci budete hledat partičky rozjívených mladých lidí spíše marně. Co je pro jednoho nevýhodou, jiný nadšeně vítá.
Lidé umírali, abychom my byli v bezpečí
„Když přišlo v roce 2004 tsunami, srovnalo to tu vše se zemí. Khao Lak je jedna velká placka. Chybí nám tu kopce. Takže nebylo moc kam utíkat, vlna pokračovala obří silou do vnitrozemí a s sebou brala vše, co jí přišlo do cesty. Jde s klidem konstatovat, že z tehdejšího letoviska vlastně skoro nic nezbylo. Dopadli jsme hůř i než Phuket. Dnes už tu jsou funkční systémy na hlášení tsunami, už jsme si je i před lety při jednom zemětřesení vyzkoušeli. Varování dnes přijde až dvě hodiny dopředu, dostatek na to, aby se historie neopakovala. Bohužel muselo mnoho lidí zemřít kvůli tomu, abychom tu dnes my mohli žít v bezpečí,“ říká mi číšník z baru Tonga ležícího na jedné z nejsevernějších pláží letoviska.
Prosí mě, abych si ho nefotil. „Můžeš mě citovat, ale je tu takový nepsaný pravidlo, že se o tsunami před turisty nemluví. Nemáme to nějak přímo zakázané, ale chceme se soustředit na to hezké,“ říká mi klidným hlasem. Pokyvuji a fotoaparát odkládám na moment stranou.
Na podobné cedule narazíte na mnoha místech v Thajsku. Vše je již pečlivě značené. Bohužel k tomu byl třeba rok 2004.
„Khao Lak nikdy nebylo nějaké rušné letovisko, jako je třeba Pattaya. K tsunami došlo v době, kdy probíhala v Thajsku čilá výstavba hotelů. A tady se v mžiku zastavil čas. Či spíše vrátil. I proto je dnes Khao Lak v pohledu mnoha turistů blíže Thajsku, jak jej znali počátkem tisíciletí. I to je sem podle mého vábí. I zde tsunami zničilo mnoho malých restaurací a dalších podniků. Ano, přiválo sem velké hotely, protože místní se báli něco znovu stavět. Nicméně, když vyrazíte mimo brány hotelů, žádná přehnaná turistická infrastruktura vás tu nečeká. Dva tři trhy, nějaké ty restaurace a bary či muzeum tsunami, ve kterém není vyjma lodi, kterou vlna zavlekla dva kilometry do vnitrozemí, nic zajímavého,“ dodává barman.
Similanské ostrovy za rohem
Skutečností je, že když si porovnáte Khao Lak s nedalekým Phuketem, Krabi či městečkem Ao Nang, jde o zcela jinou destinaci. Největšího ruchu se vám dostane na klasickém nočním trhu, a když na vás masérky na pláži vřele mávají a nabízejí své služby s výhledem na moře. Ani památky po bujarých nočních klubech a hlasité hudbě. A to je právě to, co sem láká rodiny s dětmi, které hledají dlouhé pláže nepřeplněné lidmi. Navíc se odsud snadno dostává na ostrovy, na které je to z jiných letovisek proklatě daleko.
Krabi není ostrov? Češi objevují díky přímému letu jih Thajska
„Favoritem našich klientů v Khao Laku jsou určitě Similanské ostrovy v Andamanském moři. Je to velké lákadlo pro rodiny i milovníky přírody a podmořského života. Během jednoho dne je možné vidět hned několik ostrovů, navštívit skutečně bělostné pláže a šnorchlovat v těch nejtyrkysovějších vodách, jaké si jen člověk může představit. Ostrovy jako Koh Miang či Koh Similan jednoduše jednou za život vidět chcete,“ říká mluvčí CK Čedok Kateřina Pavlíková.
Similanské ostrovy nabízí mnoho příležitostí k pořízení podobných snímků.
Není ovoce jako ovoce
Jednou větou však mluvčí dodává, že pokud člověk nesnáší dobře pálivá jídla, měl by v každé zdejší restauraci, podobně jako v celém Thajsku, hlasitě zdůraznit, že chce jídlo „no spicy“, tedy zcela nepálivé. „Když řeknete, že to chcete ‚normal‘, jste ztracení. Co je pro ně běžné, to je pro nás pravé peklo na zemi. Vlastní zkušenost,“ směje se Pavlíková.
Pouliční trhy jsou nedílnou součástí Thajska.
A co si tedy ideálně objednat? Dětem můžete nechat na stole přistát Chicken Satay případně Pad Thai, pokud máte rádi aromatická jídla, určitě si objednejte Massaman kari typické pro tuto oblast nebo případně klasické zelené kari. A dezert? Klasikou je Mango sticky rice, tedy lepkavá sladká rýže nasáklá kokosovým mlékem s mangem. Můžete si ale také dát i jen místní čerstvé ovoce. I klasické mango tam totiž chutná opravdu jinak, než jak ho znáte z našich obchodů…
