Keltové zanechali nad Berounkou poklad. Zmizel ve skrýších chudých

Keltské oppidum neboli město bylo znovu objeveno už v roce 1818 a rozpoutalo tak zhruba dvousetletou archeologickou senzaci, která možná stále ještě nekončí, poněvadž země může vydat své další tajemství.

Pojďme se ovšem vrátit na úplný začátek, což znamená do časů okolo roku 150 před naším letopočtem. Keltové v té době chytali druhý dech, a tak stavěli velká města s infrastrukturou.

Oppidum Stradonice zabíralo rozlohu okolo 90 hektarů s předhradím a akropolí, jakýmsi centrem všeho dění, kde se scházela tehdejší elita a padala zde důležitá rozhodnutí. Hradiště mělo několik bran do všech světových stran, mnoho staveb, polozemnice i několik cisteren, kde se shromažďovala dešťová voda.

Podle jednoho z našich největších odborníků na Kelty Jiřího Waldhausera trval ekonomický vzestup hradiště asi sto let. Na oppidu si tehdejší lidé mohli pořídit výrobky od hrnčířů, kovářů, slévačů a samozřejmě šperkařů, nechyběly skleněné výrobky a korálky. Žili zde i specialisté na ražení mincí zlatých i stříbrných.

Na nejvyšším vrcholu oppida, akropoli, se nacházelo rovněž kultovní centrum. Nedaleko od něj v místě zvaném U Kříže byla nalezena dětská kostra a v cisterně rozmačkané lebky. Podle odborníků mohlo jít o kultovní místo, čemuž nahrává nález bronzových plastik nahého muže, jelena a stříbrného kance. Toto místo poznáte i dnes snadno. Je u něj dřevěný kříž, informační tabula a lavička. Keltské město zaniklo v letech 40–25 před naším letopočtem pravděpodobně pod vlivem Germánů.

Hradištěm vedou hned dvě naučné stezky. Je přístupné ze dvou stran od Nižboru, ale nečekejte, že uvidíte víc než pole, stromy, krásný výhled na středočeskou krajinu, a když budete mít štěstí, tak i nějakou zvěř.

Pozornějším návštěvníkům neunikne při cestě od obce Stradonice mohutný val či terénní náznaky hlavní brány oppida. Ta byla dvojitá, aby zahrnula vodní pramen.

Po výstupu nahoru doprostřed pole se můžete vydat na severovýchod směrem k řece, odkud je malebný rozhled do okolí. Pokračovat lze k tajemnému místu pod křížem, od něhož je to pár kroků do centra hradiště.

Akropole je částečně zalesněná, ale kdo se chce vydat za relikty opevnění, určitě na něco narazí na srázu. Ostatní si mohou na tábořišti opéct buřty a při pohledu na sever přemýšlet nad šťastlivci, kteří tím směrem našli minimálně 200 zlatých mincí. Podle některých zdrojů jich však mohlo být až 700, tzv. duhovek ve tvaru mušle. Byly údajně v měšci a majitel je tam schoval v letech 90–70 před naším letopočtem.

V Národních listech číslo 214 ze srpna 1877 se píše, že chudí lidé často na poli kopali a nacházeli kosti. Vedla je k tomu prý pověst o velkém pokladu i občasné nalezení mince. Když 2. srpna kopal v poli dělník, našel rezavý hrnec, který otevřel motykou a vykřikl: „Bože, to je zlata!“ Uvádějí to Národní listy a doplňují: „Načež ostatní dělníci a jich ženy ihned přiběhli, zlaté peníze sebrali a s nimi rychle utekli domů, kde je ukryli.“

Na mincích byly podle novin vyraženy různé tvary jako meče, štíty, hlavy koní nebo draků. Kromě nich se našly i prsteny, jehlice, hroty nebo šípy.

Jak už jsme zmínili, po nálezu pokladu vzali lidé hradiště útokem. Několik stovek ziskuchtivých hledačů pátralo po čemkoliv zpeněžitelném. Narušili tak částečně pro archeology důležitá místa, naštěstí ne všechna.

Peníze na výzkum dal v roce 1929 T. G. Masaryk. Co se však při něm našlo, není úplně jasné. Archeologové v průběhu 200 let od objevení lokality našli mnoho předmětů, staveb a opevnění. Od mincí, šperků, různých nástrojů, keramiky, až po zbytky pecí. Celkově se odhaduje, že bylo nalezeno až 100 tisíc předmětů. Avšak stovky dalších sebrali různí sběrači a detektoráři, kteří měli štěstí i na zlaté a bronzové předměty.

Při naší návštěvě jeden z detektorářů zkoušel své štěstí na poli. „Tady už se dá sotva něco najít. Myslím, že nějaké věci budou hlouběji v zemi, protože to tady zemědělci pořád přeorávají. Chtěl jsem si udělat hezké Vánoce, ale asi odejdu s prázdnou,“ konstatoval hledač pokladů.

Podle něj ale měli někteří štěstí. „Viděl jsem odtud krásnou zlatou květinu nebo opaskovou sponu. Archeologové nám jenom nadávají, že tady hledáme, ale oni sedí v kanceláři, místo aby se zvedli a šli to tady prokopat,“ konstatoval detektorář, nastavil přístroj a vydal se na poslední lán pole.

Kdo ví, zda má pravdu a země ještě skrývá předměty dávné minulosti, které si naši předci nestihli odnést a které zub času zatím ušetřil zkázy. Ti, kteří mají bohatou fantazii, si však vystačí s geniem loci tohoto pozoruhodného místa.

A pokud nepatříte ani k jedné skupině, máme pro vás třetí tip. Od akropole pokračujte po naučné stezce do údolí a centra Nižboru, kde si dejte tu práci a vyšlapejte kopec k zámku, jehož předchůdce byl na strategickém místě postaven zřejmě už ve 13. století.

Je odtamtud pohádkový pohled na Berounku, ale i na oppidum. V útrobách zámku je dnes pracoviště archeologického ústavu a také informační centrum keltské kultury. Otevřeno má jen v letní sezóně.

Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.