Článek
Jsou finančně celkem dostupné, ale od chovatele nutně vyžadují znalosti o tomto zvířecím druhu a také velkou dovednost v zacházení s ním. Aby tato krásná kočkovitá šelma nezůstala pak po celý život jen jako nějaký zoufalý exponát ve stále uzavřené kleci.
Chov pum nepatří k rozšířeným zálibám, neboť jen málokdo je schopen věnovat jim dostatek času, peněz a také každodenní práce. Čas je potřebný na komunikaci se zvířetem, případně na procházky s ním i na komplexní péči. Práce, to je především úklid a budování vhodného příbytku s výběhem. Kdo to nezvládne sám, musí mít dostatek peněz, aby si sídlo pro pumu nechal vybudovat a udržovat.
Nenahraditelná příroda
Josef Kreizl je chovatelem, který má pumy už deset let a věnuje jim značnou část dne. V současné době má sedm těchto šelem. Když začínal, jeho předchozí zkušenosti s jinými exotickými zvířaty mu jasně říkaly, že než se pustí do tak náročného koníčka, musí toho o těchto šelmách opravdu hodně vědět.
„Dočíst se o jejich životě v přírodě bylo snadné, něco mně o nich řekli v zoologických zahradách. Jenomže tam nechávají žít zvířata volně, jejich přirozeným způsobem, bez většího kontaktu s lidmi. V zajetí pumám nikdy neposkytneme to, co je pro jejich život v domovině příznačné – pohyb na rozlehlém území a samozřejmě i lov,“ říká.
Preferuje odchov člověkem, nejlépe po několika dnech po porodu, kdy samice předá mláďatům mateřské mléko s látkami k zajištění imunity. Potom o koťata pečuje chovatel se členy své rodiny.
Žádná výchova
Josefu Kreizlovi přitom nejde o nějakou výchovu, neboť pumy nejsou domestikovaná zvířata. „Stručně lze říci, že v prvních několika týdnech si jen vtisknou člověka jako příslušníka svého druhu. Takové šelmy pak nejsou v dospělosti plaché, nebojí se. Ale zato si dovolí vůči lidem hry, které bývají občas hodně bolestivé. Berou vás, jako když si hrají mezi sebou,“ směje se a ukazuje šrámy na rukách.
Jak však zdůrazňuje, má to své mantinely. Kočky totiž zkoušejí, co všechno si mohou dovolit, a ze hry se stávají stále důraznější útoky. A v takové chvíli je nutné dovádění okamžitě rázným povelem ukončit.
„Tomu rozumějí, protože se s takovým signálem setkávaly odmalička. Pokud by se neuklidnily, nastane velký problém. Jakmile jakkoli přiznáte, že jste slabší, už nemáte šanci si s pumou dál hrát. Ona si uvědomí svoji sílu, kterou pak použije, kdykoli se jí něco znelíbí. Třeba když ji chcete zavést do klece a ona nechce, tak vás napadne. Žádný silný podnět, jakým byste třeba snadno umravnili psa, vám nepomůže,“ upozorňuje Josef Kreizl.
Navždy zůstane predátorem
Je jasné, že z pum se nikdy nestanou žádné miloučké domácí kočky, ale vždy jen ochočená divoká zvířata, která v sobě nosí vlohy predátora. Proto chovatel klade takový důraz na znalost povahy těchto šelem. Kdo chce žít v souladu s pumou, musí vědět, co si může dovolit. A především jak se zachovat, aby nedošlo k situaci, kdy si s neobvyklým domácím miláčkem bude muset změřit síly. O vítězi totiž není třeba pochybovat.
Ani zkušený chovatel Josef Kreizl si netroufne jít k pumám, které odchovala jejich matka. „Chovají se obezřetně a jakmile překročím únikovou vzdálenost, zaútočí. Je to jako v přírodě. Když už je soupeř natolik blízko, že není možný bezpečný útěk, pak se jedinou jejich obranou stává útok,“ zmiňuje situace, kterých naštěstí mnoho nezažil.
Na procházce buďte opatrní
Pumy milují procházky přírodou, což chovatel doporučuje pro málo zkušené nejlépe v zahradě s bezpečným oplocením. K plotu nesmějí sahat ani větve stromů! To pro případ, že by se majiteli vysmeklo vodítko. Ve stromech je puma opravdu doma. V přírodě jí někdy poslouží jako úkryt, jindy pomáhají k překvapivým útokům shora na kořist.
Samec Kryštof se sice venku na strom nedostane, ale zato si při každé procházce vybere nějaký mohutný kmen, aby si brousil drápy, přestože kmeny má ve výběhu. Má i další zálibu.
„Při náhodném brouzdání kolem rybníka se domáhal skoku do vody tak vehementně, že jsme mu umožnili koupání. A od té doby se z toho stal pravidelný letní rituál. Plaveme s ním přes rybník, kocour je ovšem podstatně rychlejší. Samozřejmě že je vždy na šňůře.
Co vyžaduje péče o divokou šelmu
Puma americká pochází z prostředí s pestrým klimatem od Kanady po jihoamerickou Patagonii. Proto je odolná vůči teplu i chladu. Musí však mít možnost ukrýt se před nepohodou, ať už v podobě deště, mrazu, větru nebo intenzivních slunečních paprsků.
Ústřední komise na ochranu zvířat doporučuje pro pár výběh o ploše 30 m2. Josef Kreizl navíc preferuje zamřížování plochy i shora, neboť třímetrový skok či šplhání po oplocení není pro pumu žádný problém.
Zvíře denně spořádá 1–2 kilogramy masa. Kdo se odhodlá pořídit si tuto náročnou kočku, měl by získat podrobnější informace v odborné literatuře nebo na internetových stránkách. Puma podléhá mezinárodní ochraně CITES a její držení vyžaduje také zvláštní povolení, neboť patří k nebezpečným šelmám.
Na rozdíl od psa neleze ve vodě na člověka. Má k nám takovou důvěru, že se při zastavení nechá v hloubce držet za kšíry,“ uzavřel Josef Kreizl nevšední povídání o pumách.
