Když na mořský kajak, tak do Švédska

Je krásně a při letu nad Stockholmem obdivujeme souostroví a spoustu plachetnic na moři mezi ostrůvky. Míříme ale kousek severněji, do okolí města Gävle. Slabé tři hodiny jízdy to trvá k příjemné stylové restauraci v místě Axmar Bruk na břehu Baltského moře. Talíř s treskou, halibutem a lososem nám ještě více zlepšuje náladu.

Po jídle postavíme stany a nemůžeme se dočkat rána. Je „neskandinávsky“ krásně a hlavně teplo. Po nachystání kajaků vyplouvá naše dvanáctihlavá parta na klidné moře. Voda je jako zrcadlo, pobřeží malebně balvanovité, okolní porost tvoří hlavně břízy a borovice.

Pečuje o nás profesionální tým kolem průvodce Wiktora Haglöfse. Naše kajaky tedy nejsou napěchované tábornickou výbavou ani jídlem. Když už jsme u jídla, o naši stravu je skvěle postaráno. Spokojený klient je sytý klient, a tak přes den dostáváme velmi chutný salát a večer vydatnou porci masa.

Ačkoli je větrno, vlny nás zatím nehoupou, což je dobře. Na otevřeném moři sledujeme bílé čepičky vln, ale díky přirozeným větrolamům v podobě ostrůvků nám nekomplikují plavbu. Mořská voda, zde sice není moc slaná, zato pořádně studená. Cvaknout se do desetistupňového moře by znamenalo bojovat o přežití.

Odpoledne jsme se ovšem přejezdu úseku vlnitého moře Botnického zálivu nevyhnuli, všichni jsme se pohoupali, naštěstí jsme dokázali udržet balanc. Vždy po hodině až dvou pádlování jsme přistáli na příjemném místě v zátoce a odpočívali. K tomu je výborné mít místního průvodce, který zná pěkné pláže a zálivy.

Překvapuje nás, že nepotkáváme žádná plavidla. Důvod je prostý, moře je zde velmi mělké a těsně pod hladinou číhají velké žulové balvany. Jachtaři se mu proto vyhýbají a hlavní kajakářská sezóna začíná až v červenci.

Příjemnou odpočinkovou zastávku si užíváme mimo jiné v rybářské vesničce. Jeden z místních zde prodává rybí pochoutky a základní potraviny. Koupený uzený losos se stává největší večerní lahůdkou, která předčí i soba se zeleninou.

Táboříme na parádním místě. Zatímco naši průvodci připravují večeři, my zkoušíme chytat ryby. Udice jdou z ruky do ruky a třpytka láká rybky. Bohužel jen ty malinkaté. Neúspěšný lov nám náladu nekazí a v moři chlazená švédská piva Mariestad a Höga Kusten po vydatné večeři bodnou.

Podle předpovědi má začít foukat až odpoledne, proto volíme brzký výjezd. Avšak po sedmé hodině, když balíme stany, přichází zčistajasna docela silný vítr – bríza. Po snídani fouká o něco méně a tak vyplouváme.

Tentokrát jedeme po opuštění zálivu kolmo na vlny, což je základní předpoklad bezpečné jízdy ve vlnách. Navíc nás pohání vítr do zad. Včera jsme ujeli 18 kilometrů, dnes je v plánu 23. S pomocí větru jsme zvládli za hodinu a půl hned 7,5 kilometru.

Delší přestávku máme tentokrát na malém ostrůvku. Po obligátní svačince lenošíme a pak vyrážím na krátkou procházku panenskou přírodou. Mechy a lišejníky pokrývají hlínu v tlusté vrstvě. Po došlápnutí se bota zaboří až po kotník. Z hustého borůvčí vyrůstají krásné borovice a dokonce objevuji i koberec konvalinek.

Zbývá nám poslední úsek, a protože vítr navzdory předpokladům ztratil na síle, plujeme v poklidu. Po nějakém čase vidíme v dáli na břehu saunu, na kterou se už těšíme. Musíme sice jet oklikou, ale líbí se nám.

Proplouváme zálivem, na břehu vidíme tu a tam typické dřevěné červenohnědé domky... Co však nevidíme, je směr další plavby.

Průvodce najednou zamíří do uzoučkého kanálu, kterým neprojede ani pramice, natož motorová loď. Kajak se prosmýkl úžinou a já užasle hledím na záliv. Reklama na romantiku. Vůkol lesy, balvanovité břehy a na konci několik chaloupek.

Po přistání vyrážíme do sauny. Je to takový soudek z březového dřeva vedle mola. Vytápí se klasickými kamny na dřevo. Ochlazení spolehlivě zajistí voda v moři - vlastně nebýt sauny, ani bych se ve švédském Baltu nevykoupal. Na zítra předpovídají počasí pod psa, takže není špatné se trochu prohřát do zásoby.

Mezitím další z rodu Haglöfsů - Anders - připravuje večeři. Švédové milují vaření v přírodě. Na spoustě míst najdete připravená ohniště s otočným roštem a velikou pánví. Roztopí se dřevo a na rošt se pokládají konvice, hrnce či pánve.

Poslední večeře je zlatým hřebem. Dostáváme zeleninový salát, k tomu šťavnatou vepřovou pečínku a pstruha na kopru v alobalu. Jako sladká tečka je servírován delikatesní malinový desert s drobenkou.

S plnými žaludky uleháme ke spánku, někteří v týpí, jiní ve stanech a pár nás usíná pod přístřeškem. Komáři nás překvapivě nechávají na pokoji.

V dešti opouštíme rajský záliv a podél pobřeží se blížíme do místa, kam vede silnice. Večer odlétáme, proto chceme být rychlí a s časovou rezervou se dostat na letiště. Navíc je škaredě, tudíž nás na moři nic nedrží.

Užuž to vypadá, že budeme muset vjet do rozbouřených vln. Kajaky se nepříjemně houpou stále víc a víc, když v tom se ze zátoky přiřítí Viktor na motorové lodi a navádí nás do klidného zálivu. Zvládli jsme to tedy i bez nechtěné koupele v moři…