Kdysi prodala zásnubní prsten a vyrazila sama na cesty. Dnes je jí 89 a nevidí důvod, proč přestat

Joy Foxová si už dle vlastních slov nepamatuje, jak se tehdy dostala z městečka Wivenhoe na loď do Doveru. Pak ale nastoupila na vlak, který ji přes Francii a Švýcarsko dovezl do vysněné Itálie. Tam se záhy spřátelila s Italem, který jí v následujících dvou týdnech ukazoval krásy Portofina, Rapalla, Milána a dalších.

„Potkala jsem Luigiho při tanci a představil mi italskou riviéru. Jediný problém byl v tom, že mi chtěl ukázat všechny kostely, ale na to jsem nebyla vhodně oblečená, takže jsem se nedostala ani do jednoho. Dnes už jsem chytřejší a vždycky s sebou na cesty beru šátek,“ zavzpomínala Foxová se smíchem pro BBC.

Domů se vrátila nejen veselejší, ale s větší sebedůvěrou. Cestování ji nadchlo. Záhy se celá její rodina přestěhovala do kanadského Vancouveru. Tam šla Foxová na rande na slepo, které se povedlo natolik, že za šest týdnů byla svatba.

„Můj manžel byl táborník, pomohl mi porozumět přírodě… Chtěl vidět všechny vodopády a řeky,“ uvedla Foxová s tím, že se svými třemi dětmi často kempovali. Procestovali i západ Spojených států amerických. Když měla rodina kvůli práci přesídlit do Ontaria, z cesty udělali dobrodružství a poznali značnou část Kanady. Z Ontaria pak podnikali pravidelné výlety pro změnu na východ USA.

Když děti vyrostly a manžel byl zaneprázdněn prací, začala Foxová opět vyrážet do světa na vlastní pěst. Poté, co její manžel v roce 2015 zemřel, vyrazila opět sama do Evropy. „Ve Spojených státech a Kanadě už jsem byla všude, jela jsem do Monaka, Austrálie, na Nový Zéland i Cookovy ostrovy,“ přiblížila světoběžnice, kam vedly její další kroky.

Ke svým 65. narozeninám si nadělila výlet do Skotska, kde se narodila a žila do tří let, než se rodina přestěhovala do Anglie. Během třítýdenní cesty projela Skotsko a nezapomněla ani na rodné město. Nejvíce vzpomíná na moment, kdy za soumraku potkala hrajícího dudáka: „Takovéto momenty miluji.“

84. narozeniny zase oslavila v Norsku, jejím největším dárkem byl pohled na polární záři. Při projíždění Austrálie prozkoumala i Velký bariérový útes, a to přestože se bojí vody. Navzdory svému strachu se držela motorového člunu, zatímco kolem ní plavali divocí delfíni. Křičela prý vzrušením a pomyslela si: „Můj bože, už nikdy neudělám nic lepšího než tohle.“

Ostatním sólo cestovatelkám radí připravit se na svou vlastní společnost, předtím než vyrazí samy do světa. Chodit se třeba samy najíst ven, zkusit to bez společníka. „Mám ráda svou vlastní společnost, jsem ráda sama, ale je důležité si na to zvyknout,“ vysvětlila Foxová.

Na cestách někdy využívá služby cestovních kanceláří, jindy si vše organizuje sama. Prioritou je pro ni bezpečnost navštívených destinací, často kupříkladu bydlí v zařízeních provozovaných ženami, cítí se tak lépe. V destinacích nevyhledává tradiční turistické aktivity, ale spíš místa a zážitky, které ji chytnou za srdce.

Nepočítá navštívené země ani si nedělá přesné záznamy, kde byla a co dělala, hlavní jsou pro ni vzpomínky. A ačkoli už vzhledem k věku neunese těžký batoh na zádech a po operaci musela trochu zvolnit, pořád plánuje, kam ve svých 89 letech vyrazí.

Koncem roku chce zavítat na Maltu, aby tam sama pomyslně oslavila 65. výročí od svatby. Plánuje se též vrátit do Itálie se sborem, v němž zpívá. A dělá i velké plány na oslavu svých 90. narozenin. Zatím se nerozhodla, jestli vyrazí na Kanárské ostrovy, Azory nebo k italskému jezeru Como.

Za nezdolného ducha při cestách za dobrodružstvím se Joy Foxová stala první držitelkou ceny JourneyWoman Evelyn Hannon pro sólo cestovatelky od organizace, která podporuje ženy nad 50 let k tomuto typu poznávaní světa.

Největší odměnou za roky na cestách ale pro Foxovou zůstávají úžasné vzpomínky.