Kdysi námořní velmoc, dnes oběť turismu. Před 1600 lety byly založeny Benátky

Italský název Venezia je odvozen od jména kmene Venetů či Benetů, kteří se v oblasti v 5. století usídlili, když prchali během stěhování národů před barbary. Usadili se na bahnitých ostrůvkách v laguně a stavěli si chýše na dřevěných kůlech, takzvaných pilotech.

Malá osada se brzy vyvinula v prosperující město, které těžilo ze své výhodné polohy a stalo se významným obchodním centrem pro celé Středomoří. V tamních skladištích se uchovávala sůl, exotické koření nebo luxusní látky z východních zemí.

Benátky navíc sloužily jako spojovací most mezi Byzantskou říší, Středomořím a zbytkem Evropy. V době svého rozmachu byly významnou námořní velmocí, která své obchodní zájmy chránila nejen silným válečným loďstvem, ale i šikovnou diplomacií.

Na vrcholu moci Benátky výrazně ekonomicky a politicky předčily regionální soupeře Janov a Pisu, což jim zajistilo neochvějné místo ve Středomoří. V tomto období se republika aktivně podílela na organizaci křížových výprav a dokázala čelit tlaku rostoucí Osmanské říše.

Benátská republika ovládala i daleké oblasti, například některé části dnešního Chorvatska — Istrii a Dalmácii, kde po této historické epoše zbyla řada památek, ale i část řeckého pobřeží, Albánie či Kypr. Šlo o bohatý stát, kterému vládl dóže, doživotně volený panovník omezený ústavou.

Během vrcholného období moci benátské republiky se město stalo významným centrem umění. V průběhu staletí v Benátkách působila řada známých umělců či osobností, mimo jiné slavní malíři Tizian, Tintoretto, Giorgione či Paolo Veronese. Narodil se zde též dramatik Carlo Goldoni, hudebník Antonio Vivaldi či dobrodruh Giacomo Casanova.

V 16. století, kdy se v důsledku osmanské hrozby obchodní cesty do Orientu přesunuly ze Středomoří do Atlantiku, začal pomalý hospodářský úpadek Benátek. V roce 1797 Benátskou republiku dobyl Napoleon Bonaparte a posléze se dostala do habsburského područí, než se v roce 1866 stala součástí sjednoceného Italského království.

Dnešní Benátky se rozkládají asi na stovce ostrůvků, které spojují zhruba čtyři stovky mostů. Jsou správním centrem italského regionu Benátsko a patří k nejnavštěvovanějším turistickým cílům v Itálii, ročně do nich zavítá na 25 milionů lidí. Právě dopady masového cestovního ruchu na historické město jsou v posledních letech skloňovány daleko více než proslulé památky v čele s náměstím sv. Marka a Dóžecím palácem.

Město v posledním desetiletí s turisty bojuje nekompromisně a rázně i pomocí nejrůznějších zákazů, které například omezují vjezd velkých výletních lodí, svačení a sezení na určitých místech či plavání v kanálech. Restrikce se vztahují také na výstavbu nových hotelů a podobně.

Nekontrolovatelný příliv turistů má vliv zejména na stálé obyvatelstvo města. V centru totiž žije už jen zhruba 50 tisíc lidí, Benátky proto podle mnohých působí spíše jako skanzen než živé město.

Kvůli omezení turistů se město v minulosti uchýlilo i k dalším poměrně kontroverzním krokům. Před několika lety například nechalo zkušebně nainstalovat turnikety před vstupem do centra, které měly za úkol korigovat množství lidí v nejfrekventovanějších lokalitách. Aktuálně se Benátky chystají také zavést vstupné pro jednodenní výletníky, kvůli koronaviru se však termín už několikrát posunul.

Hlavními turistickými lákadly města jsou kromě architektury a příjemného podnebí také benátský karneval, kde jsou k vidění tradiční masky, světově uznávaná přehlídka současného výtvarného umění Biennale di Venezia, která se od roku 1885 koná každý lichý rok, nebo mezinárodní filmový festival založený v roce 1932, jehož hlavní cenou je Zlatý lev svatého Marka