Kde slunce přebývá celoročně. Kanárským ostrovům je velmi snadné podlehnout

Kanárské ostrovy mají subtropické klima a jejich poloha v Atlantiku jim zaručuje, že ani v zimě tu průměrné teploty neklesají nijak hluboko. Na rozdíl od Madeiry či Azorů, které geograficky rovněž náleží do oblasti zvané Makaronésie, tu prší jen zřídka, a pokud už ano, tak většinou v listopadu, jenž je obecně nejvlhčím měsícem. Charakteristický je spíše vítr, který velmi přeje třeba surfování a díky němuž je tu i v létě příjemně.

Pojďme ale na konkrétní lákadla jednotlivých ostrovů. U každého vám přinášíme jeden hlavní tip na místo, které byste tu neměli minout.

Největším ostrovem je s rozlohou přes 2034 čtverečních kilometrů Tenerife. Když se nad jeho hlavním městem Santa Cruz de Tenerife ve větru rozvlní vlajky, mohl by být leckterý turista poněkud zmatený - vlajka ostrova totiž vypadá takřka shodně jako vlajka Skotska. Tím však veškerá podobnost s touto částí Velké Británie končí.

Ostrov je hornatý a má opravdu pestrou krajinu, která hraje všemi barvami - sytě zelenou, zlatou, temně modrou i pískově hnědou. Pro ty, kdo nechtějí celou dovolenou trávit válením se na lehátku, nabízí vyžití v podobě pěších tras a ti opravdu otrlí mohou vystoupat na spící vulkán Pico del Teide, který je se svými 3715 metry nejvyšší horou celého Španělska. Pokud někde na ostrově hrozí proměnlivé počasí, je to právě tady.

Nížina podél hory je po celý rok zelená, protože svahy hory zachycují vlhké větry a mění je v dešťová mračna. Výstup na vrchol trvá kolem šesti hodin, ti méně zdatní či ti, kteří nechtějí ztrácet čas, mohou nahoru vyjet lanovkou. Výhledy na východ či západ slunce jsou z vrcholu vskutku nebeské, obzvlášť když se krajina pod horou utopí v oblacích.

Stejně romantické výjevy nabízí i jedna z nejslavnějších vyhlídek na ostrově Mirador de Cherfe. Když se slunce opře do místních skalisek a zbarví je do červena či oranžova, je to vskutku magický pohled. Na druhou stranu by v podobném duchu šlo pokračovat i dále, protože Tenerife má podobných míst mnoho. Některé jsou nad plážemi, jiné nad útesy. Ostrov jako by takřka pobízel zamilované dvojice, aby jeho zákoutí vyrazily ruku v ruce prozkoumat.

Nádhernými a dlouhými plážemi se pyšní každý z Kanárských ostrovů. Pokud mezi nimi přesto jeden vyčnívá, je to ten druhý největší - Fuerteventura. Bělostný či zlatavý písek přechází v tyrkysové moře a při pohledu z ptačí perspektivy to nemá daleko k uměleckým dílům vytvořeným technikou akvarelu.

Kdo by si chtěl výhled na moře vychutnat z ještě trochu jiné perspektivy, musí zamířit do jeskyní Ajuy u stejnojmenné vesničky. Jedná se o nejstarší skalní útvary na Kanárech, protože i Fuerteventura jako taková je nejstarším ostrovem. Návštěvníci se při procházce jeskyněmi oblaží pohledem na zkamenělou dunu, ale i oceán, který je opravdu na dosah.

Za zastávku stojí také samotná rybářská obec Ajuy, jejíž pláž s tmavým pískem platí za skvělé koupací místo. Vůně čerstvých ryb pak jistě nejednoho turistu naláká k posezení v místních restauracích.

Unikátní přírodní div je také hlavní atrakcí ostrova Gran Canaria. Samozřejmě i na něm naleznou návštěvníci řadu malebných pláží, horských městeček se skalami porostlými zelení či sopečnou kalderu, v jejíž blízkosti stojí unikátní vinice.

Zdaleka nejznámějším lákadlem jsou ovšem duny Maspalomas, jimž se přezdívá malá Sahara. Pouštní krajinu u stejnojmenného letoviska olizuje oceán, zlatavé duny představují jedno z vůbec nejnavštěvovanějších míst Kanárských ostrovů. Jsou součástí chráněné rezervace, ale pohybovat se v nich dá zcela volně. Prohlédnout si je lze i z některých vyhlídkových bodů, dojít pak můžete až k pláži de Maspalomas, u které se tyčí štíhlý tmavý maják.

Druhou pláží v okolí je del Inglés. Obě jsou dostatečně prostorné a nabízejí tak i soukromá zákoutí.

Lákadlem ostrova jsou ale i městečka s koloniální architekturou v čele s Kolumbovým domem. Navzdory matoucímu názvu v této vilce slavný objevitel nebydlel, ale pouze v ní pobýval při svých cestách. Dnes se uvnitř nachází muzeum, které mapuje historii Kanárských ostrovů ve vztahu k Americe.

Výrazně jiné zážitky než výše zmíněné ostrovy nabízí Lanzarote, pyšnící se vůbec nejteplejším klimatem ze všech Kanárů. Kdo se chce prohřát až do morku kostí, měl by zamířit právě sem, ačkoli během ledna a února se průměrná teplota pohybuje kolem 18 stupňů.

Kanárské ostrovy jsou sice všechny sopečného původu, Lanzarote však toto dědictví nese hrdě dodnes. Místní krajina zbarvená mnohde do černa, se často přirovnává k té měsíční, ale zasvěcení již dobře vědí, že sopečná půda patří k té vůbec nejúrodnější. Velmi unikátní je místní pěstování vinné révy v dolíkách ohrazených kamennými zídkami. Nepochybně jde o jedny z nejzajímavějších a nejméně tradičních vinohradů světa.

Kdo chce atmosféru jako z jiné planety prožít skutečně do hloubky, měl by vyrazit do národního parku Timanfaya. Exotičtější krajinu aby člověk v Evropě pohledal. Je to z důvodu, že jde o poměrně mladou oblast.

Mezi lety 1730 a 1824 zachvátily Lanzarote mohutné sopečné erupce, které razantně proměnily krajinu, a právě Timanfaya podává svědectví o této etapě velmi věrně. Středobodem parku je Ruta de los Volcanes, cesta vedoucí oblastí s největším počtem sopečných kráterů. Mějte ale na paměti, že do srdce národního parku se lze dostat pouze po silnici, nikoli pěšky.