Kde se lidé modlí k zubu. Kdyby byl zničen, padne celá kultura

Svatostánek ve městě Kandy má příznačný název, který nikoho nenechá dlouho váhat nad tím, co je místním hlavním tahákem - totiž Chrám Buddhova zubu. Dovnitř se mohou vyjma věřících podívat i běžní turisté, kteří zatouží být na chvíli v blízkosti jedné z nejposvátnějších relikvií Srí Lanky. Anebo ti, kteří zkrátka chtějí obdivovat místní architekturu. Před vstupem je nutno se zout, ale naštěstí je zdejší klima natolik přívětivé, že nohy od kamenné dlažby snad nikoho studit nebudou.

„Původní chrám byl vybudován kolem roku 1600, ale nedochoval se. Historikové zjistili, že byl poničen během portugalské invaze,“ vypráví náš průvodce Ravi. „Druhý chrám vznikl na stejném místě, ten byl ale zase vypálen Holanďany. Hlavní svatyni pak postavili mezi léty 1684 až 1739 a byla několikrát upravovaná.“

Historie k chrámu skutečně nebyla příliš milosrdná, posvátná relikvie jako by k sobě katastrofy vyloženě přitahovala. V roce 1998 byl svatostánek výrazně poškozen při explozi nálože v automobilu takzvanými Tamilskými tygry. Ti se snažili na severu a východě ostrova ustanovit samostatný stát. Nepovedlo se; občanská válka ale trvala skoro tři dekády a skončila teprve v roce 2009. Dnes po výbuchu nejsou žádné stopy a snad si tímto incidentem památka všechno neštěstí už vybrala.

Vchodem vstupujeme na hlavní nádvoří chrámu, které obklopuje několikapatrovou svatyni, v níž se Buddhův zub ukrývá. K relikvii se lidé chodí modlit o jedno podlaží výš - posedávají na zemi nebo přicházejí pokládat obětiny k oltáři. Turisté se mezi věřícími trochu neobratně proplétají, až celý výjev působí poněkud nepatřičně. Asi jako by zvědavci s fotoaparáty vtrhli doprostřed křesťanské mše v kostele a obdivovali by architekturu a výzdobu. Raději se proto postavím bokem, abych místní atmosféru svou přítomností nenarušoval.

Buddhův zub, kterému se v místním jazyce říká daladá, je vystavován jen velmi vzácně během ceremonie púdža. Relikvie je uzavřená v několika zlatých nádobách, které se postupně zmenšují a zapadají do sebe. Zub je samozřejmě v té úplně poslední nejmenší schránce.

Součástí chrámu zapsaného na seznamu UNESCO je také nová svatyně vybudovaná v roce 1956 u příležitostí 2500 let od Buddhova úmrtí. Má šachovnicovou podlahu a bílé zdi, nachází se tu také řada Buddhových soch, které dostala Srí Lanka darem mimo jiné od Thajska, Japonska či Tchaj-wanu. Zajímavostí jsou i obrazy vyprávějící příběh posvátné relikvie.

„Legenda praví, že když Buddha zemřel, jeho tělo bylo zpopelněno na hranici ze santálového dřeva. Z plamenů byly ovšem zachráněny čtyři zuby, tři si našly cestu do jiného světa, jeden špičák byl uchován pro ten náš. Z Indie byl později propašován právě na Srí Lanku,“ vypráví Ravi s tím, že relikvie ovšem v průběhu divokých dějin putovala zpět do Indie a pak zase na Srí Lanku.

Zcestovalý zub, pomyslím si. Říká se, že pokud bude zničen, bude zničena i buddhistická kultura na Srí Lance - relikvie je totiž její zcela zásadní součástí.

Zajímavosti leží i mimo hlavní část chrámu ve zbytku areálu. Návštěvníci si mohou v jedné části zapálit petrolejem napuštěné knoty a něco si přát - třeba zdraví pro své blízké. V jedné z postranních budov je pak lákadlem vycpaný slon. „Šlo o slona, který byl využíván během náboženských oslav a byl natolik oblíbený, že mu zkrátka nešlo říct sbohem,“ vysvětluje Ravi, zatímco jen letmo nahlédnu na nebohé zvíře, které hojně okukují turisté. Taxidermie mi přišla vždy poněkud bizarní.

„Návštěvu Chrámu Buddhova zubu by neměl vynechat nikdo, koho lákají posvátná místa a rád obdivuje náboženské stavby. A těch je na Srí Lance nepočítaně; některé jsou i na seznamu UNESCO. Češi mají navíc letos tu výhodu, že se do Kolomba dostanou pohodlně přímým letem z Prahy,“ uvedla tisková mluvčí CK Čedok Kateřina Pavlíková a dodala, že jde aktuálně o nejlevnější exotickou destinaci, a to i z hlediska cen nejrůznějších komodit jako jsou jídlo, suvenýry či doprava.

Kandy, které je se zhruba 120 tisíci obyvateli druhým největším městem Srí Lanky, je skvělým výchozím bodem pro cesty vlakem. Ty před několika lety vyzdvihl i turistický průvodce Lonely Planet jako jeden z nejlepších cestovatelských zážitků, který si člověk může dopřát. A zážitek to tedy ve všemožných ohledech skutečně je. Jen je potřeba o srílanské železnici přemýšlet jako o panoramatické, třeba jako o té švýcarské.

Samozřejmě by bylo přehnané očekávat stejný komfort a modernitu, jde hlavně o výhledy. Z Kandy se totiž jezdí směrem na jih do oblasti čajových plantáží. A to je prvotřídní podívaná. Kopcovitá krajina plná údolí a striktně upravených čajových keříků je možná tím nejhezčím, co Srí Lanka nabízí. A pro Evropana zvyklého na sušší vzduch a čtvero ročních období je cesta do městečka Nuwara Eliya, jemuž se přezdívá malá Anglie, i vysvobozením kvůli přijatelnějším teplotám.

Jakmile vlaky vyjedou z města na venkov, průvodčí otevřou dveře vagonů, aby se mohli lidé vyklonit a nadýchat se čerstvého vzduchu. A samozřejmě si pořídit ikonickou fotografii. Není to žádný extrémní hazard, protože vlaky jezdí opravdu výletním tempem, ale riziko úrazu samozřejmě existuje vždy, takže je třeba být obezřetný. Cesta z Kandy do světa cejlonského čaje je ale jímavá i bez fotodokumentace.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Asie