Článek
Pyreneje táhnoucí se po celé délce francouzsko-španělské hranice jsou nejvyšší ve své centrální části, o kterou se dělí Aragon a Katalánsko. Ty katalánské s nejvyšším vrcholem Pica d'Estats (3143 m n. m.) jsou sice o něco nižší než sousední aragonské, ale krásou se jim určitě vyrovnají.
Ledovce tu zanechaly mnohem výraznější stopy, a tak tu každou chvíli narazíte na jezera obklopená horskými velikány, které vytvářejí nádherné přírodní scenérie. Většina lidí, kteří se do této oblasti vypraví, láká především Parc Nacional d'Aigüestortes i Estany de Sant Maurici, jediný národní park na území Katalánska.
Za návštěvu však stojí i přilehlá údolí, kde si přijdou na své nejen sportovně založení jedinci, ale i ti, co jsou naladěni spíše na poznávání historických památek a kratší procházky v kouzelném přírodním prostředí.
Katalánské údolí na francouzské straně
Val d'Aran je údolí s mnoha zvláštnostmi. Otevřené k Atlantiku, leží v nejsevernějším cípu katalánských Pyrenejí a táhne se obloukovitě od Pyrenejí aragonských přes správní centrum této oblasti Vielhu až k průsmyku Bonaigua (2072 m), který bývá v zimě kvůli sněhu často uzavřený. Jediné přírodní ústí vede podél řeky Garony na sever do Francie.
Ve středověku bylo údolí často příčinou sporů hraběcích rodů z obou stran horského masívu, než se ve 12. století stalo definitivně, i když s občasnými přestávkami, součástí aragonskokatalánské koruny.
Začátkem 14. století se tu dokonce konalo všelidové referendum, v něm se Aragonci vyjádřili pro zachování svazků s Katalánskem, možná i proto, že jim byla zaručena velká míra nezávislosti prostřednictvím tzv. Generální rady Aranu, instituce, která byla zrušena v roce 1835 a kterou v roce 1991 opět obnovila autonomní katalánská vláda.
Vlastní jazyk - aranština - je další zvláštností údolí. Jeho základem je gaskonština a katalánština, obohacená o bohatou slovní zásobu z baskičtiny. Aranština je tu stále ještě živá, zvláště díky velké podpoře místní samosprávy, která se všemi prostředky snaží, aby tento svérazný jazyk nezanikl.
Většina zdejších obyvatel je však schopna podle potřeby přecházet do katalánštiny, španělštiny či francouzštiny. Ve více než 30 vesničkách a osadách jich tu dnes žije 7500 a na rozdíl od jiných odlehlých horských údolí zde počet obyvatel mírně roste.
Změnu nastartoval tunel a lyžování
Mít území, které bylo v zimě často odříznuté od zbytku Španělska, nebylo příjemné ani Alfonsu XIII., jenž se rozhodl, že dá vystavět silnici a tunel do Vielhy (Túnel de Vielha), obce, která leží uprostřed údolí a dnes je administrativním centrem oblasti.
Stavba začala v roce 1924, tunel byl zprovozněn v roce 1948, ovšem zcela hotov, včetně vnitřního vybavení, byl až v roce 1965. Leží ve výšce 1605 metrů, měří 5260 metrů a vzhledem k jeho stáří nemáte při jeho průjezdu zrovna příjemný pocit. Otevřel však cestu turismu, zpočátku zejména tomu lyžařskému.
V roce 1964 bylo ve Val d'Aran otevřeno první lyžařské středisko Baqueira-Beret, které je dnes považováno za nejlepší a také za nejdražší v celém Španělsku. Však se na jeho svazích často prohání na lyžích španělská královská rodina. Středisko se brzy stalo hnacím motorem celého regionu.
Jeho většinou čtyř a pětihvězdičkové hotely jsou dost drahé, čehož využily ostatní obce, na jejich okrajích začaly vyrůstat hotýlky a rekreační domky, naštěstí v tradičním horském stylu, který zdejší krajinu neruší. I když se sem stále ještě jezdí většinou za zimními sporty, začíná zde být živo i v létě.
Od pěší turistiky po adrenalinové sporty
Projíždíte-li údolím Val d'Aran, překvapí vás svěží zeleň, rozkvetlé horské louky, dravé vodní toky a úchvatné, více než dvoutisícové vrcholy. Člověk by nevěřil, že mezi těmito horskými štíty naleznou vhodné trasy k výletům dokonce i nepříliš zdatní chodci.
Můžete si vybrat některý z devíti dobře značených okruhů v délce od 2,5 do 15 km. Všechny vedou atraktivní krajinou s nádhernými výhledy, kolem vodopádů či jezer, přes kouzelné vesničky s kamennými domy obklopujícími malebné románské kostelíky se špičatými věžemi. Můžete se tu zastavit a v těch větších se i občerstvit, kdyby vás procházka přece jen unavila.
Vyznavači jízdy na horských kolech tu najdou sedm tratí nejrůznější obtížnosti v délce od 10 km do 31 km a převýšením od 140 do 1000 m.
Dáváte-li přednost adrenalinovým sportům, můžete volit mezi raftingem nebo hydrospeedem na řece Garoně, či si vyzkoušet canyoning v soutěsce řeky Bausen, která je ideální především pro začátečníky. Všechny tyto aktivity pořádá společnost Deportur (kemp v obci Les).