Kanárské ostrovy jsou srozumitelná exotika

Je to exotika palmových hájů, plantáží banánovníků, kvetoucích strelícií, flamboyantů, ibišků, rododendronů, bugenvileí, dračích stromů, cukrové třtiny nebo bambusových houštin. Na tržištích jsou k vidění koše plné pomerančů, manga, avokáda, papájí i datlí.

Je to ale zároveň exotika, která je nám „srozumitelná”, platí tam evropská pravidla a mravy, ulice se přecházejí na zelenou a jezdí se vpravo. Nikdo od vás nechce bakšiš a nevnucuje vám na pláži plyšového velblouda nebo sklíčka vydávaná za vzácné kameny.

Není třeba se bát malárie nebo žluté zimnice, za normálních okolností si na ulici můžete koupit zmrzlinu a v baru na pláži si dát daiquiri se spoustou ledu.

Jako v celém světě i na Kanárech dnes platí protiepidemická pravidla a omezení, jejichž intenzita se mění, ale odpočívat u moře zakázáno není.

Gran Canaria je třetí největší z Kanárských ostrovů a na dojmy a zážitky je tak bohatý, že se mu říká „malý světadíl”. Nečeká vás tam však chození po hradech a zámcích nebo po starověkých vykopávkách.

Doložené dějiny ostrova jsou poměrně nedlouhé, jak už tomu u ostrovů v oceánech bývá, takže je zvládnete (pokud budete chtít) celkem hravě a pak už vás nečeká nic než radosti, pro něž je ostrov jako stvořený. Hlavním městem je Las Palmas de Gran Canaria. Na poloviční úvazek je zároveň metropolí celého souostroví (spolu se Santa Cruz de Tenerife).

Pokud nemáte tolik času, že nevíte, co s ním, tak nechoďte do Triany, což je novější obchodní a zábavní čtvrť, ani na nábřeží Playa de las Canteras nebo k Puerto de la Luz. Průvodci vás tam budou lákat, ale nedejte se, nic mimořádného tam není. To opravdu jedinečné, co může Las Palmas nabídnout, najdete ve starém městě, ve čtvrti Vegueta.

Španělé začali s kolonizací ostrova v roce 1478 a o dvě desítky let později začali stavět katedrálu svaté Anny. Tam, na stejnojmenném náměstí, Plaza de Santa Ana, je centrum starého města.

V blízkém okolí jsou ulice a náměstíčka s tradičními měšťanskými domy v koloniálním stylu s balkony a tepanými kovanými mřížemi v oknech, malebná zákoutí s kašnami a exotickými květinami.

Při hledání cesty do Indie se v roce 1492 na Gran Canarii zastavil se svou flotilou Kryštof Kolumbus. Moc se o jeho návštěvě neví, ale místní celkem logicky usoudili, že nemohl nenavštívit sídlo guvernéra, a tak tam, hned za katedrálou, zřídili Kolumbovo muzeum.

Blízko nábřeží je městská tržnice. Nevím, jaká pravidla v ní platí právě nyní, ale za normálních okolností ve stánku číslo 33 vládne José a jeho žena Alicia. Na několika metrech čtverečních tam najdete všechno, co roste (a je k snědku) na Kanárských ostrovech. Od „obyčejných” třešní a jablek až po kávové banány nebo dračí oči.

Josého specialitou je paprika. Čím ostřejší, tím lépe. Ti opravdu odvážní mohou ochutnat „dračí dech”, který má na Scovilleově stupnici hodnotu 2 480 000 jednotek, což je zhruba stejně, jako má běžný pepřový sprej. Tou vůbec nejsilnější je však několikanásobný kříženec pepper X, jemuž naměřili 3 180 000 jednotek. Paprička jalapeňo, co se dává do tabaska, má pouhých osm tisíc jednotek.

K radostem dovolené na ostrově v Atlantiku samo sebou patří pláže. Na Gran Canarii jich mají kolem šedesáti kilometrů a většina z nich je na jihu ostrova. Chválu na každou z nich si můžete přečíst v katalozích cestovních kanceláří.

Vzato obecně, asi nejnovějším, módním a také dražším střediskem je Costa Meloneras, táhnoucí se od majáku Maspalomas na severozápad k Pasito Blanco. Jsou tam pětihvězdičkové hotely se vším myslitelným pohodlím. Mají tam i golfové hřiště, a když to opravdu pořádně napálíte, vaší 19. jamkou může být Atlantik. Maják, který začali stavět v roce 1861, vás upozorní, že skončila pláž Meloneras a začíná Maspalomas.

Kilometrový úsek písku má jiné uspřádání než ty sousední. Mohou za to písečné duny. Pláž tvoří jen úzký pás písku. Lehátka a slunečníky s obvyklou výbavou jsou pouze na obou okrajích. Za dunami, kam moc lidí nedojde, jsou pláže nudistická a pro gaye.

Duny zčásti přiléhají i k sousednímu, asi nejvyhlášenějšímu letovisku ostrova, Playa del Inglés. Právě tam se soustředí nejvíce návštěvníků, je tam nejvíc hotelů, restaurací, barů a zábavy všeho druhu. Playa del Inglés je Mekkou těch, k jejichž dovolené patřívala zábava až do časného rána, což dnes zní poněkud neuvěřitelně.

Severovýchodně od Playa del Inglés je klidnější San Agustin. Není tam tolik nočních a zábavních podniků, a proto ji často vyhledávají rodiny s dětmi a ti, kteří chtějí strávit spíše klidnější dovolenou.

Turistů donedávna přibývalo, a tak se našla i nová letoviska. Na jihozápadním pobřeží, v zátokách s přírodním nebo navezeným pískem, je třeba Puerto Rico, Playa de Amadores, Taurito nebo mondénní a trochu starosvětsky elegantní Puerto de Mogán.