Článek
Zejména pak jeho žena Carla Bruniová, která na doporučení lékařů celé léto relaxuje, než - pravděpodobně v říjnu - přivede manželovi na svět potomka. Mořskému vzduchu, klidu a krásnému výhledu z pevnosti na vrcholku pětatřicetimetrového skalního masívu dala přednost i o státním svátku 14. července, kdy si Francie připomíná dobytí Bastily.
Povinnosti hlavy státu spojené s tradiční vojenskou přehlídkou na Champs-Élysées a dalšími oficialitami letos zcela ponechala na manželovi. Sarkozy ale na Brégancon za Carlou o víkendech zajíždí, aby se šli společně vykoupat na malou pláž přímo pod pevností nebo absolvovali procházky či vyjížďky lodí.
Pevnost už hodně pamatuje
Její stavba započala ve 13. století a skončila v roce 1635, ale díky řadě úprav má dnes vše, co prezident potřebuje nejen k odpočinku, ale i k případnému úřadování. Kromě písčité pláže, vyhrazené pouze rodině hlavy státu, má k dispozici bazén, pečlivě udržovanou zahradu, heliport a veškerou technickou infrastrukturu, zbudovanou tak, aby nekazila ráz historického objektu.
Samozřejmě nechybí odpovídající ostraha, kterou zajišťují dvě čety strážníků a vojenský hlídkový člun. Během prezidentova pobytu v pevnosti se přidávají loď vojenského námořnictva a skupina osobních strážců.
De Gaullovi vadili komáři
Historie pevnosti jako letního sídla hlavy státu se začala psát v srpnu 1964. Tehdejší šéf Elysejského paláce Charles de Gaulle se chystal na oslavy 20. výročí vylodění spojenců na Azurovém pobřeží do Toulonu a pracovníci jeho kanceláře spěšně hledali vhodné místo, kde by prezident mohl v klidu nocovat. Volba padla na Brégancon, který prý generála zaujal mj. jako objekt, jenž kdysi míval vojenský význam. V hlavní věži pevnosti tak vznikla provizorní pracovna, zatímco jako ložnice posloužila druhá věž s vyhlídkou na moře a malebný ostrov Porquerolles.
Nakonec ale de Gaulle přespal v pevnosti jen jednou a už se sem nikdy nevrátil. Vadila mu malá postel (prezident měřil 1,93 metru) a hlavně komáři, kvůli nimž si prý pořádně nemohl odpočinout. Volné chvíle poté už trávil výhradně ve své soukromé rezidenci v severofrancouzském Colombey-lesDeux-Églises, kde si vychutnával barbecue, procházky po zahradě, minigolf a věnoval se vnoučatům.
Regionálním jihofrancouzským úřadům bylo líto, že se de Gaullovi v pevnosti nelíbilo. Tehdejší poslanec za departement Var a účastník odboje René-Georges Laurin proto zahájil kampaň, v níž další politiky přesvědčoval, že Brégancon je ideálním místem pro odpočinek hlavy státu. A jeho vytrvalost slavila úspěch. V lednu 1968, tedy ještě za de Gaullova úřadování, byla pevnost prohlášena za oficiální letní prezidentskou rezidenci.
Generál ji už nevyužil, zato jeho nástupce Georges Pompidou v ní našel zalíbení. S manželkou Claude zde trávil víkendy, v létě i v zimě. Nechali prostory pevnosti vybavit moderním nábytkem ze světlé kůže, stoly se skleněnými deskami a abstraktními skulpturami. Několikrát také ukázali sídlo veřejnosti v rámci dne otevřených dveří, což k návštěvě využili nejen místní lidé, ale i turisté.
Manželka d’Estainga pevnost milovala
Dalšímu prezidentovi v řadě, Valérymu Giscardovi d’Estaing, chvíli trvalo, než šarm Bréganconu objevil. Poprvé se sem vydal na Velikonoce v roce 1976, až dva roky po svém zvolení. Příští pobyt už ale na sebe nenechal tak dlouho čekat - přijel o následujících letnicových svátcích a letní dovolené.
Zatímco Giscard d’Estaing čas na Bréganconu využíval se svými dětmi k plachtění na moři nebo si chodil zahrát tenis se sousedy, manželka Anne-Aymone se vyžívala ve zkrášlování zahrady. A nechala přímo vedle rezidence instalovat také lehátka, aby se mohla opalovat, aniž by musela scházet strmou cestičkou dolů k pláži, kterou navíc do půl dvanácté halí stín.
S příchodem Francoise Mitterranda do Elysejského paláce Brégancon opět osiřel. Jeho premiér Pierre Mauroy dokonce prohlásil, že „republika nepotřebuje žádné druhé rezidence“. Mitterrand na Brégancon zavítal jen několikrát a vždy krátce.
Chirac vzpomínal na první lásky
Mitterrandův nástupce Jacques Chirac tradici pevnosti jako letního prezidentského sídla vzkřísil. S manželkou Bernadette se sem vydal hned na první dovolenou po zvolení a místem, kam unikal před protokolárními povinnostmi, se Brégancon pravidelně stával po celou dobu jeho působení v čele země. S oblibou jen tak navštěvoval blízké obce a zdravil se se spoluobčany. A podle reportérů bulvárních médií pobyty v pevnosti Chirakovi oživovaly i příjemné vzpomínky na nedalekou obec Rayol, kde prý prožíval své první lásky…
Zalíbení v Bréganconu našel i jeho nástupce Sarkozy. Než se seznámil s Carlou, přijel sem jen pár dní po svém zvolení na jaře 2007 se svou tehdejší manželkou Cécilií a s několika přáteli. A v okolí pevnosti se Sarkozy nechal také nafilmovat, jak se oddává každodennímu joggingu a zdraví se s turisty.
Občas Sarkozy na Bréganconu vykonává i úřední povinnosti. Teď si ovšem krásy Bréganconu vychutnává Carla, která se nenechává ničím vyvést z tolik potřebného klidu. Ani svéráznou žádostí zaměstnanců podniku na výrobu dětských plenek ve východofrancouzském Villefranche nad Savonou, aby jim pomohla zachránit jejich pracovní místa.
Ve snaze vzbudit pozornost první dámy, která čeká dítě, poslali jí s otevřeným dopisem balení se 187 plenkami, což je také počet lidí, kterým hrozí propuštění. Carla ale jejich intervenci nechala bez odpovědi.