Kalmycko: Jediná buddhistická země Evropy

Kalmycko je jednou z 22 republik Ruské federace. Má rozlohu zhruba jako Česká republika, žije v ní však jen něco přes 300 tisíc obyvatel. Historie republiky, jak dokládá architektura tolik podobná té z Dálného východu, je však výjimečná.

Většinu obyvatel, kolem 60 procent, tvoří Kalmykové. Jsou to potomci mongolských kočovných kmenů Ojratů, které na konci 16. století dorazily ze Střední Asie k dolní Volze. Kalmykové jsou buddhisté, což je v Kalmycku vidět téměř na každém kroku.

Dominantou stotisícového hlavního města Elista je největší buddhistický chrám Evropy nazvaný Zlatý příbytek Buddhy Šákjamuniho. Majestátní budova je vysoká 63 metrů, byla otevřena v roce 2005 a požehnal ji sám 14. dalajláma. Uvnitř lze vidět devítimetrovou sochu Budhy.

Po celé zemi se architektura Dálného východu střídá s pomníky z dob Sovětského svazu. Vedle Pagody Sedmi dní s několikatunovým zlaceným modlitebním bubnem se tyčí socha Vladimira Iljiče Lenina. Muže, jehož revoluce Kalmyky krutě poznamenala na několik generací.

Jakmile vypukla bolševická revoluce, Lenin Kalmykům slíbil zemi, kde budou moci svobodně žít. Výsledkem však byl vznik Kalmycké autonomní oblasti, kde probíhala od konce dvacátých let násilná kolektivizace, která měla ukončit kočovný život Kalmyků.

Dvacátá léta byla pro Kalmyky peklem. V roce 1922 jich zemřelo hladem přes 70 tisíc, následné revolty proti vládě si vyžádaly nejméně 20 tisíc lidí odvlečených na Sibiř. Sliby o svobodné zemi se staly dávnou minulostí.

Když Kalmycko v roce 1942 obsadila Hitlerova armáda, vítali Kalmykové Němce jako osvoboditele. Řada z nich pak bojovala v řadách Kalmyckého dobrovolného jezdectva na straně Hitlera. Stalin zuřil a všechny Kalmyky označil za kolaboranty. Od roku 1943 byli příslušníci tohoto národa deportováni hromadně na Sibiř. V Kalmycku nezbyl ani jeden Kalmyk.

Po válce byla Kalmycká autonomní sovětská republika zrušena a rozdělena mezi sousední oblasti. Elista byla přejmenována na Stěpnyj a do oblasti byli nastěhování ruští osadníci. Teprve rok po Stalinově smrti bylo Kalmykům povoleno se do své vlasti vrátit. Oběti nuceného exodu připomíná malý památník na kraji Elisty, který je věnován desítkám tisíc obětí stalinského teroru.

Kromě buddhistických staveb a sovětských pomníků zaujme ještě napůl opuštěná čtvrť, která měla být zasvěcena jediné věci – šachu. První prezident Kalmycké republiky Kiršan Nikolajevič Iljumžinov byl totiž vášnivým hráčem šachu. Byl rovněž šéfem světové šachové organizace FIDE, a tak není divu, že šachy se staly i jedním z bodů jeho politického programu.

Šachy zavedl jako povinný školní předmět na základních školách, Elista se stala hostitelem mnoha mezinárodních šachových turnajů a klání, včetně souboje o titul šachového světového šampiona mezi Kramnikem a Topalovovem v roce 2006.

Iljumžinov, který ve funkci skončil v roce 2010, po sobě zanechal nesmazatelnou stopu v podobě Šachového města – komplexu budov určených pro šachové turnaje. Komplexu, do kterého kalmycký prezident investoval miliony dolarů a který, stejně jako většina podobně megalomanských sportovišť, pomalu chátrá.