K návratu do gladiátorských časů stačí překročit Dunaj

Nedávno způsobila senzaci zpráva, že archeologové ve zdejší lokalitě objevili základy rozsáhlé školy pro gladiátory. Po zániku Římské říše podobná zařízení zcela zanikla a nezůstaly zachovány ani jejich půdorysy. Odborníci proto považují zdejší nález za jedinečný.

Na půdorys gladiátorské školy u Petronell-Carnunta narazili pomocí zemního radaru. S odkrýváním základů školy se zatím nepočítá, ale na základě záběrů radaru připravují odborníci 3D model. „Svou neporušeností a rozměry se jedná o senzační archeologický objev. Je to bez přehánění světový unikát,“ uvedl dolnorakouský guvernér Erwin Pröll.

Mezinárodní tým vědců z institutu Ludwiga Boltzmanna pro archeologický výzkum a virtuální archeologii ve Vídni pomocí moderních hloubkových radarů vytvořil podrobnou počítačovou rekonstrukci komplexu. Šéf týmu Wolfgang Neubauer upřesnil, že areál 1700 let staré gladiátorské školy se rozprostírá na ploše 11 tisíc metrů čtverečních.

Centrální školní dvůr měl rozměry 2800 metrů čtverečních. Průběžně se zde cvičilo 40 až 60 gladiátorů. Cvičná aréna měla průměr 19 metrů. Byla zde rovněž krytá tréninková hala o rozměrech 100 metrů čtverečních, kterou bylo možné v zimě vytápět. Obytná budova měla 170 metrů čtverečních. Zachovaly se také vzácné podlahy. Základy sahají do hloubky dvou metrů.

Asi 40 kobek pro gladiátory má tak malé rozměry, že v nich sotva mohli udělat pár kroků. V komplexu nechybějí lázně, kancelářské budovy a hřbitov, kde končili ti, kteří trénink nebo zápas nepřežili.

U obce Petronell-Carnuntum jsou odkryty základy arény vybudované ve druhém století našeho letopočtu. Aréna měla kapacitu až 13 tisíc lidí a sloužila pro zábavu legionářů a zdejších obyvatel. Konaly se zde velkolepé slavnosti, hry a gladiátorské souboje, které nedělitelně patřily k tehdejší římské kultuře.

První gladiátoři byli zotročení váleční zajatci. Rozdělovali je do skupin podle toho, odkud pocházeli. Proto vznikly skupiny gladiátorů s označením Galové, Trákové a podobně. Později se gladiátory stávali otroci a trestanci. Pokud v krutých bitvách gladiátorů dokázali přežít tři roky, dostali svobodu. Později se mezi gladiátory hlásili také dobrovolníci. Všichni museli dodržovat přísnou disciplínu v gladiátorských školách.

Carnuntum bylo významné město severního pohraničí Římské říše a bylo metropolí provincie Horní Panonie. V čase největšího rozkvětu mělo až 70 tisíc obyvatel. Vedla tudy tzv. Jantarová stezka na Moravu a dál k Baltickému moři. Císař Marcus Aurelius zde pobýval v letech 172 až 175. Během tzv. markomanských válek se snažil vytvořit z Moravy a západního Slovenska další římskou provincii. K tomu však nedošlo a římské jednotky se stáhly za Dunaj. Na levý břeh vyrážely pouze na trestní výpravy.

Nejsevernějším místem výpadů římského vojska zůstává podle zachovalého nápisu na skále dnešní Trenčín.

Ve městě Carnuntum byl v roce 194 svými legionáři provolán císařem Septimus Severus. Dnes tu stojí zbytky vítězného oblouku, tzv. Pohanská brána, dvou amfiteátrů, paláce místodržitele a úsek dlážděné silnice podél Dunaje. Po této silnici se mohlo rychle přesouvat vojsko i obchodníci. Římské cihly z trosek Carnunta se ve druhé polovině 9. století používaly ve stavbách Velkomoravské říše ve Starém městě a v Uherském Hradišti.

„Viděli jsme na záběrech z ptačí perspektivy neobvyklý bílý bod,“ popsal okolnosti objevu Wolfgang Neubauer z archeologického Institutu Ludwiga Boltzmanna ve Vídni.