K malebnosti dolního toku Mosely přispívají i nádherná městečka na jejích březích

Mosela jako taková není zas tak nepatrná řeka, pramení v Lotrinsku ve Francii, protéká Lucemburskem a v Německu její vody smáčejí břehy spolkových zemí Sársko a Porýní-Falc. Po 544 kilometrech se vlévá do Rýna v Koblenzu, městě s bohatou historií jak z dob tudy táhnoucího Julia Caesara, tak franského krále a císaře římského Karla Velikého, války třicetileté i té, snad poslední, světové. Z mnoha zajímavých míst si dopřejme pohled na pár vybraných.

Zhruba 50 kilometrů proti proudu od Koblenzu leží město Cochem, prvně zmiňované roku 866 jako Villa Cuchema. Když od dob Keltů a Římanů přeskočíme v čase do historie nedávné, tak za druhé světové války v podzemní továrně firmy Bosch bylo vězněno zhruba 13 tisíc vězňů, kteří zde vyráběli zapalovací systémy pro vozidla.

A to v „odloučeném pracovišti“, tedy satelitním táboře Zeisig A7 (poetické pojmenování pěnkava poněkud nekoresponduje s využitím), spadajícím pod koncentrační tábor Natzweiler, shodou okolností nacházejícím se v témže pohoří, kde Mosela pramení, tedy ve Vogézách.

Dnes má město přes pět tisíc obyvatel a je správním pro okres Cochem-Zell (prvenství v tomto směru má město Kusel nacházející se v téže spolkové zemi).

Nad městem se tyčí císařský hrad, stejně jako u staré části města se jedná o levý břeh. Ten je prvně zmiňován roku 1130, roku 1153 ho král Konrád III. prohlásil za císařský hrad.

Nakolik k tomu byl oprávněn, je otázkou, nikdy za císaře korunován nebyl, používal titul „král Římanů“ a před svým skonem určil coby svého nástupce namísto vlastního syna svého synovce Fridricha Barbarossu (ten již titulu císaře dosáhl). Nicméně roku 1689 byl hrad přeměněn v ruiny a až roku 1868 začala jeho novogotická rekonstrukce soukromým majitelem.

Hrad, od roku 1978 vlastněný městem, je denně otevřen v čase 10-15 hodin, komu se nechce šlapat po svých, může vyjet autobusem. Na náměstí Marktplatz stojí barokní radnice, kašna a kostel sv. Martina. Bývalý kapucínský klášter slouží jako kulturní centrum, dochovány jsou zbytky městských hradeb s branami Enderttor, Mäusetor a Balduinstor.

Nejkrásnější výhled na dominantu města i řeku a domy pod ním je z protějšího břehu, kde je navíc bezplatné parkoviště v ulici Uferstrasse, přímo u promenády podél Mosely.

Dalších 50 kilometrů proti proudu Mosely leží město, jak z názvu patrno, vzniklé sloučením dvou. Traben je část na levém břehu a do lesů přecházející Trarbach na pravém. Díky své rozloze dané právě lesy je největším městem na střední Mosele. Roku 830 je zde uváděn statek Aacher Hof, v 17. století, v době bojů Francouzů se Svatou říší římskou, zde věhlasný Vaubane, jehož dvanáct pevností je zapsáno do Seznamu světového dědictví UNESCO, vystavěl během let 1683-1684 pevnost Mont-Royal.

Z hradeb vysokých 30 metrů a dlouhých tři kilometry, kde přebývalo 12 tisíc vojáků, jsou dnes pouze nepatrné zbytky základů. Vše bylo, a to velmi nákladně, zbořeno po ukončení tzv. devítileté války v roce 1697.

Co však je k nepřehlédnutí, je městská brána Brückentor na pravém břehu Mosely. Ta byla postavena roku 1899 současně s dokončením mostu přes řeku. Most byl odstřelen 13. března 1945, brána se secesními prvky zůstala nedotčena. Od počátku je část využívána jako vinárna. Vínu je zasvěcena i procházka místním nevelkým centrem, všude narazíte na obchůdky místních vinařů, často nabízejí i sazenice oblíbených odrůd. Parkoviště, ideální k prohlídce města, je přímo pod mostem, pár metrů od brány.

Ideální pro pokochání se pohledem na město takřka z ptačí perspektivy je návštěva zříceniny Grevenburg. Hrad zde byl vystaven roku 1350, roku 1680 ho dobyla vojska krále Slunce, tedy Ludvíka XIV., a spolu se zmíněným opevněním na protějším břehu byl rozšířen. Když počtvrté padl během bitvy o polské dědictví do rukou Francouzům, a to roku 1734, byl definitivně vyhozen do povětří. I tak se z něj dochovalo více než z hradeb slavného vojenského stavitele.

K ruinám se dá, a to dost náročně, vyrazit po svých, nebo dojet autem. Ovšem právě při dotazu, kterak možno toho dosáhnout, si mladý muž ve vinařském krámku přímo proti mostu vychutnal německy mluvící turistku, starší dámu, stejně jako následně mne, když nás s přátelským úsměvem poslal do slepé uličky, končící v lese na břehu a vyžadující fištrón, tedy zručnost v couvání.

Podobnému ponížení se vyhnete, zvolíte-li tuto trasu (je sjízdná pro osobní vozidla až pod hrad, ceduli „soukromý pozemek“ ignorujte, není myšlena až tak vážně, zejména pokud si - pakliže je otevřeno, v restauraci dáte sklenku).

Dalších dvacet kilometrů proti toku - horami pak o pět méně, se nachází neuvěřitelně půvabné město Bernkastel-Kues. Doloženy jsou stopy po osídlení před třemi tisíci let. Roku 1277 byla zahájena výstavba hradu Landshut. Roku 1291 získává obec městská práva a roku 1692 hrad vyhořel. V roce 1905 došlo ke sloučení Bernkastelu s Kuesem (opět města na dvou březích řeky).

Dovolím si doplnit rok 2024; tady vás neokradou, a to na základě zapomenuté a navrácené peněženky s doklady v hospůdce u náměstí.

Na náměstí dojdete ani ne za pět minut z parkoviště na břehu Mosely. Parkovné je euro (25 korun) za první hodinu a 1,5 eura (38 korun) za další, takže drobný český škudlil snadno opakovaně odskočí ušetřit pár korun, čímž by jistě potěšil Járu Cimrmana. Ve městě je možné navštívit muzeum lokální historie v Graacher Tor nebo na protějším břehu vinařské.

Ovšem za vše vydá nasátí atmosféry při nenáročných procházkách jeho uličkami, zastavením u řeky nebo u kašny s medvědy - symbolem města. A pokud se někdo domníval, že známé fotografie úzkého, podivně nakloněného domku, jsou práce AI, Photoshopu či následkem nadměrné konzumace vyhlášeného moselského vína, není to tak a podobný domek není v malém centru jediný.

Zmíněný Olymp pak je 415 metrů nad dosti dalekým mořem se tyčící hora, výšlap na ni představuje převýšení přes 300 metrů z města.

S Moselou jsem se rozloučil po nocování v Trittenheimu, přes dvacet kilometrů vzdálené vísce. Kdo zatouží svlažit hrdlo pivem, asi by narazil - veškeré restaurace jsou prakticky vinárny, takže hrozí riziko naservírování neodtočeného moku a opovržlivé pohledy pěstitelů a milovníků vína.

Ovšem přespání ve vlastním voze za pouhých 12 eur (302 korun), jako tady na Mosel Promenade, v okolí nenajdete. Takže doporučuji uložit se zde a na pivo vyrazit do Bernkastelu. I drobný škudlil dá těch 5 eur (126 korun) s radostí, když má přímo před očima náměstí a radnici v tomto úžasném městě. O to víc, když sedíte u stolku s „domorodcem“ který vám poradí, že pokud chcete pivo bez zákalu, žádejte Pils. Za mostem v Trittenheimu po opuštění řeky následuje stoupání do hor, umožňující zastavení na výhled na meandr řeky.