Článek
Měděné doly v jihojordánském Chirbat an-Nahas i sto tamních budov, kde se zpracovával vytěžený kov, byly původně datovány do 7. století př. n. l. Tou dobou už dávno neexistoval jednotný židovský stát, kterému vládl moudrý Šalomoun.
Avšak výzkumy, jež provedl tým amerických a jordánských archeologů, posunuly nyní existenci dolů do 10. století př. n. l., tedy do doby, kdy podle bible vládli nejproslulejší židovští králové, David a Šalomoun.
Druhého z nich proslavila moudrost (jsou mu přisuzovány biblická kniha Kazatel, Píseň písní a Kniha přísloví) a také první jeruzalémský chrám. K jeho stavbě potřeboval král nejen vzácné dřevo či neobvyklý kámen, ale také množství zlata. Bible uvádí, že je získával z daleké země Ofir, která bývá spojována s "doly krále Šalomouna“.
Existence krále Šalomouna stále neprokázána
Doly samotné však zpopularizovala až stejnojmenná kniha britského spisovatele H. Ridera Haggarda z roku 1885 o dobrodružství při jejich hledání. Stejný motiv se pak objevil v řadě knih a pátrání po zdroji králova bohatství posloužilo jako námět i pro dobrodružné filmy.
Nyní se "dolů krále Šalomouna“ chopili archeologové, provádějící vykopávky v Chirbat an-Nahas, kteří také touží po popularitě. Netvrdí přímo, že našli bájné doly: svá zjištění vydávají jen za důkaz, že v 10. století žila v oblasti vyvinutá společnost, podobná té, jakou popisuje Starý zákon.
"Vede nás to zpět k diskusi o historičnosti biblického líčení, které se vztahuje k tomu období,“ tvrdí o nálezech šéf archeologického týmu Thomas Levy. Reaguje tak na debaty v posledních desetiletích, kdy byla zpochybněna nejen představa velké židovské říše pod Šalomounovým žezlem, nýbrž i samotná existence moudrého krále.
Například izraelský archeolog Israel Finkelstein tvrdí, že v 10. století byl Jeruzalém – podle bible Šalomounovo hlavní město – sotva osídlen. I proto soudí, že starověký Izrael nevznikl dříve než v 8. století př. n. l., tedy dvě staletí po bájném Šalomounovi.
Například izraelský archeolog Israel Finkelstein tvrdí, že v 10. století byl Jeruzalém – podle bible Šalomounovo hlavní město – sotva osídlen. I proto soudí, že starověký Izrael nevznikl dříve než v 8. století př. n. l., tedy dvě staletí po bájném Šalomounovi.
Proti těmto pochybnostem staví Levy nálezy z jordánské pouště. "Přinesli jsme údaje, které ukazují, že musíme přehodnotit tyto otázky. Jsme zase zpátky ve hře,“ tvrdí. Jinak řečeno, v nálezech z Jordánska vidí americký vědec doklad historičnosti vyprávění o Šalomounovi, i když zároveň opatrně ujišťuje, že "nezodpovídáme otázku“, zda král skutečně žil.
Žádné zlato, jen měď
Archeolog Piotr Bienkowski z Manchesterské univerzity v Británii proto dál soudí, že "doly krále Šalomouna“ byly jen místem, které čas od času využívali nomádi a že aspoň v 10. století nepodléhaly žádnému městu či království, neřkuli veliké říši.
Experti také připomínají, že Chirbat an-Nahas leží v oblasti, která podle bible patřila Edomskému království, zavilému nepříteli židovského státu. Na bohatá naleziště si navíc mohli dělat nárok i jiní, jak naznačuje nález egyptského skarabea a sošky bohyně Mut z říše faraónů.
Levy spojuje tyto nálezy se vpádem egyptského vládce Šešonka (biblického Šišaka), který prý po Šalomounově smrti ovládl velkou část Judeje. Ale to je jen nedoložená hypotéza.
Levyho tým pátral v oblasti Chirbat an-Nahas po zbytcích dřevěného uhlí, které se používalo k tavení a zpracování kovu. S pomocí nalezených uhlíků posunul datování zdejších dolů a tavíren. Tak "prodloužil“ historii největšího místa pro zpracování mědi, jaké na Blízkém východě fungovalo na počátku doby železné.
