Jižním Švédskem do Stockholmu za praotcem všech skanzenů

Přepluli jsme trajektem z německého Sassnitz na Rujaně do švédského Trelleborgu a teď jedeme po pobřeží na východ. Jsme v kraji Skane, který až do Roskildského míru v únoru roku 1658 patřil Dánsku. Zimy bývaly neúprosné, a když Švédové po zamrzlém ledě Baltského moře dorazili až k dnešní Kodani, Dánsko kapitulovalo a Švédsko získalo toto území.

Za Ystadem v rybářské obci Kaseberga v kraji Skane stojí mohutná kamenná loď. Lidmi „vylepšený“ přírodní útvar se nazývá Ales Stenar. Pevnina tady vybíhá do moře a na pobřeží se tyčí celkem padesát devět kamenů v půdorysném tvaru lodi. Podobných útvarů je ve Skandinávii mnoho. Tento bývá připodobňován ke známějšímu Stonehenge v anglickém hrabství Wiltshire.

Alesovy kameny, jak lze název přeložit, vyvolávají množství různých představ. Byla to hrobka, či kalendář? Jde o největší dochovaný útvar svého druhu ve Švédsku. Váha každého ze stojících kamenů se počítá v tunách. Délka obrazce je šedesát sedm metrů a šířka až devatenáct. Kameny jsou poprvé zmíněny v seznamu lundské diecéze na počátku 15. století. Malíře inspirovaly už v roce 1624.

Areál vznikl někdy mezi roky 500 až 1000 našeho letopočtu, ale někteří odborníci odhadují jeho stáří až na 5600 let. Mohl by tu být pohřben mytický král Ale Silný, archeologové skutečně objevili hrobku starou 5500 let.

Dokonce by tu hrobek mohlo být více. Podle další teorie jde o dávnou observatoř, či kamenný kalendář. Tajemní předkové ji mohli používat při určování náboženských svátků a základních astronomických údajů. Kameny jsou orientovány podle dráhy Slunce při letním i zimním slunovratu. Podobných památek existují ve Skandinávii spousty.

Můžete se o kameny opřít, sledovat vlny na moři, rozjímat, jak to tady kdysi vypadalo. Pokud se vám při tom do zad bude opírat slunce, bude to velmi příjemné. Tato část Švédska je rovinatá, známá mírným vlahým klimatem. Je ideální pro jízdu na kole.

Kolem malebného pobřežního městečka Simrishamn najdeme i písečné pláže a v létě plné kempy. Přespali jsme v jednom z nich v Landönu, počasí už na koupání moc nebylo, takže ubytování bylo za přijatelnou cenu.

Podél pobřeží dojedeme do šedesátitisícového města Karlskrona. Zdejší technické památky, zejména námořní architektura ze 17. a 18. století město přivedly na seznam světového dědictví UNESCO.

V roce 1679 — po dalším neúspěšném dánském dobývání Skane — se tehdy čtyřiadvacetiletý švédský král Karel XI. rozhodl zlepšit obranu jižních částí země a nechal tady vybudovat námořní základnu. Kolem vzniklo město, které má i na dnešní dobu nebývale široké ulice, vhodné pro pořádání vojenských přehlídek. Králova socha na ně shlíží z parčíku před chrámem Fredrikskyrkan.

Město leží asi na třiceti ostrovech, což nebylo tak nevýhodné třeba v roce 1790, kdy zde řádil požár. Jeden z těch, na které se oheň nedostal, je ostrov Stumholmen (dnes je s městem spojen mosty), na němž se zachovaly četné staré stavby. Jejich stavitelé se rozhodli právě sem a na část dalšího ostrova umístit obchody a sklady.

Pro mnoho Švédů je ostrov spojen s počátky letectví, už v roce 1914 tady byla námořní letecká základna. V roce 1997 přibylo muzeum námořnictví. Pevnost Kungsholm z roku 1680 má neobvyklý kruhový přístav. Ve své době byla Karlskrona prakticky nedobytná. Na opevnění pracovali i zajatci z Ruska a Saska.

Na procházce městem míjíme spoustu parků, spatříme bronzovou sochu Hanse Wachtmeistera, což byl králův rádce. Karlskrona je dosud částečně vojenskou základnou. Některé památky tak lze zhlédnout jen s místními průvodci a musíte mít údajně pas nebo občanku.

Do Kalmaru je to z Karlskrony téměř devadesát kilometrů. Toto město s hradem na ostrůvcích už vnímáme především jako místo, odkud vede přes šest kilometrů dlouhý most na ostrov Öland, který je rájem starých kamenů a větrných mlýnů.

Na kalmarském hradu, Kalmarslot, podle listiny z 20. července 1397 vznikla unie dánského, švédského a norského království zásluhou královny Markéty Dánské. Formálně existovala až do roku 1523, i když v praxi se Švédové odtrhli už v polovině 15. století.

Dnes mohutný renesanční hrad vypadá zvenku úžasně. Mocné hradby, vodní příkop, spousta věžiček. Kdysi to byla nejdůležitější budova Švédska. Komnata krále Erika, syna královny Markéty, která ho dosadila na trůn, je unikátní. Aby se ubránil nepřátelům, měl dokonce tajnou chodbu na záchodě. Významná je i zámecká kaple, kde se dnes konají svatební obřady.

Přijedete-li do Kalmaru poslední červencový víkend, můžete navštívit středověký trh a festival s rytířskými turnaji, hudbou a ukázkami řemesel Medeltidfestival & Marknad ve Salvestadenu. To je rekonstruovaná středověká vesnice v Kalmarsundsparken. Od hradu je to sotva půl kilometru.

Na potopené lodi mají Švédové štěstí. Nejznámější je příběh lodi Vasa, která se potopila v srpnu 1628 při své první plavbě ve Stockholmu. V roce 1956 ji objevil u ostrova Beckholmen na dně Anders Franzén. Loď byla v roce 1961 vyzvednuta a dnes ji najdeme celou vzácně zachovalou v muzeu nedaleko stockholmského skanzenu na ostrově Djurgarden. Tam si lze udělat jasnou představu o tom, jak vypadal život námořníků v 17. století.

Vraťme se ale do Kalmaru, kde je muzeum lodi Kronan. Ta se potopila do hloubky dvaceti šesti metrů asi šest kilometrů východně od Hulterstadu na ostrově Öland. Stalo se tak po prudkém obratu v poledne 1. června 1676 při bitvě s dánsko-nizozemskou armádou. Z 850 lidí na palubě přežilo čtyřicet.

I na jejím znovuobjevení se podílel nedostudovaný historik a laický nadšený archeolog Anders Franzén. Z lodi se podařilo zachránit na 30 000 předmětů, i množství peněz. Ostatně dodnes objevy pokračují. V muzeu uvidíte plánek lodi i svérázné výjevy plavců bojujících o život ve vlnách.

Do hlavního města Stockholmu nám zbývá přes čtyři sta kilometrů. Město leží v podstatě na ostrovech mezi mořem a třetím největším švédským jezerem Mälaren. Ostrov Djurgarden je známé rekreační místo pro lidí žijící ve městě. Dřív to byla lovecká honitba, později tu sídlili i švédští námořníci, kteří se pak přestěhovali do Karlskrony, nakonec po roce 1820 se tady rozvíjí módní rekreační místo.

K tomu patří i praotec všech skanzenů, který dal jméno všem dalším podobným expozicím. Stojí na ostrově Djurgarden ve středu Stockholmu. (Skansen švédsky znamená muzeum pod širým nebem.)

Kolem Královského dramatického divadla dojdeme na nábřeží na Strandvagen. To je dnes bezmála nejluxusnější adresa ve Stockholmu, o jejíž historii se dočteme na strandvagen.se.

Vznik více než kilometr dlouhého a pětatřicet metrů širokého bulváru na nábřeží může připomínat přestavbu pražského Josefova na konci 19. století. I tady, nedaleko starého města, zanikly úzké chudé špinavé uličky, zmizel smrad z ryb a odpadu. Od roku 1862 zde stavěli honosné budovy významní architekti.

V roce 1879 byly vysázeny tři řady alejí. Dnes tady kotví lodě, před námi vlevo je ostrov Djurgarden, vpravo opodál staré město Gamla Stan.