Hlavní obsah

Jižní Itálie: Gargano je krajem slunce, skal a pláží

Právo, Bohuslav Borovička

Z Vieste na sever, do Pescary, jsou to asi dvě hodiny jízdy a stejně dlouho trvá cesta na jih, do Bari. Žádné bližší známější město v okolí není. To samo o sobě napovídá, že poloostrov Gargano v jižní části italského adriatického pobřeží je místem poněkud zastrčeným.

Foto: Profimedia.cz

Pláží je na Garganu spousta. Některé jsou dlouhé stovky metrů, vybavené slunečníky, hospůdkami i půjčovnami všeho možného

Článek

Gargano je letovisko, které ročně navštíví něco přes milión rekreantů, ale přesto se příliš nepodobá těm na severu Itálie nebo okolí Rimini. Dáváte-li přednost „komornějšímu“ prostředí, členité pobřeží Gargana vám poskytne široký výběr.

Kempy a apartmány

Řídce osídlený hornatý poloostrov, který v mnohém připomíná třeba Korsiku, býval v kraji pověstný svou chudobou. S příchodem turismu se někdejší zápory obrátily v přednosti. Čistý vzduch i moře, klid a překrásná příroda.

:.Bílá městečka na pobřeží Gargana jsou na vápencových útesech navlečená jako korálky na šňůrce.foto: Právo/ Bohuslav Borovička

Gargano si začalo žít mnohem lépe, ale nezpychlo a nezastavělo pobřeží drahými hotely a luxusními rezidencemi. K bydlení nabízí návštěvníkům především kempy (od stanů, přes karavany až po pohodlné bungalovy) a apartmány různých kategorií. Je to vesměs ubytování pohodlné a cenově velmi přijatelné.

Písčité i oblázkové

Léto je na Garganu dlouhé. Už v polovině května se můžete koupat (pravda, se zaťatými zuby) a přes den je kolem pětadvaceti stupňů. Sluneční světlo se násobí odrazem od oslnivě bílých vápencových útesů, ale zeleň je na jaře a počátkem léta tak bujná a hustá, prokvetlá množstvím barev, že osvěží i pohled na ni.

Problémy bývají – jako všude v Itálii – v srpnu. Italové mají prázdniny a celozávodní dovolené, všude je nabito a ceny letí vzhůru. V září a v říjnu je už zase klid.

Pláží je na Garganu spousta. Některé jsou dlouhé stovky metrů, vybavené slunečníky, hospůdkami i půjčovnami všeho možného. Jsou ale i pláže docela maličké, často skryté pod skalními útesy, některé z nich jsou dokonce přístupné jen z moře.

Městečka na útesech

Na pobřeží Gargana je „hlavním městem“ Vieste, protože je se čtrnácti tisíci obyvateli největší. Jako ta ostatní je na vysokém vápencovém útesu. Úzké křivolaké uličky často přecházejí v sešlapané schodiště. Jak tak procházíte kolem kostelů, hospod, maličkých galerií, sem tam se na plácku objeví zaparkované auto.

Široká písečná pláž Pizzomunno je v hlavní sezóně plná rekreantů, ale když skončí srpen, je tam místa dost.foto: Právo/ Bohuslav Borovička

„Jak se sem proboha dostalo,“ neubrání se člověk údivu. Máte-li štěstí, můžete takovou operaci sledovat. Zatáčky se neberou smykem, ale popojížděním a couváním, často po centimetrech. Dlužno dodat, že ve starém městě neparkují cadillaky, ale hlavně malé fiátky. I ty mají často zprohýbané boky a nárazníky.

Městečka na pobřeží jsou si velice podobná, a tak stojí za to, vypravit se i do vnitrozemí. Třeba do Monte San Angelo. To je svéráznou ukázkou místní středověké architektury a potvrzením toho, že zatímco někde se památky oprašují, nasvěcují a zbavují lidí, v Itálii v tomto prostředí lidé žijí. Klidně zatlučou skobu do zdi ze 12. stol. a táhnou z ní šňůru na prádlo k protější, o dvě stě let mladší zdi. Nevím, co na to památkáři, ale působí to sympaticky.

Rady na cestu
Máte-li namířeno na Gargano, můžete zvolit trasu přes Mnichov (nebo Linec) na Innsbruck a Brennerským průsmykem do Itálie. Druhá cesta vede přes Znojmo či Mikulov, Vídeň, Graz a italské Tarvisio. Od Bologni je pak cesta společná, ale v jednom kuse ji zvládnou jen silnější povahy.
Rakouská policie je bdělá, výraznější překročení povolených 130 km/h na dálnici netrpí. V nejhorším případě (nemáte-li na zaplacení pokuty) vám policie může zabavit věci z auta v odpovídající hodnotě. V Itálii si demokraticky vytvořili pravidla, která toho, kdo nejede alespoň 150 km/h (povoleno je 130), pasují na outsidera.
Z dálničního uzlu u Bologni vede na Gargano dálnice A 4 přes Rimini, Anconu a Pescaru. U Lesiny dálnici opustíte a potěší vás značka, že do Vieste je to pouhých 51 km. S podobnými nesmysly se pak setkáte ještě několikrát. Ve skutečnosti je to přes 80 km, přičemž 30 posledních jsou silnice, kde rovný úsek delší než 300 metrů je vzácností. Spotřeba značek typu „5x curva“ je tam značná.
Gargano je hornatý kraj s kvalitními, leč klikatými silnicemi. Chování a způsob jízdy místních řidičů občas budí dojem, že jezdit může každý, kdo umí nastartovat. Znalost předpisů, nemluvě o jejich dodržování, se zdá být nepodstatná. Z toho plyne, že je užitečné odložit středoevropské řidičské návyky a „zapojit se“. Co byste však odkládat neměli, je opatrnost.

Související články

Naleziště v Turecku vydalo sochu Marka Aurelia

Části obrovské mramorové sochy římského císaře a filozofa Marka Aurelia, jenž vládl v letech 161 až 180 našeho letopočtu, objevil tým belgických a tureckých...

Pula je perlou slunečné Istrie

Prvním příjemným překvapením při návštěvě istrijského správního střediska Puly a slavné římské Arény je, že zaparkujete přímo u ní. Druhým je pak mohutnost...

Výběr článků

Načítám