Jizerská pětadvacítka. Projeli jsme poloviční trasu slavného závodu

Pokud do Bedřichova, kde naše trasa – stejně jako závod — začíná, dorazíte autem, největší problém tak nejspíš bude zaparkovat. Zatímco ve všední den je plno „až“ po desáté hodině, o víkendu jsou parkoviště v dosahu nástupního místa Jizerské magistrály obsazená už po osmé.

Na bedřichovský stadion se však pohodlně dostanete i autobusem z Jablonce nad Nisou nebo Liberce. Na startu jsou k dispozici šatny, toaleta i zamykací skříňky na věci, které nechcete brát s sebou.

Popis trasy i s mapou najdete na stránkách Jizerské padesátky jiz50.cz. Poloviční verze v podstatě kopíruje jeden celý okruh hlavního závodu, který ale u rozcestí Čihadla pokračuje dál směrem na Jizerku, odkud se vrací do Bedřichova.

Ve stopě rozhodně nebudete sami. Jizerská magistrála, kde se v roce 1984 se strojovou úpravou běžkařských tras u nás začínalo, patří k nejudržovanějším v republice, což jí přináší velkou popularitu. Aktuální informace o úpravě stop najdete na jizerskaops.cz.

Jakmile po pár stech metrech opustíte areál stadionu, vjedete do bývalé obory hraběcího rodu Clam-Gallasů, která od poloviny 19. století sloužila k chovu vysoké zvěře a pořádání panských honů. Tehdy měřila přes dvaačtyřicet kilometrů a čítala více než jedenáct tisíc žulových sloupků, z nichž téměř tři čtvrtiny se dochovaly dodnes. Vzhledem ke kopcovitému, hustě zalesněnému terénu a omezeným technickým možnostem musela být stavba nesmírně náročná.

Jak uvidíme dále, Gallasové zanechali v této části Jizerských hor i další stopy. Nejdříve nás ale čeká mírné stoupání na Novou louku v nadmořské výšce kolem osmi set metrů, kde se nachází významný komplex rašelinných smrčin a luk. V letech 1756 až 1817 tady stávala sklářská huť, která nějaký čas patřila i známé rodině Riedlů. Do současnosti z malé osady zbyl jen takzvaný Panský dům, který zhruba v polovině devatenáctého století nechal hrabě Clam-Gallas přestavět na lovecký zámeček.

Roubenou budovu s věžičkou a mansardovou střechou využívali k rekreaci prvorepublikoví vládní úředníci a pravidelně sem jezdil i politik, prezidentský kancléř a odbojář Přemysl Šámal, podle něhož se dnes objekt jmenuje. Rekonstruovaná Šámalova chata, která tvoří dominantu Nové louky, slouží jako horský penzion a restaurace. Odtud budeme pokračovat, opět jen mírně zvlněným terénem, na místo další zaniklé osady, na Kristiánov.

Od Šámalovy chaty se vydáme k Blatnému rybníku, který spolu se stejnojmenným potokem, na kterém ho ve druhé polovině 18. století nechal hrabě Christian Phillipp Clam-Gallas postavit, vytváří zajímavé zimní scenérie. Dlouho jediná vodní nádrž v Jizerských horách poskytovala pohon nové panské pile, která měla být v provozu nezávisle na aktuálním stavu vody a měla zpracovávat dřevo pro okolní sklárny.

Není divu, že právě tudy prochází devatenáctikilometrová naučná stezka Cestou jizerskohorských sklářů, která vede od Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou až na Kristiánov. Tam v 70. letech 18. století vystavěl Johann Leopold Riedel sklárnu, kolem níž vyrostla osada s panským domem, několika chalupami, hřbitovem a školou. Na počest majitele libereckého panství hraběte Christiana Philippa Clam-Gallase, který pozemek pro založení sklárny poskytl, dostala název Christianstal – Kristiánov.

Ke konci 19. století začala ztrácet na významu, a když vyhořela, nebyla už obnovena. Po odchodů Riedlů se stal majitelem panského domu hrabě Franz Clam-Gallas a v roce 1929 Klub československých turistů.

O devět let později objekt do základů vyhořel. Po opravě v roubence v roce 1964 vznikl Památník sklářství v Jizerských horách. Nyní v kompletně zrekonstruované památkově chráněné budově zvané Liščí bouda najdete stálou expozici přibližující život v někdejší osadě, která je přístupná od května do září.

Z Kristiánova se připravte na tři a půl kilometru dlouhé stoupání, během něhož překonáte téměř dvě stě výškových metrů a dostanete se do tisíce metrů nad mořem.

U rozcestí Čihadla si můžete udělat odbočku (něco přes šest set metrů) k občerstvení Knajpa a ještě kousek tak kopírovat trasu Jizerské 50. Místo je pojmenováno po zaniklé ubikaci pro lesní dělníky a v kiosku dostanete pivo, čaj, limonádu nebo horký nápoj zvaný rumová hašlerka. K jídlu si můžete dát třeba klobásu.

Na několika místech na trase se v podobě kamene či kříže připomíná smrt člověka. Jedním z nich je Gackův pomník nedaleko Čihadla, kde byl v roce 1927 nalezen starší turista s prostřelenou hlavou a hrudníkem. Šlo o Viktora Gacka, vrchního inženýra z Králova Dvora u Berouna. Vraha, který nejspíš zabíjel pro peníze, se nikdy nepodařilo vypátrat. Cestou z Kristiánova jsme míjeli kámen s deskou připomínající Karla Jägera, který v lednu 1927 zmrzl pod převrácenými saněmi při svážení dříví.

Od Čihadel, kde je možné navštívit čtyřmetrovou vyhlídkovou věž nad tamním rašeliništěm, se cesta stáčí zpátky směrem do Bedřichova. Po čtyřech a půl kilometru jízdy dorazíte k nejatraktivnějšímu bodu na trase – vyhlídce Krásná Máří, ke které vede asi stometrová odbočka. I s údolím, nad nímž se vypínají, je několik skalních plošin součástí národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny, která se loni v létě jako první česká přírodní památka stala součástí seznamu světového dědictví UNESCO.

Když není mlha, dohlédnete odtud na údolí Štolpichu s Ořešníkem, Hejnice s barokním kostelem, celé Frýdlantsko a část Lužické nížiny v Polsku a Německu. Vyhlídka dostala jméno podle dolu z konce šestnáctého století, který se nacházel ve strmém svahu pod skalami a ze kterého se těžila železná ruda pro raspenavský hamr.

Samotná vyhlídka je opatřena zábradlím, při zimním výstupu po kamenných schodech to však značně klouže. Jedna z protějších skal – Divá Máří – je od roku 1895 spojena s počátky horolezectví v Jizerských horách.

Další dva a půl kilometru následuje pozvolné klesání, které vás přivede na rozcestí Hřebínek s kioskem nabízejícím řadu teplých i studených nápojů, polévku, koláč dle nabídky, vosky na lyže, mapy a „rady zdarma“.

Cestou z Krásné Máří projedete kolem místa, kde v roce 1985 Jana Andrejku z Liberce ranila mrtvice právě při Jizerské 50. Jeho smrt připomíná kříž na stromě. Z Hřebínku se přes Bílou Kuchyni, Olivetskou horu (886 m n. m.) a Novou louku po nějakých osmi kilometrech, kdy celkově budete víc klesat než stoupat, dostanete do cíle.