Jít a hledat Smetanovy hory. Ředitel českého muzea pátral na Papui Nové Guineji

Vše začalo na hřbitově. Opuštěný, ale nádherně vypravený hrob cestovatele E.S. Vráze se zlaceným podpisem a do mramoru vyraženou zeměkoulí nechal ředitel vysokomýtského Regionálního muzea Jiří Junek opravit a dál se pídil po životní cestě tohoto muže, který byl čestným předsedou vysokomýtského Spolku jezdců na vysokém kole. V jednom ze svých materiálů se Vráz zmínil, že v roce 1896 podnikl cestu na Papuu Novou Guineu, kde pojmenoval jedno z pohoří podle svého oblíbeného hudebního skladatele Bedřicha Smetany.

„To mě v roce, kdy si připomínáme 200 let od narození tohoto litomyšlského rodáka, nadchlo a rozhodl jsem se pohoří vyhledat,“ řekl Junek. K cestě přemluvil svého kamaráda Zdeňka Frymla. Cestovatelskou dvojici od jejich záměru neodradila ani varování pražské indonéské ambasády, která mužům doporučovala nejezdit.

O Smetanově pohoří se nikde jinde nedočetl, Vráz však v cestopisu popsal, kudy šel, takže mohl Junek zmenšit perimetr, kam přesně se má cestovatelská dvojice přemístit a odkud vyjít. Cestu na Novou Guineu, do provincie Západní Papua uskutečnil na přelomu září a října.

Na průzkum měla dvojice tři týdny. Přivítalo je vedro a zejména vysoká vzdušná vlhkost, kterou museli vstřebat. „Vráz jel lodí a do nelehkého klimatu postupně vplouval, my se sem dostali letadlem a museli se tři dny aklimatizovat,“ řekl Junek.

Poté se vydali po stopách E. S. Vráze. Zpočátku úspěšně. Dostali se do oblasti, kde Vráz pobýval, a od místních Papuánců z kmene Hatam se snažili zjistit Vrázovy názvy řek a vesnic. „Na jednu řeku kývli určitě a ujasnili nám, co je Velký Hatam a Malý Hatam. Trochu to připomínalo Malou a Velkou Fatru na Slovensku. Malý Hatam je vysoký, ale malý rozlohou a oblast Velkého Hatamu je velká rozlohou, ale nižší,“ přiblížil Junek.

Říčka Ngen a patnáct vesnic, které Vráz zmiňuje, Hatamcům nic neříkaly. Ngen měla téci údolím a po zdolání několika pobočných hřebenů měl Vráz vidět Smetanovo pohoří, to ale Hatamci neznali.

Které pohoří je to Smetanovo, Vráz neupřesnil. Navíc hory jsou zde strašně prudké a porostlé pralesem. „Vráz v těchto místech strávil nejvýš deset dní, pak se vracel kvůli počasí a nepřátelským domorodcům, nemohl tudíž dojít dál. Asi jsme na Smetanovo pohoří koukali, byli jme blízko, ale přesněji ho neurčili,“ popsal Junek. Pro vzpomínku jen tak pro sebe si cestovatelé pojmenovali jednu horu jako Junkův štít a poblíž ještě Frymlovu trhlinu.

„Že jsme nenašli Smetanovo pohoří? Zklamaný nejsem. Mám při cestování rád, když mohu jít za něčím. Jsem potěšený, že jsme byli v lokalitě vcelku nedotčené turismem,“ konstatoval Junek.

Vráz v cestopisu zmiňuje také bohaté zastoupení ptactva, zejména pestrobarevných rajek, které zde také lovil. „Nyní sem jezdí bohatí turisté, kteří je sem jezdí pozorovat, funguje to jako safari. Stále to ale není turisticky profláknutá lokalita,“ řekl Junek.

Svému českému předchůdci dal zapravdu, když Vráz popisoval tamní prales a označil ho jako smutný. Při pobřeží nežijí žádní velcí savci, prales je tichý.

Rozdílně ale oba cestovatelé vnímali místní hatamské obyvatelstvo. Zatímco Vráz je popisoval jako nepřátelské, Junek a Fryml takovou zkušenost nemají. I když hlavním jazykem byly posunky, o znalosti angličtiny takřka nemůže být řeč, indonéštinu řešili přes překladač v telefonu.

„Nikdo tady nežebrá, nikdo nám to neznepříjemňoval. Hlavně děti byly fantastické. Byl to milý kontrast s tím, čím jsme sem jeli. Běloši sem moc nezavítají, ne my je, oni si chtěli fotit nás,“ vzpomínal Junek.

Horší to bylo s dopravou. Jako taxi zde slouží zejména skútry. Na nich cestovali Junek s Frymlem i do hor.

Pobřeží naopak působilo romanticky jako místo, kde ztroskotal Robinson Crusoe. Krásné pláže s bílým pískem cestovatele uchvacovaly, ale to jen do chvíle, než padl zrak na čáru přílivu.

Tu tvoří plastové lahve a sáčky. Něco přinesou mořské proudy, na souši se ale domorodci Indonésané i Papuánci chovají děsivě. „Obal ze svačiny řidiči vyhazují z auta okýnkem, podél silnic je moře plastů. Totéž při březích řek. Když pak na zemi, kterou jsem navštívil, vzpomínám podle vůně, tak je to pálící se plast, nevábný olej z mopedů. Plasty jsou bohužel podél cest v horách. Možná se některým z nás jeví zálohování plastů jako blbost. Moře ale vyplaví kvantum plastu,“ řekl Junek.

Třeba ale Junek s Frymlem jakýsi vzkaz od Smetany dostali. V místě ubytování se s nimi dal do řeči Angličan, který přijel pozorovat ptáky. Když mu Junek lámanou angličtinou vysvětloval, proč se nachází v těchto končinách, Angličan se rozzářil. „Smetana? Znám. Výborný hudební skladatel,“ řekl.