Jílovské zlaté štoly se opět otevřely návštěvníkům

„Dostanu se tam s kočárkem?“ ptal se v pokladně jeden z návštěvníků. „Není to úplně ideální, ale asi by to šlo,“ dozvěděl se od průvodce. „A jak dlouho trvá prohlídka?“ zajímalo ženu, která dorazila se dvěma menšími dětmi. Když slyšela, že asi 30-45 minut, pořídila vstupenky a šla vyfasovat helmy na hlavu.

Podle Šárky Juřinové, ředitelky Regionálního muzea v Jílovém u Prahy, pod které důlní zařízení spadá, je štola poměrně široká a dá se v ní dobře pohybovat. Dovnitř se dostanou i lidé na vozíku: „Doporučila bych ji i těm, kteří by se báli zúžených prostor. Nemusí prolézat žádnými úzkými chodbami. Má unikátní tvar, kosočtverec, což je dáno sklonem desek.“

„Pozor na hlavu,“ nabádal hned u vstupu průvodce. Vstupní železná brána totiž není moc vysoká. „To je asi nejnebezpečnější místo z celé prohlídky,“ pousmál se.

Štola Halíře byla vyražena v letech 1947 až 1951. Měří necelých 300 metrů. Měla ověřit, nakolik by byla výhodná těžba zlata. V místě se drahý kov dobýval už ve středověku a raném novověku. Z té doby se zachovalo několik starých důlních děl.

Kolik toho naši předci tenkrát vytěžili, se přesně neví, protože písemné záznamy zničily požáry za husitských válek a v 17. století. „Odhaduje se, že za Karla IV. se vytěžilo asi šest tun zlata, v celém Jílovém v 18. století pouhých 50 kilo,“ řekl Novinkám Daniel Bezděk, který má v muzeu na starosti hornické oddělení a mineralogické sbírky.

Ražba štoly, kde se teplota celoročně pohybuje kolem osmi stupňů, ustala v roce 1951, když se ukázalo, že žíla není nijak zvlášť perspektivní.

Zájemci do útrob země mohou nahlédnout o víkendech a svátcích do října. Na jedné rozrážce narazí na kádě se zlatonosným pískem, kde si mohou vyrýžovat zlato nebo i český granát. Další stanoviště pak ozvláštňují luminiscenční minerály, které při nasvícení ultrafialovým světlem září.

Uvidí i zrezivělý důlní vozík zaparkovaný na zbytku kolejí a o stěnu opřenou sbíječku, pneumatické kladivo, vrtačku, které používali čtyři pracovníci na přelomu 40. a 50. let minulého století.

Bezděk prozradil, že ve štole strávil zimu. „Měnili jsme dřevěné výztuže. Časem zdegradují, takže bylo nutné staré odstranit a vybudovat nové z tvrdého akátu, abychom zabezpečili některé úseky, které by mohly být nestabilní,“ popsal Novinkám.

Vedle štoly Halíře mohou zájemci od soboty 28. března vyrazit také do štoly sv. Antonína Paduánského, která se nachází nedaleko žampašského viaduktu. Trasa vede ve dvou úrovních, které spojuje systém sedmi žebříků v původním úzkém komíně. Chodba není osvětlena, návštěvník ji projde s hornickou lampou.

Štola sv. Josefa, prohlášená za národní kulturní památku, patří k nejstarším důlním dílům přístupným veřejnosti v České republice. Počátky dolování sahají pravděpodobně do 13.–14. století. Nachází se v Dolním Studeném a pro veřejnost byla otevřena v roce 2002. Délka dosud známých chodeb činí 280 metrů. Jsou zachována dvě hloubení zalitá vodou s částečně zachovanou výstrojí a větrací komín do vrchní dobývky.

Regionální muzeum Jílové připomíná historii těžby zlata v regionu. V září otevřelo novou expozici Zlata, která skýtá například repliku největšího nalezeného nugetu, který vážil 97 kilo, návštěvníci potkají Karla IV., můžou si potěžkat repliku zlaté cihly, uvidí pyramidu ze zlatých cihel, jež váží tunu.

Láká také expozice Trampingu a přírody dolního Posázaví a archeologická expozice Ora et labora, věnovaná benediktinskému klášteru sv. Jana Křtitele na Ostrově u Davle, který byl založen v roce 999.

Během krátké doby začne rekonstrukce části prostor. Poslední se uskutečnila v 80. letech, takže některé věci už dosloužily. Na prohlídku ale lidé mohou přijít, i když se budou činit řemeslníci.

Mimo provoz zůstane nádvoří, a tak se koncerty nebo divadelní představení odehrají v náhradních prostorách, například v parku za budovou nebo v sále sokolovny. Práce zaberou asi šestnáct měsíců.

V létě se zejména rodiny s dětmi mohou těšit na výstavu, která připomeneme známý večerníček Pat a Mat, a po renovaci na některé novinky.

„Přemýšlíme, že bychom na nádvoří zřídili rýžovací centrum, protože jsme muzeum, které se zaměřuje na historii a těžbu zlata v regionu,“ prozradila Juřinová. Od muzea ke štolám vede naučná stezka Jílovské zlaté doly.