Článek
Centrum Jílového je od roku 1992 památkovou zónou, náměstí dominuje budova radnice s věží a kostel sv. Vojtěcha. První zmínky o městě, které dostalo přezdívku královské zlatohorní, pocházejí z první poloviny 14. století. V okolí se našly stopy osídlení mnohem starší, ale první písemnost pochází z listiny Oldřicha Zajíce z Valdeka.
Asi nejvíce město proslulo svými doly, ve kterých se těžilo zlato. Význam města tak ve středověku postupně stoupal. Zlatem se údajně nechal přilákat i Edward Kelley, alchymista krále Rudolfa II. Ten tu později vlastnil několik domů. Jedním z nich je dům Mince, kde dnes sídlí regionální muzeum.

Budova radnice s věží
Muzeum se kromě jiného stará také o tři štoly, které jsou od dubna přístupny veřejnosti. Ve dvou štolách se těžilo v 18. století, přičemž se panují dohady, že ve štole sv. Josefa se mohlo pracovat už ve středověku. Nejstarší dochovaná zmínka o této štole je v mapě z roku 1718.

Rybník Ráček tuto zimu téměř nezamrzl
Naučná stezka Jílovské vyhlídky začíná před kostelem, kde je mapa s jednotlivými zastávkami. Potřebovala by menší obměnu. Trasa má celkem 14 zastávek. Velký okruh má asi 15 kilometrů, ale dá se rozdělit do dvou menších okruhů, které se dají v zimním čase lépe zvládnout. V našem případě tomu tak bylo – začátkem února s trochou sněhu, o pár týdnů později s téměř probouzejícím se jarem.
Nepřehlédnutelná sjezdovka
Cestu začínáme opačným směrem, než tvrdí mapa, a sice na Chotouň a Radlík. Po opuštění sídliště za městem se nám naskýtá výhled na lyžařské středisko plné milovníků zimních sportů. Přestože kalendář stále ještě hlásí zimu, krajinu pokrývá pouze jemný poprašek sněhu, a to hlavně v místech, kde nesvítí slunce. Jinak je všude žlutohnědá tráva a pole. Sjezdovka pokrytá umělým sněhem tudíž doslova svítí do okolní krajiny.

Náměstí v pozadí s kostelem sv. Vojtěcha
Z hlavní silnice zamíříme vlevo a centrum zimního sportu tak necháváme za zády. Přibližně po kilometru míjíme zastávku u rybníku Ráček. Před námi je obec Radlík a kolem nás poslední zbytky sněhu, které na polích bojují o přežití s hřejivými slunečními paprsky. Ve vysokých závějích by to ovšem asi nijak příjemná procházka nebyla. Letošní zima zkrátka přeje pěším turistům.

Rybník Ráček tuto zimu téměř nezamrzl
Na okraji Radlíku míří pěšina do lesa. Z kopce je vidět až na Prahu, my ovšem klesáme do údolí Sirotčí strouhy, která je podle průvodce opředena mnoha pověstmi. Po výšlapu do kopce je turistům odměnou vyhlídka s altánkem.

Kromě okolí lze z rozhledy vidět i stádo ovcí
Po odpočinku scházíme do další chatové osady (cesta je jimi doslova posetá) s názvem Svatováclavské lázně. V těchto místech je možné se vrátit do Jílového, kde po pár desítkách metrů minete i stejnojmennou studánku, o kterou se stará, stejně jako o celou trasu, Okrašlovací spolek v Jílovém u Prahy.
Na rozhlednu zdarma
Druhou možností je pokračovat k rozcestníku U Obrázku směrem do Horního Studeného. Odměnou za další kilometry bude rozhledna Pepř. Byla otevřena v roce 2007 a slouží také jako stožár mobilních operátorů.
Z výšky 18 metrů lze v pěkném počasí vidět nejen Jílové u Prahy, ale rovněž metropoli nebo brdské pohoří. Když budete mít štěstí, můžete sledovat desítky ovcí pasoucích se na přilehlých loukách. Rozhledna je přístupná celoročně a zdarma.

Do osmnáctimetrové výšky musíte vyšlapat po točitých schodech
Naše trasa se protíná s další naučnou stezkou Jílovské zlaté doly, po níž je možné se vydat do Jílového nebo pokračovat směrem na Žampach k Sázavě. Tuto stezku tentokrát prozkoumávat nebudeme. Vracíme se zpět do Jílového.
Jílové u Prahy má kromě naučných stezek, o kterých se více dozvíte v městském informačním centru v muzeu, také tradiční turistické a cyklistické trasy.