Článek
Istrie v minulosti patřila častěji pod italskou než balkánskou kontrolu. Tento vliv zůstává dodnes patrný a v porovnání s jižnějšími oblastmi Chorvatska je poloostrov nejen zelenější, ale má také více rozvinutou infrastrukturu. Západní pobřeží je poseto množstvím letovisek, mezi kterými se táhnou dlouhé úseky nedotčených skal, jež tvoří typický charakter této oblasti.
Ve vnitrozemí pobřežní pás přechází v krajinu posetou lesíky, olivovými háji a políčky s nízkou kamennou zdí, mezi kterými občas zahlédnete tajemnou chýši s kuželovitou střechou, takzvané kažuni, tradiční útočiště istrijských pastýřů.
Pítko od maršála Tita
Naše výprava se ubytovala ve vesničce Peroj asi deset kilometrů severně od Puly. Je situována mezi známější Barbarigu a Fažanu, kam lze za pár minut dojet autem nebo na kole po cyklostezce podél moře. Hlavní atrakcí klidné a tiché obce je miniaturní kostel sv. Štěpána ze sedmého století, který byl teprve nedávno — po mnoha desetiletích, kdy sloužil jako stáj a stodola — prohlášen za kulturní památku.
Chorvatský Dubrovník se vzpamatoval. Zase je v něm hlava na hlavě
Na náměstíčku s jedinou perojskou samoobsluhou nás překvapilo miniaturní Etnografické muzeum a protější pítko: jak připomíná věnování vděčných občanů, nechal je v roce 1954 vybudovat milovaný maršál Tito. Moře je v této oblasti neskutečně čisté a voda průzračná, za což vděčí mimo jiné absenci písku a písečných pláží. V Peroji, stejně jako jinde v okolí, pláž tvoří pruh více či méně plochých kamenů (rozhodně se vám budou hodit boty do vody), který od travnatých luk či lesíků odděluje chodníček z betonových dlaždic pro pěší i cyklisty.
Chodník i nepřerušená stuha pláží se táhnou od místního přístavu na jih až do sousední Fažany, přičemž každých zhruba pět set metrů narazíte na restauraci, sprchy a nezbytné plovoucí „skákací hrady". Koupání i šnorchlování v Peroji nemá chybu, ale ještě lepší podvodní zážitky nabízí Barbariga, vzdálená sedm kilometrů severně.
Gigantické lastury
Projeďte přes celou Barbarigu, ignorujte odbočku na pláž v centru a sjeďte až u další „plážové" cedule za vesnicí. Pokračujte asi tři sta metrů po prašné cestě mezi olivovými háji až k řídkému lesíku u staré vojenské pevnosti, kde lze (bezplatně) parkovat jen pár metrů od moře, mola na skákání a restaurace.
Po pěti minutách chůze po chodníčku dojdete k pásu lesa, kde se nabízí příjemné ležení ve stínu pod vysokými stromy. Právě zde je strategicky ideální základna na potápění.
U pobřeží podél tohoto lesa můžete pozorovat rušný podvodní život s množstvím rozmanitých živočichů včetně krabů.
Zamíříte-li zpět směrem k molu, brzy doplavete nad pláň s desítkami exemplářů kyjovky šupinaté — největší lastury ve Středozemním moři. Vzácné škeble dorůstající délky až sto centimetrů jsou zapíchané do mořského dna tak, že celá scéna připomíná náhrobky zpustošeného židovského hřbitova.
A když se vydáte se šnorchlem opačným směrem, čeká vás kousek za nudistickou pláží pro změnu dno připomínající minové pole plné ostnatých nástrah - učiněné „ježkárium".
Chorvatské Benátky
Rovinj je nejstarší chorvatské město a půvabná historická čtvrť Stari Grad na nevelkém poloostrově dokazuje, proč se mu říká chorvatské Benátky. Kouzelná dlážděná náměstíčka spojují úzké uličky s podchody, bezpočtem obchůdků a galerií nabízejících více či méně kýčovitá díla (vše samozřejmě „handmade") a šňůrami s prádlem.
Rušný přístav je plný lákavých restaurací, před kterými se hemží „naháněči" s jídelními lístky. V hospůdkách v těsné blízkosti moře rodiče popíjejí víno a čekají na jídlo, zatímco děti se koupou jen pár metrů od jejich stolu. Hlavní místní pamětihodností je sarkofág s ostatky svaté Eufémie — patronky Rovinje, kterou nechal římský císař Dioklecián roku 304 předhodit lvům.
Sarkofág je vystaven v impozantním kostele sv. Eufémie ve slohu benátského baroka, nad nímž se tyčí šedesát metrů vysoká zvonice s rozhlednou a sochou světice. Pokud vyšlápnete 189 schodů, bude vám odměnou dechberoucí výhled na celé město. V podvečer zamiřte s fotoaparátem na západní břeh poloostrova a užijte si magické chvíle, kdy se zapadající slunce dotkne hladiny na obzoru a pomalu za ni zapluje.
Do Chorvatska přijelo letos už více Čechů než za celý loňský rok
Nejjižnějším cípem Istrie je poloostrov Kamenjak se stejnojmenným přírodním parkem. Při jeho průzkumu doporučujeme zaměřit se hlavně na západní břeh, který lemuje členité skalnaté pobřeží s bezpočtem malých zátok. V těchto místech snadno najdete plážičku, kterou budete mít jen pro sebe. Zlatým hřebem našeho výletu byla podvodní jeskyně Velka Kolumbarica.
Do jejího nitra lze doplavat tunelem, kde se ve výšce asi deset až patnáct centimetrů nad hladinou táhne skalní masiv. Vynořit obličej a nadechnout se teoreticky zvládne každý, ale opravdu to není nic pro slabší nervy a klaustrofobické povahy. Až budete od jeskyně odcházet zpět na stezku, všimněte si zvláštně tvarovaných kamenů, které vypadají, jako kdyby je navrhl architekt Gaudí.
Pokud na Kamenjak vyrazíte na kole, nečekejte žádné asfaltové chodníky — trasa cyklostezky č. 315 „Medulin Riviera" vinoucí se po celém poloostrově vede po úzkých, strmých a drsných cestách plných kamenů a kořenů.
Po přírodním parku se dá kupodivu pohybovat také autem, počítejte však s tím, že místní cesty jsou spíše „off-road" a vůz velmi rychle pokryje silná vrstva prachu.
Ceny jako u nás
U žádné velké pláže nechybí plovoucí „skákací hrady” se skluzavkami, trampolínami, lezeckými stěnami apod. Oficiálně se za vstup na tyto taškařice platí kolem osmdesáti kun za hodinu (kurz kuny se pohybuje kolem 3,50 Kč), avšak lze narazit na obsluhu ochotnou smlouvat. Naší výpravě se podařilo vyjednat množstevní slevu pro pět dětí a za 80 kun na osobu získat pět hodin skákání během tří dnů.
V drahých restauracích v přístavech stojí pizza od 60 kun, ryby a mořské speciality od 80 kun, pivo 22, někde i 25 kun. Ve vnitrozemí však zaplatíte o cca 20 až 30 procent méně. Lahodný tvarohový burek vyjde na 10 kun, stejně jako obří kopeček skvělé zmrzliny.
Ceny potravin v obchodech se příliš neliší od těch českých - obecně platí, že čím větší prodejna, tím levnější. Sympatické jsou plážové bary s cedulemi „Promiňte, nemáme wifi. Potěší nás, když spolu budete mluvit.” To by na každé dovolené mělo být pravidlem.
Může se vám hodit na Firmy.cz: