Jihotyrolské středisko Kronplatz je v lyžování na špičce

Jsou tu nejen mírné carvingové tratě, které si oblíbily zejména rodiny s dětmi a věční začátečníci, ale i řada tratí svižnějších, včetně pěti černých, které zajistí notnou dávku adrenalinu. Některé sjezdovky, vedoucí z vrcholu ve 2275 metrech, mají přes pět kilometrů. Hora je přístupná ze tří stran více než třiceti lanovkami, většina z nich je kabinových. Když je třeba, o sníh se postará 346 sněžných děl.

Modrých sjezdovek pro odpočinkové lyžování rodin je tu pětadvacet. Náročnějších červených pro zdatnější lyžaře dalších čtrnáct. Nejdelší trasa se jmenuje Herrnegg a je dlouhá více než pět kilometrů. Projektovala ji závodní legenda Bernhard Russi.

Novinkou areálu pro letošní rok je speciální VIP lanovka. Před skvělým lyžováním si můžete dopřát luxus v podobě záclonek, potahů na sedačkách a také skleničky sektu. Jen je třeba si takovou jízdu rezervovat.

Kdyby to ale náhodou nevyšlo, nemusíte mít strach, že by zbývající lanovky nějak příliš zaostávaly. Řada z těch třiceti zmíněných je vybavena wi-fi signálem. Třeba desetimístná lanovka Alpen, která vás vyveze nahoru přímo od železniční stanice ve vesnici Percha.

„Z vlaku, který projíždí celým údolím, přejdete osm a půl metru a už sedíte v kabině jedoucí na vrchol Kronplatzu do 2275 metrů nad mořem,“ vysvětluje Oskar Schwazer ze Südtirol marketingu. I když se za hodinu lanovkami na Kronplatz přepraví až 70 tisíc lidí, je organizace sjezdovek natolik skvělá, že to příliš nepocítíte. Místa je tu dost a lyžování si tady jistě užijete.

Kronplatz ale nabízí i řadu jiných možností vyžití. Velkým hitem je návštěva zcela nového muzea, které na vrcholu hory otevřel slavný horolezec Reinhold Messner. [celá zpráva]

Muzeum věnované horolezectví projektovala světoznámá, letos zesnulá architektka Zaha Hadid. Je to její poslední dílo. Do skály zapuštěná budova se skládá z 380 betonových panelů a každý je jiného tvaru. [celá zpráva]

Pro ty, kteří mají po lyžařském výkonu ještě stále dost sil, je tu aprésski bar a večerní mamutí diskotéka na úpatí hory v podniku s hrdým názvem K1. Jakmile se setmí, začnou na svazích Kronplatzu „vyšívat“ rolby. Je jich tu třicet a právě díky nim je každé ráno na sjezdovkách onen pověstný „manšestr“.

Od Kronplatzu jen několik kilometrů vzdálená střediska Speikboden a Klausberg v sousedním údolí Tauferer Ahrntal vyhledávají lidé, kteří mají v oblibě klidnější místa. Je tu celkem 43 km tratí s převýšením patnáct set metrů. Kromě lyžování tu ale můžete zažít i jiná zimní dobrodružství.

Ve Speikbodenu letos ve výšce 2000 metrů nad mořem vyrostla iglú vesnička, ve které lze dokonce přespat. Horolezecké spacáky zajistí, že vám nebude zima. Ještě předtím vás ale čeká skvělá večeře v nedaleké restauraci. Speikboden nabízí také krásné terény pro chůzi na sněžnicích.

Kdybyste se však za touto kratochvílí chtěli posunout do jiného místa v Jižním Tyrolsku, pak za doporučení stojí výšlap nad vesnici Sankt Magdalena v jednom z vedlejších údolí. Stačí odbočit ve Welsbergu. V místní Alpinschule Pustertal si rezervujte výšlap s průvodcem a požádejte ho, aby s sebou pro každého účastníka kromě sněžnic vzal také böckl.

Nejdříve si užijte výšlap do kopců, třeba na vrcholek Hochkreuz a pak na tomhle pekelném vozítku sjeďte do údolí. Böckl jsou jakési sáňko-lyže. Dřevěné sedátko s úchyty pro ruce přišroubované k uříznuté lyži. Nohama brzdíte a měníte směr jízdy. Prvotní strach vystřídá vlna adrenalinu a vy budete mít v cíli pocit, že chcete jet ještě jednou. Je to na vás – nahoru k chatě je to pět kilometrů.

Ani jízda na „pekelném stroji“ ještě nevyčerpala možnosti, jak naložit s časem v krásných jihotyrolských horách. Běžkaři by jistě neměli vynechat návštěvu biatlonového centra v Anholtzu. Právě tady se každoročně koná jeden z nejtěžších závodů Světového poháru v biatlonu. Letos to bude 19.–21. března a jistě tu nebude chybět ani Gabriela Koukalová nebo Ondřej Moravec.

Kdybyste se jimi alespoň na chvilku chtěli stát, můžete. Zdejší biatlonové centrum nabízí kurzy tohoto sportu. Instruktor vám vysvětlí, jak správně ovládat běžky a pak samozřejmě také malorážku při střelbě na terč. Zkuste si projet alespoň část zdejší tratě a dokonale pochopíte, proč patří k nejnáročnějším. Zdejší terén v kombinaci s vysokou nadmořskou výškou udělá svoje, takže uklidnit dech, abyste po příjezdu na střelnici alespoň jednou neminuli, nebude jednoduché.